Soumrak populismu? Těžko…
8. 7. 2022
/
Daniel Veselý
čas čtení
2 minuty
Na rozdíl od
Fabiana Golga se nedomnívám, že pád protřelého tlučhuby a arcilháře Johnsona je
dalším znamením, že se kouzlo
populismu vytrácí. Situace v Latinské Americe, kde se po
vítězství levicového Gustava Petra v kolumbijských prezidentských volbách očekává
opětovný nástup progresivisty Luize Inácio da Silvy do prezidentského křesla
v Brazílii, je podle mého soudu odlišná než na Západě a v jiných
částech světa.
Pravda je,
myslím, taková, že pokud setneme hydře jednu hlavu, zbývají ještě další. Souhlasím
s britským novinářem Peterem Obornem, podle nějž není zásadním problém
osoba Borise Johnsona, ale prohnilý
systém, který vytvořil. Johnson je „užitečným idiotem miliardářů,
kterým rozdával smlouvy, lordské tituly, daňové úlevy a exkluzivní přístup do
své vládní kamarily,“ píše Oborne. A kdokoliv se po křiklavém klaunovi
Johnsonovi ujme premiérské funkce, bude kráčet v jeho šlépějích (miliardář
Rishi Sunak?) – třebaže se vyvaruje četných skandálů a excesů. Profesorka z Cambridgské univerzity
Priya Gopal soudí,
že Johnsonův pád byl víceméně nevyhnutelný, přičemž dalším premiérem se
pravděpodobně stane „velice seriózní brexitář“.
Podle Gopal je skutečným problémem destruktivní toryovský projekt, který
je pro Británii reálnou pohromou. Otázkou je, zda
vykostěná Labouristická strana dokáže tento neblahý stav změnit. Silně o tom
pochybuji…
V listopadu
proběhnou volby do amerického Kongresu, přičemž nejeden analytik očekává, že
nekompetentním demokratům vypálí rybník reakční republikáni. Ti už dlouhou dobu
ani nepředstírají, že by jim záleželo na demokratických principech a
mechanismech, jak ostatně dokazuje (nikoli poslední) série rozhodnutí
ultrakonzervativního Nejvyššího soudu. Usilovná snaha Trumpovy administrativy obšancovat
soudní moc svými mnohdy nekompetentními loajalisty teprve přinese to pravé shnilé
ovoce. Američtí republikáni si letos připraví půdu pro opětovné dobytí Bílého
domu v roce 2024.
Toxický
populismus se drží u moci kupříkladu v druhé nejlidnatější zemi na světě v Indii,
kde premiér Naréndra Módí za rozdmýchávání protimuslimské nenávisti přeměňuje největší
demokracii na světě na hinduistickou teokraci; v Kremlu vládne toxická
maskulinita, v Maďarsku „iliberální demokrat“ Orbán, v Polsku je u moci
„katolický Tálibán“ – takže to na skomírající kouzlo populismu prozatím nevypadá.
Položme si
ale otázku, jaká jsou napajedla populistické politiky; kde se bere ona přitažlivost
všelijakých trumpů, johnsonů, orbánů a dalších extrémistů, kteří se pokrytecky
tváří jako muži z lidu? Nejsou za tím opětovná selhání (neo)liberálních
demokracií, jež svým elitářstvím a vytvářením sociekonomických nerovností připravily
půdu pro triumfální vzestup těchto individuí?
12567
Diskuse