Úpadek demokracie není způsoben nevědomostí. Ten problém je hlubší

15. 12. 2018



Odhalovat dílčí kroky autoritářů nestačí - média se musí soustředit na směr vývoje, skrytý za každodenním zpravodajstvím

Od nástupu Donalda Trumpa k moci má americký deník Washington Post ve svém záhlaví heslo: "Demokracie umírá v temnotě." To je příliš zjednodušený úsudek ohledně vzestupu autoritářských a populistických sil po světě, argumentuje politolog Cas Mudde. Ten argument zní: "Kdyby jen lidé věděli, jak špatní jsou lidé jako Donald Trump (či Andrej Babiš nebo Miloš Zeman), odvrátí se od nich a demokracie bude zachráněna."
 

Není pochyb o tom, že transparentnost je životně důležitá pro to, aby liberální demokracie fungovala, avšak transparentnost sama o sobě liberální demokracii nevytváří, ani její absence liberální demokracii nelikviduje. Jde o falešný předpoklad, že čistě zamíření světla na zlořády povede k osvícení veřejnosti.

Ve skutečnosti nezemřely skoro žádné demokracie ve tmě. Dokonce i paradigmatický příklad výmarského Německa, v němž se dostal Adolf Hitler k moci demokratickým způsobem a teprve pak zrušil demokracii, se neodehrál v "temnotě". Všichni věděli, anebo mohli vědět, kdo je Hitler. Jeho bestseller Mein Kampf opakoval jeho antisemitské a protidemokratické názory do zblbnutí. A Hitler zlikvidoval v Německu demokratický systém, zatímco nezávislá média stále ještě fungovala.

V poslední době autoritářští politikové málokdy zrušili demokracii přes noc. Namísto toho pomalu, ale jistě odstraňují nejprve její liberální základy a posléze i její voličskou podporu. V Turecku, v Rusku, ve Venezuele i v Maďarsku jsou liberální demokracie pečlivě, opatrně a pomalu demontovány, často alespoň zpočátku za pozornosti relativně svobodných a nezávislých médií.

V mnoha případech hájí autoritářští politikové své postupné odstraňování demokracie poukazem na to, že podobná situace existuje i v západních demokraciích. Mistrem je v tom maďarský premiér Viktor Orbán. Přebírá jednotlivé instituce a pravidla z celé řady členských zemí Evropské unie. Vzniká stát, který se skládá z demokratických předpisů. Každý jednotlivý předpis sám o sobě je nebo může být demokratický, ale specifická jejich kombinace vytváří režim nedemokratický.

Proto tedy upozorňování na jednotlivé prvky těchto změn vytváření autoritářského státu neodhalí. Pokud média nezačnou poukazovat na propojenost jednotlivých opatření, nevyvolá to poplach u občanů. Média, která pouze o zprávách informují, aniž by je analyzovala, nezaznamenávají vývoj a uvědomí si reálnou hrozbu, až už bude příliš pozdě.

Proto je nutno zavést nyní úplně nový způsob práce sdělovacích prostředků, protože autoritářští vládci ovládli jejich dosavadní praxi.

Je nutné, aby se média zbavila své posedlosti mediálně vděčnými autoritáři, jako je Trump, a začala poukazovat na opravdové hrozby demokracie, ne na výmluvy a šokující výroky autoritářů.

Avšak i když toto média budou dělat, demokracie přesto zahyne, pokud budou mainstreamové elity - kulturní, hospodářské, politické a náboženské - dál s autoritáři spolupracovat, namísto toho, aby se proti nim otevřeně postavily. A zahyne, jestliže demokratičtí politikové nenabídnou lepší alternativy než autoritáři.

Nejlepším příkladem tohoto smutného stavu událostí je Maďarsko, které tento týden učinilo finální krok směrem k autoritářskému režimu tím, že zrušilo nezávislou soudní kontrolu vlády. Spiknutí zahraničních elit, od německého automobilového průmyslu až po klub Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu zabránilo Evropské unii, aby proti tomu začala jednat. Je ovšem pravda, že Orbán je v Maďarsku nejpopulárnějším politikem a těžce rozhádaná a částečně s Orbánem kolaborující opozice nenabízí žádnou realistickou alternativu.

Možná by média měla více posvítit na všechny tyto faktory a spojit je jasnou analýzou. Musíme zkoumat vývoj, který je skrytý pod každodenním zpravodajstvím a nenechat se rozptylovat každým novým Trumpovým tweetem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
1
Vytisknout
4077

Diskuse

Obsah vydání | 18. 12. 2018