Bylo rozšíření Evropské unie do postkomunistických zemí historickou chybou?

20. 11. 2017




Současná polská vláda najednou požaduje od Německa reparace za druhou světovou válku.Tento požadavek zviditelňuje dva zásadní problémy Evropské unie: jak reagovat, když se bývalé komunistické členské země EU odvrátí od liberální demokracie směrem k autoritářskému nacionalismu, který měla evropská integrace rozpustit, a jak nalézt politickou dynamiku, v jejímž rámci by nevyhnutelná dominance Německa se neproměnila v nepřijatelnou hegemonii.

Podívejme se na to, co se děje ve středovýchodní Evropě - ruský revanšismus a sílící nacionalismus v Maďarsku, v Polsku i jinde - a jste svědky drastického návratu historie. S tím se znovu objevuje stará otázka: Budeme mít evropské Německo, nebo německou Evropu? ptá se  v deníku Financial Times Philip Stevens.




Úsilí schopného viceprezidenta Evropské komise Franse Timmermanse nezabránilo Jaroslawu Kaczynskému v tom, aby ochromil nezávislost polského soudnictví ve snaze posílit svou moc. Nacionalismus si vždycky vyhledává nepřátele. Když nevyvolává Varšava nenávist vůči Rusku Vladimíra Putina, útočí na Německo jako na historického zločince. Polsko se vzdalo jakýchkoliv nároků na reparace v roce 1952. Nyní hovoří o tom, že jde o otázku národní "cti".

Nacionalismus se lehce proměňuje v xenofobii. Varšava odmítla přijmout syrské uprchlíky a přijala tak nativismus, který dává přednost údajným mimořádným zájmům "etnických bělochů". Výsledek bylo vidět o minulém víkendu, kdy fašističtí násilníci si přisvojili demonstraci k výročí získání polské nezávislosti.

Strana Právo a spravedlnost není jediná. Viktor Orbán v Maďarsku tvrdí, že je prvním postkomunistickým premiérem, který odsoudil západoevropskou liberální demokracii a posiluje svou moc likvidací demokratického rozdělení moci. Jak Polsko, tak Maďarsko, se pokusily zneužít uprchlické krize r. 2015 k tomu, aby zatáhly Českou republiku a Slovensko do své autoritářské sféry. Orbán je ještě k tomu zamilován do Putina.

V západních hlavních městech začínají politikové uvažovat nahlas o tom, zda bylo rozšíření Evropské unie směrem na východ historickou chybou. Polsko je největším příjemcem dotací z Evropské unie, dostává téměř 10 procent rozpočtu Bruselu. V Maďarsku není snad jediná silnice, elektrárna či stavba veřejné budovy, kterou by částečně nefinancovala Evropská unie. Pánové Kaczynski a Orbán sice nosí bruselské šeky do své banky, ale posmívají se závazným principům Evropské unie týkajícím se demokracie a zákonnosti.

Jedním řešením, o němž se diskutuje v Bruselu a v Paříži a také v Berlíně, je zastavit finanční pomoc východu. Vlády, které doma potlačují opozici, ignorují verdikty Evropského soudního dvora a odmítají sdílet břemeno uprchlické krize, by neměly být financovány Evropskou unií. Proč by neměly být ochotny zaplatit za své autoritářství finanční cenu?

Potíž je, že by to těžko fungovalo, míní autor. Bez přístupu na Západ by propadly bývalé komunistické státy chaosu a byly by zataženy zpět k Rusku. Odsunout je nyní na okraj Evropské unie zřejmě riskuje totéž. Evropská unie se zřejmě bude muset naučit s nacionalisty koexistovat - ovšem při vědomí, že Polsko není jen Kaczyński a Maďarsko si stále cení základních svobod, které se Orbán snaží zrušit.

Co se týče Německa, představa německé vojenské boty je důkazem toho, do jak velké míry je polská premiérka ve vězení historie. Německo se nechce chovat jako hegemon.

Ovšem fakta jeho velikosti, hospodářské moci a geografie nezmizí. A jestliže Británie odejde z EU, Německo bude vypadat ještě vlivnější. Proto velmi záleží jak Angele Merkelové, tak francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi na to, aby Paříž a Berlín vybudovaly autentické partnerství.

0
Vytisknout
3858

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2017