Proč se libertariáni spojují s autokraty ve snaze ochromit demokracii?

21. 11. 2017


V éře digitální politiky vzniká podivná aliance: aktivisté proti státu a nacionalisté podporovaní Moskvou se spojují ve snaze zlikvidovat liberální instituce


V době kolem katalánského referenda o nezávislosti poslal z ekvádorského velvyslanectví v Londýně Julian Assange více než 80 tweetů na podporu katalánské nezávislosti. Jeho názory rozšířila ruská tisková agentura Sputnik, a tak se staly nejcitovanějším hlasem v angličtině na Twitteru. Druhým významným hlasem podporujícím katalánskou nezávislosti byl Edward Snowden, další stoupenec transparentnosti. Celkem Snowden a Assange vytvořili celou třetinu veškerého provozu na Twitteru pod hashtagem  #Catalonia. Zároveň zaznamenala antipropagandistická jednotka Evropské unie vlnu fake news, šířených z Kremlu ohledně katalánské krize, píše Julian Borger.


Stejný vzorec byl zaznamenán při hlasování o brexitu, při vítězství Donalda Trumpa, při posílení Front National ve Francii a při vzrůstu popularity Pětihvězdičkového hnutí v Itálii.

Ve všech těchto případech se libertariáni, kteří ostře bojují proti centralizované moci, spojili s brutálně autokratickým státním aparátem v Moskvě, s americkým plutokratem s nesmírně pochybnými finančními vazbami a s instinktivně autoritářskou extremní pravicí. Všechno s cílem ochromit vlády a liberální normy v západních demokraciích.

"Radikální libertariáni a autokraté jsou spojeni tím, že sdílejí společného nepřítele, jímž je mainstream, měkká, establishmentová, liberální politika," říká Jamie Bartlet, ředitel střediska pro analýzu sociálních médií v organizaci Demos.

"Už od samého začátku byli fundamentalističtí kryptografové, kteří byli součástí tohoto hnutí už v devadesátých letech, toho názoru, že demokracie a svoboda nejsou ve skutečnosti slučitelné. Pro většinu radikálních libertariánů, jako byl Assange, byli hlavním nepřítelem měkcí demokraté, kteří vnucovali vůli většiny menšině a kteří ve skutečnosti nevěřili v autentickou, absolutní svobodu."

To znamená, že se mohli dát dohromady velmi podivní spojenci. "Vytvořili velmi výhodný svazek s ostatními nepřáteli liberální demokracie," dodává Bartlett.

Edward Snowden původně pocházel z libertariánských kruhů, avšak nikdy neměl velké nadšení pro ruskou autokracii a v Rusku skončil jen proto, že se WikiLeaks nepodařilo ho dostat do Latinské Ameriky.  Na rozdíl od Assangeho je Snowden stále kritičtější vůči Kremlu.

Ovšem existuje mnoho dalších příkladu vzájemné spolupráce mezi Moskvou a západním libertariánstvím. Zejména libertariáni sdílejí s Moskvou svou nenávist vůči Evropské unii, kterou považují za symbol celoevropské centralizace a šíření liberálních sociálních norem.

"Libertariáni nenávidí politickou korektnost, nenávidí, že všichni musejí mít sociálnědemokratický názor na genderové vztahy, na sociální podporu, na pokrokovou politiku a na imigraci. To libertariáni nesnáží, protože to likviduje představu individuální svobody. Proto najdete mnoho lidí na libertariánské pravici, kteří si myslí, že Rusko je jedinou protiváhou vůči této filozofii," pokračuje Bartlett.

Symbolem této symbíózy je Trumpův hlavní ideolog Steve Bannon. Bannon také bojuje proti omezování individuálních svobod v USA a podporuje ruské autoritářství a obdivuje Putina a jeho svalnatý nacionalismus.

V Itálii je představitelem této symbiózy Pětihvězdičkové hnutí. To silně podporuje zahraniční politiku Moskvy. Jeho internetový guru Gianroberto Casaleggio, který tvrdí, že Pětihvězdičkové hnutí zakládá "novou, přímou demokracii, která odstraní všechny bariéry mezi občanem a státem", zakládá internetové servery, které šíří konspirační teorie, mnohé z nichž přebírá z ruských webů. Jedna taková falešná zpráva tvrdila, že vlnu imigrantů z Afriky tajně financují Spojené státy. Původně se objevila na serveru Sputnik Italia.

Podobně jako Assange, Casaleggioův odpor vůči silnému státu neplatí pro Moskvu. Prvotní je společný boj proti USA, NATO a západnímu světu.

"Myslím si, že jsou anarchičtější ve své víře, že stát odumře a moc bude přerozdělena prostřednictvím nějaké hluboce demokratické revoluce prostřednictvím internetu," konstatuje americký novinář Franklin Foer, autor knihy World Without Mind: The Existential Threat of Big Tech (Svět bez mozku: Existenciální hrozba velkých technologických společností). "Je to hodně naivní. Moc se totiž vždycky znovu prosadí."

Kompletní článek v angličtině ZDE


0
Vytisknout
3799

Diskuse

Obsah vydání | 27. 11. 2017