Už zase sprchlo

27. 7. 2021 / Jiří Podhorecký

čas čtení 5 minut
Světoznámý spisovatel sci-fi literatury Harry Harrison napsal v roce 1960 řadu knih o Planetách Smrti. Čtivé příběhy jsou vystavěné na zápletkách a hrdinovi. Pozadím je pokaždé planeta, která je z nějakého důvodu pro obyvatele smrtelně nepříznivá. V knize první planety je to nepřátelská biosféra, která nakládá svou nepřízní obyvatelům a brání se tak jejich neohledupnému chování. Dokud se nezmění chování, neodstraní předsudky nesmiřitelných aktérů a nezačnou místo soupeření spolupracovat, bude jim planeta na oplátku vracet jen smrtelné nebezpečí. No, naštěstí to je jen sci-fi, které s realitou nemá mnoho společného...

Povodně po přívalových deštích v Německu, částečně i v Čechách, daly některým komentátorům důvod prohlásit, že "Německo na takové situace absolutně není připraveno". To je zjednodušený výrok, popisující především okamžitý dojem. Přijde mi nevhodné generalizovat něco, o čem mají někteří lidé sice pramálo informací, ale zato se nestydí o tom napsat neochvějné názory.

Předně by stálo zopakovat to, co se stalo dlouhodobým tématem a co jako téma za dobu našeho bytí už nezmizí. Změny klimatu a jeho nejkonkrétnější místní projevy extrémních výkyvů počasí tu budou další stovky let. Dokud se nestabilizují do jiné, nové rovnovážné situace. Jak bude situace souviset s budoucím životem na Zemi, to už bohužel nikdo nepoznáme. Zůstat by měla povinnost si neustále zpřesňovat povědomí o situaci a adekvátně na to reagovat.

Zpět k Německu. Připravenost na některé extrémní události je prakticky nemožná, nicméně v principu je u krizové události dělena na dvě části: Připravenost systémová a připravenost individuální. Na systémové úrovni je německý systém civilní ochrany obyvatelstva řízený Spolkovým úřadem pro civilní ochranu a pomoc při katastrofách (BBK)  a je považován za dostatečně kvalitní a robustní. Analýzu pro každý stát si můžete vyžádat například z opakovaných územních studií Civilní ochrany v Evropě, od projektu ANVIL. Je tam ostatně i analýza civilní ochrany České republiky.

Německé složky civilní ochrany jsou zapojeny do struktur evropských organizací zabývající se krizovými událostmi. Podobně, jako jiné země včetně ČR, jsou schopny reagovat na události ve své zemi i mimo vlastní zemi a poskytovat záchrannou pomoc, když se něco takového stane. Pomoc postiženým tedy má rádius i do ČR, pokud by o to česká strana požádala, nebo i mimo EU. Tak funguje krizové řízení na úrovni EU, se zkratkou ECHO a Emergency Response Coordination Centre ERCC

Důkazy o kvalitě protipovodňových opatření v EU jsou, my jsme si už sami vyzkoušeli na vlastních povodních. Je jasné, že něco nelze aplikovat všude. Reakce na bleskové povodně, masívní eroze a sesuvy půd už jsou v kategorii restrukturalizace krajiny, měst a obcí. Právě to má větší dlouhodobou důležitost, než jen následné záchranné práce.

Druhá část připravenosti je povědomí jednotlivých obyvatel o situaci a schopnost osobně počítat s událostmi tak, aby se snížily ztráty na životním prostředí, majetku i životech. To je věc každého člověka. Notiček je spousta, zbývá jen, aby podle nich lidé hráli. Ideálně sborem, aby to nějak smysluplně vyznělo.

Připravenost lidí na události, které výrazně překračují běžný rámec života, nebude z principu nikdy dokonalá a úplná. Ta nedostižná připravenost by totiž byla zásadní změnou zažitého životního stylu a životní úrovně, do které se společnost v potu tváře dopracovává několik generací. Setrvačnost a zvyky v chování je pro velké množství lidí prakticky nezměnitelná. Kdo to však tvrdošíjně odmítá svými nároky na osobní luxus, nakonec si vychutná trpce sklizené plody. Nakonec pak svádí své ztráty na stát, nebo zlostně hrozí pěstičkou na mraky.

Je na čase seřadit priority, které definují udržitelný způsob života, vyjmenovat konkrétní příklady ke změně v chování, ukázat praxi v reakcích na současné a budoucí nepříznivé situace. V informační společnosti v tom hrají klíčovou roli masová media a společenské autority. Posuďme sami, jak se tohoto úkolu dosud chopily.

Být nezaskočen při krizové události velkého rozsahu je schopnost jen těch "silných společenství". Napříč státy a napříč kontinenty. Pouhý důraz na nějaký momentální -ismus a povrchní instrumenty na efekt zde nenesou dobré ovoce. Klíčovým slovem je Resilience, tj. celospolečenské zodolnění. Kvalita odolnosti je indikována především zdola, tedy od těch nejzranitelnější, společensky nejslabších. Bývá jich v každé zemi poměrně dost, jsou nejméně vybaveni majetky, zato jsou ale mnohdy nejvíce ochotni k osobní pomoci, změnám ve prospěch celku při mírnění projevů a následků krizových událostí. K tomu jim ale musí elity poskytovat společenské rámce, praktickou podporu, stravitelné informace a motivace, aby se tak skutečně dělo.

Nezbývá než jednat. Definitivně změnit společné životní priority. Vydat se vstříc problémům, které nás neminou do konce života. Planetu totiž jen tak neopustíme.

0
Vytisknout
10821

Diskuse

Obsah vydání | 2. 8. 2021