To, co se nyní děje v Británii, nemá obdoby

12. 3. 2023

čas čtení 6 minut
Vyhýbám se komentovat politiku, ale to, co se odehrává v posledních dvou dnech ve Velké Británii nemá obdoby, píše skladatel Alexander Goldscheider, žijící v Británii.

Když jsme do ní v roce 1981 emigrovali, byla zemí vzorové demokracie, kde svoboda slova byla neotřesitelná. Byli jsme nepříjemně překvapeni, jak nesnadné bylo získat azyl, nemohli jsme uvěřit, že naše děti nesměly po dobu jeho opět nečekaně dlouhého dvouletého vyřizování chodit do školy, ale byli jsme mladí, vše jsme přestáli a zvládli. Prvních pět let bylo nesnadných, ale žili jsme ve svobodné zemi a po přiznání statutu uprchlíků měli ve všem otevřené dveře a nepociťovali žádnou hořkost za dva, upřímně řečeno, docela dramatické a v mnohém ztracené roky.


 
A pak jsme tři desetiletí žili v podstatě v ráji. V liberální, milé, vstřícné, laskavé, přátelské zemi, ať jí vládnul kdokoliv.

To vše do dne, kdy se na scéně objevil Boris Johnson a šmahem začal bořit jednu zdánlivě nezničitelnou tradici za druhou. V první řadě respektování pravdy a čestnosti/cti. Od prvopočátku lhal, lhal a lhal, jen tím bohužel dokázal obalamutit miliony. Je dobře známo, že do poslední chvíle váhal, zda se postavit na stranu Brexitu, či proti, a usoudil, že má osobně větší šanci jako „Brexiťák“. Ať jsou faktické argumenty pro a proti takové či makové, jeho kampaň byla založená na lžích, a svým mimořádným charismatem a výmluvností strhnul sdostatek příznivců, jako to dokázali jiní nechvalní demagogičtí předáci v dvacátém století. Evropská unie si byla vědoma, že smlouvy, která Velká Británie podepisuje, jí nebudou respektované a nemají šanci na praktické splnění, především stran Severního Irska. Johnson lhal Evropě stejně, jako svému národu, jen každému jinak, a ti zkušenější to prohlédli - jen to nebylo tolik platné.

Morální a ekonomický úpadek Velké Británie, který poté nastal, byl a je šokující. Zatímco jsme byli nezměrně dojatí, když jsme na konci 80. let získali britské občanství a pasy, tak naše děti a dokonce i vnoučata se dnes hlásí zpět k Česku, jako paradox, který jsem před 40 lety skutečně neočekával. Český pas je nejen v Evropě praktičtější než britský, ale člověk ho drží v ruce s hrdostí, že se jeho rodná země tak úspěšně přerodila.

Netolerance britské vlády v posledních letech prudce stoupla a její politika je v mnoha směrech, především stran imigrace, hanebná a ostudná. A samozřejmě lživá – člověk už nevěří jedinému argumentu, který od vlády v parlamentu v tomto směru slyší. Jak hrozné, a jaká ostuda. Snad ještě odporněji než za socialismu jsme ujišťování, jak jsme ve všem nejlepší, vzorem celému světu, ať je to cokoliv: řešení covidu, imigrace, ekonomie – všechny ty superlativy jsou stejné a univerzální, a především nepravdivé.

Hysterie a nenávistná kampaň proti všem, kdo se snaží najít ve Velké Británii nový život, nezná mezí, a já už několik let svým přátelům poznamenávám, že tragicky začínám chápat, jak došlo k politickým změnám v Německu v třicátých letech, a prakticky seznávám, jaký pocit to musel tehdy být.

Až totéž napsal na Twitter 7. března vzorový anglický fotbalista a poté sportovní komentátor Gary Lineker. Naprosto unikátní hráč, který za celou kariéru nedostal ani žlutou, natož červenou kartu, zlomil všemožné rekordy a je miláčkem země, reagoval na chystanou reformu imigračních zákoů vlády a na charakteristicky přehnaný a nepravdivý projev ministryně vnitra parlamentu, jak Velká Británie zažívá invazi migrantů, na Twitteru přesně těmito slovy:

“There is no huge influx. We take far fewer refugees than other major European countries. This is just an immeasurably cruel policy directed at the most vulnerable people in language that is not dissimilar to that used by Germany in the 30s.

Žádný obrovský příliv tu není. Přijímáme mnohem méně uprchlíků než jiné velké evropské země. Je tu jen nezměrně krutá politika zaměřená na nejzranitelnější lidi a vedená jazykem, který není nepodobný tomu, který používalo Německo ve 30. letech.“

Gary Lineker moderuje jako externista nejpopulárnější britský televizní fotbalový program BBC "Match of the Day" a má ve smlouvě, že se smí mimo BBC vyjadřovat ke kulturnímu a politickému dění. To nezabránilo třiceti konzervativním poslancům napsat petici, aby byl jeho výrok prošetřen, a dalším, aby volali po jeho odvolání z BBC, neboť ta má být stoprocentně nezávislou institucí. To vše mimochodem v momentě, kdy je prošetřován Chairman BBC Richard Sharp za to, že nepřiznal svou roli v půjčce 800.000 liber, kterou dostal privátně Boris Johnson, a ne každému konvenuje, že sám oficiálně věnoval 400.000 liber konzervativní straně. Vzor nezávislosti!

A také že se tak naprosto šokujícně „nezávislá“ BBC zachovala a Garyho Linekera z dnešního programu a pravděpodobně jeho role v BBC vůbec odvolala.

A tady došlo k momentu, z něhož jsem naplněn větší nadějí v tuto zemi, než z čehokoliv za posledních deset let: všichni, kdo s Linekerem program dělají, opět vrcholní reprezentanti fotbalu, v něm vzápětí odmítli ze solidarity vystoupit,. A kdyby jen to. Většina dalších sportovních komentátorů BBC, televizních i rozhlasových, dnes a zítra odmítla z protestu pracovat, stejně jako fotbaloví hráči z celé země, kteří odmítli dát BBC po zápasech obvyklá interview. Jejich profesionální asociace oznámila, že mají jeji podporu, opět něco doslova revolučního. BBC je zachvácena naprostým chaosem, který si, jak je všeobecně akceptováno, sama zavinila.

Nikdy jsem nečekal, že se zde něčeho podobného dožiju, ve zlém i v dobrém. Samozřejmě si přeji, aby to jen a jen v dobrém skončilo – jen, bohužel, tak ten dnešní svět vůbec nefunguje. Doufejme, že tak hrozně, jako v posledních pár letech, jen momentálně, a opět se vzchopí. Solidarita slušných lidí je tak významným krokem, že by tomu mohl napomoci.

Bravo, Gary Lineker, a bravi všichni, kdo se k jeho hlasu připojují!!!!

PS: Teď V 22.30 běží zkrácená a němá verze "Match of the Day", bez jakéhokoliv mluveného slova! Slavná BBC nesehnala jediného člověka, který by komentoval alespoň mimo obraz. Naprostý paskvil díky takové solidaritě, s níž BBC evidentně ani trochu nepočítala!

1
Vytisknout
9472

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2023