Vysloví veřejnost jasné "Ne" nepřátelskému přebírání veřejnoprávních médií?

14. 12. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Německý spisovatel bulharského původu Ilija Trojanow v rozhovoru pro včerejší Salon Práva formuloval velmi silný názor: Marasmus postkomunistických společností je podle něj nepřímo úměrný poctivosti jejich vyrovnání se starým režimem. Jinak řečeno, míru nápravy (a)morálního dědictví komunismu představuje důsledný institucionální antikomunismus (ve smyslu potrestání starých zločinů).


"Děsivý amalgám starých sítí, oligarchických struktur a nové pravice. Demokratické postoje nejsou rozšířené, ukotvené ani zakořeněné a lze o ně snadno přijít. - Představte si, že by v trestním zákoníku stálo, že si s tím, kdo kradl nebo někoho podvedl, sedneme ke kulatému stolu a budeme s ním diskutovat, co dál. - Jak má fungovat spravedlnost v situaci, kdy víme, že si všichni naši oligarchové své majetky nakradli a že s tím začali už za minulého režimu?" ptá se Trojanow.

Postkomunistické společnosti se podle něj smířily s tím, že staré zlodějiny byly promlčeny a plynule přešly ve zlodějiny nové. Proto v takových společnostech vesměs žijí lidé cyničtí, nikomu a ničemu nedůvěřující - tedy ani hodnotám liberální demokracie, kterou před třemi dekádami radostně vítali na náměstích. Ve skutečnosti je však demokracie v postkomunistickém vydání pouhou papundeklovou maketou svých reálných vzorů.

***

Den před publikací rozhovoru Zuzany Lizcové s Trojanowem vešlo ve známost, že ředitel ČRo René Zavoral neprodloužil smlouvu šéfredaktorovi stanice Vltava Petru Fischerovi - přičemž zlomovým bodem, kdy se rozhodlo o Fischerově odstavení, se zřejmě stala již absurdní letní kauza "porna na Vltavě" ZDE.

Vltava je tradičně stanicí pro náročného posluchače a kulturní veřejnost stojí za Fischerem, který dostal pouhý rok na reformu vysílání. Radno si též povšimnout skutečnosti, že tíž lidé, které tak pobouřila dvě vulgárnější slůvka odvysílaná v čteném citátu z oceněné knihy Alana Hollinghursta, přecházejí bez povšimnutí pravidelný příděl svévolných vulgarit ze Strakovy akademie a (ještě častěji) z Hradu - přičemž samozřejmě i o tom veřejnoprávní média spotřebitele systematicky informují.

Není žádným tajemstvím, že generální ředitel ČRo René Zavoral je Babišovým mužem na klíčovém postu druhého nejdůležitějšího veřejnoprávního média. Problémy, které lze nepochybně označit za politicky motivované, s ním měl už investigativní novinář Janek Kroupa, když mapoval nelegální čerpání dotací podniky ve vlastnictví Andreje Babiše ZDE. Fischer je tedy další "problematickou" osobou na řadě, o níž se veřejně hovoří. Nesnažil se ovšem "tlačit na Vltavu porno", jak tvrdí ti, kdo ho lacině odsuzují, ale usiloval o rozvoj kritického myšlení a demokratické diskuse.

Což, jak upozorňuje výše zmíněný Trojanow, jsou věci, o něž většina obyvatelstva postkomunistických společností ve skutečnosti ani dost málo nestojí.

Na čem naopak záleží velmi je oligarchická kontrola nad médii, která se postupně z Babišova soukromého mediálního impéria přelévá do veřejnoprávní sféry. S takovou kontrolou lze jen těžko skloubit jakákoliv rezidua osvícenského programu, v němž šlo v zásadě o demokratizaci vysoké kultury. Oligarchové všude po světě, pro něž jsou média v prvé řadě špičkovým nástrojem manipulace veřejného mínění, o žádnou vysokou kulturu nestojí. Manipulace se nejlépe provádí tupým podbízením se pokleslému, instinktivnímu masovému vkusu, tak jak je, v kombinaci s pokud možno skrytými tendenčními machiavellistickými zásahy do zpravodajství a komentářů.

Pro český postkomunistický cynismus je naprosto typické, že namísto pokusů vylepšit práci veřejnoprávních médií významná část veřejnosti nachází uspokojení v jejich nepřátelském přebírání oblíbeným oligarchou. Střet zájmů a nebezpečná kumulace moci tyto lidi přitom ani dost málo nezajímají. V prostředí, kde je "Kalouskova TOP09" označována za politický projekt stejného řádu jako soukromě vlastněné ANO nesesaditelného předsedy Babiše, mlácení prázdné slámy v "diskusích" na sociálních sítích nemůže přinést nic jiného než závěr, že "všechno je vlastně jako cokoliv jiného", tudíž na ničem nesejde - a každopádně se teď kolem neděje nic opravdu vážného.

***

Ilija Trojanow s odvoláním na několik "skandálních" mezinárodních komparativních výzkumů upozorňuje, že v postkomunistických společnostech "staré struktury v roce 1989 nezmizely, jen přeskupily síly a vytvořily nová spojenectví".

To vidíme i v ČR, kde "sametová" smířlivost prvních porevolučních let spolu s následným tažením levicové inteligence proti "tupému antikomunismu" vytvořily podmínky nikoliv snad pro návrat progresívní levice, jak by si aktivisté byli představovali - ale pro renesanci autoritářství a tmářství přímo navazujících na klíčovou epochu husákovské normalizace, která tak fatálně zdeformovala kolektivní psychiku české společnosti.

1
Vytisknout
9819

Diskuse

Obsah vydání | 18. 12. 2018