Lilian Landová, věčná kamarádka, která nikdy nezestárne...

31. 5. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 9 minut
Slečna Lilian, slečna Lia a paní R. Tři životní osudy prakticky stejně starých žen. Tak rozdílných osudů, které tolik vypovídají o naší současnosti….


"Kdo se v táboře zachránili, nebyli ti nejlepší, předurčení k dobru, nositelé poselství. To, co jsem viděl a zažil, dokazuje pravý opak. Přežívali většinou ti horší, sobci, násilníci, mučitelé, kolaboranti z šedé zóny…"

(Primo Levi: Potopení a zachránění)

Tohle se ale nestalo. Lilian Landová je mrtvá.

Píše se rok 2022 a paní Landové je 63 let, důchodový věk, ale úplně ji vidím, jak se v současné době občansky angažuje třeba na pomoc romským uprchlíkům z Ukrajiny a bojuje s českým rasismem, rozčiluje se nad pragmatismem a hloupostí její generace, prostě zvučná Lilian, asi bez peněz, nejspíše i bez pronikavé kariéry, ale stále svá.. Tu ponechá jiným.

K tomu: Jaroslav Hutka, Poprava květinky

 

Třeba slečně B., to je jen o čtyři roky mladší žena než byla Lilian, dnes je to aktivní, úspěšná právnička, bývalá starostka a činná politička takto odpovídá na otázku novináře Seznamu :

"Jste připravena, že se na přetřes znovu dostane vaše angažmá v StB":

" Nemyslím si, že by to někoho dnes ještě příliš zajímalo, že paní K. mohla být Jamesem Bondem. Mrzí mě to, už bych to neopakovala…Nikdy jsem nebyla ve složce StB, kde se udávalo. Udávání je mi odporné i dnes, to bych neudělala tenkrát ani dnes. Byla jsem ve výběru na špionku, to bylo něco úplně jiného ( Seznam, 30. 5. 2022).

Co k tomu dodat?

Snad jen určitá fakta:

Podle dochovaných záznamů v "Archivu bezpečnostních složek", viz. Wikipedie, kde jsou odkazy na další texty nebo článek historika Radka Schovánka v určité spolupráci s bývalým disidentem Stanislavem Pencem (v týdeníku Echo, 9. 10. 2018), byla slečna B. v letech 1986 - 1989 členkou Státní bezpečnosti v hodnosti podporučíka s krycím jménem Lia a byla po dlouhém prověřování od roku 1988 ve 23. odboru rozvědky, který měl na starosti získávání a výcvik špionů do kapitalistického zahraničí, došlo k změně její identity…. Jenže přišel Listopad 1989 a ženský agent 09 musel oželet velké dobrodružství v kapitalistické cizině. Paní K. se však rozhodně neztratila ani v kapitalistickém Československu a Česku….

A třetí osud, spolužačka paní Lilian, paní R., se kterou jsem se zhruba před dvěma lety setkal právě nad vzpomínkou na tuto statečnou spolužačku. Velmi profesně úspěšná žena, paní docentka, aktivní důchodkyně, dobře finančně zabezpečená, stále prý publikuje a učí na VŠ, taková ta aktivní důchodkyně podle současných magazínů, chodí hodně plavat, na výlety, pěstuje jógu… Ani náznakem si nepřipouští tehdejší (vynucené) selhání celé maturitní třídy. Třída se  k této vzpomínce na maturitních srazech nerada vrací, Jaroslav Hutka byl k nim velmi nespravedlivý ve svém fejetonu - "Poprava květinky" a je to opravdu velmi poškodilo :"Nemohli jsme nic dělat, Lilian stejně nešlo pomoci a chtěli jsme studovat na vysoké škole, to přece musí každý pochopit …."

Pochopitelně, chápu, byla velmi temná doba konce sedmdesátých let a obludná hra tehdejší moci s cílem přenést vinu na spolužáky, byla děsivá, skoro jako z padesátých let. "Heydrichiáda" v roce 1977 to však opravdu nebyla a ty dva statečné hlasy na poušti (jeden hlas proti vyloučení a druhý hlas se zdržel), vystavily svým spolužákům nikdy přesně nezodpovězenou (dějinnou) otázku viny…

Na závěr našeho rozhovoru, kdy jsem cítil, jak tato spolužačka zůstává i po čtyřiceti letech let od sebevraždy L.L. paradoxně tak trochu žárlivá na Lilianu a její osobnost spíše snižuje ("ona byla tak trochu sociální případ, otec spáchal sebevraždu, matka několikrát rozvedená, žila prakticky sama u své babičky, byla tam prý velká zamilovanost do Hutky, nesmíte si ji zase tak idealizovat…"). A na závěr, když se bavíme o politické situaci v současné době říká, že největším nebezpečím jsou v současné ČR "muslimští uprchlíci"...

Loučím se a víc si nemusím snad ani říkat. Moc jsem se tedy nedozvěděl, žádné fotky, alespoň kazety z nezapomenutelneho koncertu J. Hutky na konci ledna 1977, ta neuvěřitelná radost mladých lidí slyšet pravdivé slovo doslova sálá ze staré kazety. … Ani se nedivím, že Gymnázium Arabská na Praze 6 se tak brání desce na škole pro L. L., ona je to totiž i bolavá výčitka všem, kteří tehdy i dnes se sklánějí před jakoukoliv mocí...

Nová kniha spisovatelky Mileny Štráfeldové " Krycí jméno studentka", která vyjde tento týden, se zabývá pro širší veřejnost právě naprosto neznámou dívkou jménem Lilian Landová a na jejím příběhu se pokusit ukázat normalizaci.

Landová je vystavena během dvou let veškerým zkouškám zátěže od mocenských složek StB a její dobrovolný odchod ze světa, byl pro ni v tu chvíli jedinou možností, jak "čestně říci ďáblovi ne"…"Rozdá dárky všem svým známým ve "své" hospodě a odchází tiše za Janem Palachem a Janem Zajícem, to jsou její bratři, navždy mladí a stateční….Tam paní Liliana patří!

To dějinné střetnutí policajta/ sadisty a mladé, emancipované, samostatně uvažující osobností své generace, statečné dívky je děsivé a tak trochu i věčné téma dnes tolik vysmivaného " Života v pravdě" (Jan Patočka, Václav Havel).

Byla to vlastně vražda, kterou spáchala StB, jak přesně napsal Jaroslav Hutka ve svých dvou krásných esejích. Psychické ponížení a nejspíš i fyzické od jednoho z nejbrutálnějších pražských vyšetřovatelů StB v době normalizace Václava Duchače (Petr Placák ve své knize "Fízl" ho nazývá zakomplexovaným, sadistickým fašistou). A do tohoto příběhu dale vstupují i další odporné figury mladých kariéristů v SSM v úloze spolužáků, dneska určitě to jsou velmi úspěšní podnikatelé nebo politici. 

Landovou nakonec udá typický český, důležitý blb, jakýje většinou spouštěčem všech tragédii - člověk jménem Václav Procházka, který jako správný pomocník tehdejší VB běží Landovou udat na StB za naprosto nevinný noční výjezd na kolech po Praze. StB rozjíždí naprosto absurdní akci a zatýká vlastně každého, kdo v tehdejší květnový den roku 1979 jede v noční Praze na kole (dneska těžko vysvětlitelné pro ty, kteří tuto dobu nezažili)…Brutální výslech o kterém nevíme podrobnosti (můžeme si je však domýšlet) vedený sadistou Duchačem během tzv. osmačtyřicítky (vazby) ten má za následek nervové zhroucení slečny Landové a následný dobrovolný odchod ze světa….

Zda se mi, že se zde jedná o téma ještě o level vyšší, tzv. metafyzika mravního objevování světa, kterou v české filosofii možná nejvíce ukázal Karel Kosik ve své eseji "Jinoch a smrt" . Dorostenec jen dorůstá do daných poměrů, ale lidé jako Liliana tento věk promění ve věčně memento nás přeživších, vždy zbabělejších a poslušnějších…Pravdivost a hlavně čistota a opravdovost tohoto věku je nejspíše životně nepřekonatelná a čidla ke každé nespravedlnosti, pokrytectví, podlosti a naprosto otevřená mysl pro velikost lásky, přátelství, oběti je u některých z nás celoživotním pramenem, kam se vracíme ve své mnohdy temné dospělosti. Kéž se máme kam vracet.

Ti nejlepší z nás v tomto věku (píši to těžko, s vědomím děsivosti tohoto faktu) mnohdy zůstanou mladí navždy. Nechtějí s námi dělat celoživotní kompromisy v dospělosti, nechtějí vrůst do cynické dospělosti, tolik svinstva za život vydržet, přihlížet mu nebo ho dělat, ne děkuji, vracím vstupenku, řečeno s Dostojevským.

Opravdově prožité mládí bude vždy aspoň trochu podobné Lilianině opravdovosti, ta cesta paní R je velký kompromis mládí a cesta paní K. je neprožité mládí, pouze vypočítavá dospělost od mládí, dobře ji tak. …

Tak ať to naše "kurveni životem" není až tak tragické…Dobrou noc, navěky mladá, slečno Landová!….A ta destička na tom Gymnáziu Arabská bude, to Vám slibuji!







2
Vytisknout
11944

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2022