Potřebujeme mladou generaci, která bude umět nejen kódovat, ale i zpochybnit Facebook a Google

21. 11. 2017


Hrozí, že odvracet své oči od budoucnosti se stane naší národní vlastností. Než bude příliš pozdě, potřebujeme generaci, která bude umět být hackery, kódovat, a zjistit, co leží dál, za érou Facebooku. Bez ní to s námi všemi dopadne špatně. 


V roce 2015, po dlouhých přípravách, oznámilo britské ministerstvo školství, že se budou školákům na prvním stupni vyučovat základy programování. Pětiletým dětem se mělo začít ukazovat, jak se píše počítačový kód, děti ve věku od 7 do 11 let měly být seznámeny s vytvářením sekvencí, výběru a opakování v programech. Byl zaveden nový maturitní předmět, počítačová věda. 

Nyní se ukazuje, že se to nevyučuje. 67 procent učitelů na základních a středních školách v Británii zastávají názor, že nemohou vyučovat počítačovému kódování, protože na to nemají ani nástroje, ani kvalifikaci a asi 40 procent učitelů poukazuje na to, že nemají přístup k potřebnému hardwaru a softwaru.


Takže začíná tragédie, píše John Harris. Mimo školy probíhá hluboká kulturní změna. Pokud máte peníze a záleží vám na tom, můžete seznamovat své děti s tím, jak se programuje, prostřednictvím takových zajímavých vynálezů, jako je Kano computer kit , zázrak vzniklý na základě crowdfundingu, který se spojuje jako Lego a učí děti zvládnou základní procesy počítačového kódování. Po celé Británii vzniká rostoucí síť tzv. Code Clubs, vznikajících především na základě dobré vůle dobrovolníků. 

Před čtrnácti dny jsem vzal svou osmiletou dceru do jednoho takovéhoto klubu, který se provozuje v sobotu dopoledne. Od té doby si vytvořila své vlastní základní internetové stránky. Po celé ty dvě hodiny, co jsme tam byli, jsem byl mesmerizován myšlenkou: Proč takováhle není škola?

Aby bylo jasno: nejde o vytváření armády profesionálních programátorů. Vědět o tom, jak se píše počítačový kód, je klasická obecná znalost: podporuje to porozumění logice, řešení složitějších problémů a všech procesů, jichž je zapotřebí pro proměnů nápadů ve fungující systémy. 

Jak se zrychluje automatizace a šíří se všude vliv umělé inteligence, která ohrožuje velkou část dnešních pracovních příležitostí, je zjevné, že lidé, kteří budou mít takovéto schopnosti, budou vyčnívat z davu. Právě oni budou mít klíč k budoucnosti, v níž snad budeme moci přežít.  V současnosti to, že takoví lidé vůbec existují, je spíš věcí náhody než úmyslu.

Význam počítačového vzdělávání je také přímo spojen s nejvýznamnějším kulturním problémem naší doby: s naším stále zoufalejším kolektivním vztahem k internetu a s tím, co to znamená pro naše životy. Argument, že Facebook a Google se nyní přibližují ke konečné likvidaci zbytku anarchické svobody internetu tím, že ho naprosto zkolonizovaly, je banální, ale jen proto, že je to pravda. Jejich nadvláda je důsledkem pouze toho, jak lidé dnes slepě poslouchají jejich příkazy - asi tak, jak moje generace tupě čuměla na televizi. A to se především týká mladých lidí, kteří jsou naprosto ponořeni ve světě sociálních sítí a často jsou nejzranitelnější vůči jeho nejhorším excesům. 

Jediným způsobem, jak tohle vůbec začínat změnit, je tím, že strhneme tuto digitální fasádu a začneme povzbuzovat lidi, aby začali předělávat svět internetu tak, jaký ho oni chtějí mít.

A pak je tady genderová otázka. Do té doby, co bude počítačová věda k dispozici jen mimo školu, zůstane programování jen doménou mužů. Pokud by se programování financovalo pořádně, a do škol by přicházely programátorky, aby ukázaly, že jejich specializace je pro každého, došlo by ke změně.

Hrozí, že odvracet své oči od budoucnosti se stane naší národní vlastností. Než bude příliš pozdě, potřebujeme generaci, která bude umět být hackery, kódovat, a zjistit, co leží dál, za érou Facebooku. Bez ní to s námi všemi dopadne špatně. 


Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2958

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2017