Patnáct minut slávy, deset deka míru. O gándhismu-lennonismu

27. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
  • Když půjdete rozhořčeně demonstrovat proti válečným štváčům, budete si ihned připadat morálně povzneseni. 

Přišel mi včera e-mail. Ti kdo osm let mlčeli k ruské agresi na Ukrajině oznamují, že budou před ministerstvem obrany protestovat proti české dodávce munice Kyjevu. Že prý vyzbrojovat někoho je dočista protimírové. Všichni by si měli hezky sednout spolu a být na sebe hodní. Kumbája!


Abych vysvětlil své výhrady k popsanému přístupu, budu muset nejprve provést malý myšlenkový experiment. Omlouvám se, vynasnažím se být maximálně stručný.

Zajisté nejen diváci nekonečného filmu s Benem Kingsleym mají určitou povědomost o tom, kdo byl Mahátma Gándhí. Proti britským kolonizátorům se postavil vyzbrojen filozofií nenásilí a říkají nám, že uspěl, třebaže ztratil oba Pákistány a v osvobozené zemi pak vypukla občanská válka.

Gándhí znal velmi dobře britskou kulturu, věděl, kolik lidí na britských ostrovech čte Thákura nebo obdivuje Védy. Slavný britský historik Toynbee - mimochodem, psal zajímavě i o Ukrajině - miloval tradiční indický polyteismus. - A také si byl Gándhí vědom toho, jaký důraz britská kultura, aspoň teoreticky, klade na férovost.

Na základě toho se rozhodl strategicky využít faktu, že koloniální Britové při všech svých četných nedostatcích měli aspoň kousek svědomí. Vyšel z předpokladu, že s přibývajícím časem jim bude opravdu blbé přihlížet tomu, jak v Indii policie mlátí vyhublé bezbranné lidi kvůli víceméně bagatelním požadavkům, proti nimž lze těžko cosi vážného namítat. Fungovalo to. Nakonec.

Představme si teď ale jinou situaci. Dejme tomu, že by se v roce 1940 mezi evropskými židy našel někdo, kdo by hlásal v podstatě totéž co v Indii Gándhí. Rozdíl byl však v tom, že zatímco Indové nenásilně odporovali koloniálním Britům, jejichž většina je přece jen považovala za "zaostalé lidi" v zásadě stejného druhu, nacisté měli k židům vztah ještě mnohem horší. V žádném případě v nich neviděli stejné lidi jako byli sami a dokonce měli přikázáno "vlastenecky" potlačovat jakékoliv projevy soucitu s nimi. Esesmani se sice učili nazpaměť Kantův kategorický imperativ, ale vztahovali jej pouze na soukmenovce.

Jak by asi uspěla gándhíovská revolta v Majdanku či Sobiboru?

Nemyslím, že by zde bylo možno úspěšně použít stejného postupu, jaký po válce přinesl Gándhímu úspěch. Nemůžete strategicky využít cizího svědomí ve sporu s někým, kdo vás vlastně ani nepovažuje za člověka, ale spíše ještě za cosi nižšího než zvíře.

***

"My jako oběť agrese, jako mučedníci půjdeme do nebe a oni prostě zdechnou", prohlásil před třemi lety Vladimir Putin na Valdajském fóru ohledně předpokládaného průběhu 3. světové války. Tímto tématem jsou ruské mocenské elity posedlé již nejméně dekádu, takže se nedivme.

Putinovi ruští soukmenovci jsou tedy lidé zvláštního druhu, ti co kolektivně skončí v ráji, na rozdíl od dekadentních a úchylných zápaďáků.

Myslíte si snad, že takový člověk a ti, kdo mu s důvěrou naslouchají, považují Evropany za lidi stejného druhu, jako oni sami, vůči nimž by bylo namístě aplikovat jakési svědomí?

Ten kdo věří, ať tam běží.

***

Gándhí nebyl žádný hlupák. Použil proti Britům strategicky jejich vlastní svědomí a smysl pro férovost - to, co v nich bylo nejlepší, ba to co oni sami na sobě pokládali za nejlepší. V Osvětimi by samozřejmě s takovým přístupem neuspěl.

Pak tu ale máme ještě jiný přístup, dočista nestrategický - magický. "War is over, if you want it" - to je heslo, které nikdy nefungovalo, nefunguje a ani fungovat nebude. Dobrá vůle a představa, že jsme přece všichni bratři a musíme se mít rádi, v praktickém životě nevytáhne psa z boudy. Jen se o tom hezky zpívá a sní. Žádný Gándhí z toho nekouká.

S Gándhím je třeba vědět, kdo je nás protivník, jak uvažuje, čeho si cení a jestli na něj, v ideálním případě, můžeme vyvíjet pouze nenásilný nátlak. Nebo jestli tahle cesta jednoduše nikam nevede.

Dělat si s Lennonem iluze o komsi, koho vůbec neznám, ale jsem si jist, že je údajně plný dobré vůle a porozumění, to je spíše taková individuální autoterapie v ošklivém a zkaženém světě.

***

Když tedy narazíte na mírového aktivistu, nejprve je třeba rozhodnout, jestli je to potenciální Gándhí, nebo jenom Lennon. Bohužel, v současné západní kultuře přebujelého narcismu se s nějakým Gándhím příliš často nesetkáte. Žádné strategické úvahy se nevyskytují, spíše ještě to, čemu v angličtině říkají "virtue signalling" - stavění na odiv své vlastní představy, jak prý jsem dočista ctnostný, když tady tak protestuju. Sice to stav světa k lepšímu nijak nezmění, ale připadám si hnedle tak ňák... ňák tak.

Nořím se přitom do bažinatého teritoria gándhismu-lennonismu.

***

Zatímco kdysi slavný "bojovník za mír" na sekretariátu KSČ(M) digitalizuje Lenina, mládežníci téže strany vyrážejí do boje proti vyzbrojování Ukrajiny.

Zatímco Kreml na nás míří jadernými raketami, my ho budeme mít rádi a trváme na tom, že se s ním musíme po dobrém dohodnout. Ustoupíme mu. A znova. A zas. A ještě kousek... Bez toho přece není kompromis možný, že?

Inu, v kultuře, kde se vesměs kompromisem pohrdá a vše se kategoricky diktuje shora, to takto samozřejmě nefunguje. Kdo ustupuje, je slabý a nejistý a my mu to spočítáme. Přisadíme si. Budeme chtít mnohem víc.

Moudřejší tak stále ustupuje... dokud z něj není užitečný idiot.

***

Vždycky jsem přemýšlel o tom, jak by míroví aktivisté plní dobré vůle po sbratřování se s ruským mafiánsko-kágébáckým režimem reagovali, kdyby se někdy dozvěděli, jak jimi tento režim ve skutečnosti nekonečně pohrdá. Jak je ani dost málo nebere vážně, jejich intelekt je mu pro smích, jak chová přesvědčení, že není dost velkého bulíku, který by mírovému aktivistovi nešlo pověsit na nos.

Myslím, že to nakonec aspoň někteří přece jen v hloubi duše vědí, leč nedbají.

1
Vytisknout
5520

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2022