Jsou skutečně skotští nacionalisté proputinovští?

31. 3. 2017 / Jan Čulík

Aby nebylo mýlky: Skotští nacionalisté skutečně odmítají financování britského jaderného deterentu, což může být mnohými považováno za neodpovědné, a zároveň poukazují na to, že hlubinný přístav pro jaderné ponorky ve skotském zálivu Faslane by po získání skotské nezávislosti pravděpodobně přestal hostit anglické ponorky. To ovšem je podle mého názoru spíš důsledkem skotské obrany před anglickou arogancí a dojde-li skutečně v důsledku špatné anglické politiky a brexitu k vyhlášení skotské nezávislosti, bude to vinou Angličanů, že ztratili svůj jediný přístav pro jaderné ponorky.

Skotští nacionalisté možná opravdu zastávají proruské postoje, i když jsem to u žádných z nich nezaznamenal. Spíš je jim Rusko víceméně opravdu volné. Hlavním problémem brexitu je v Británii skutečnost, že anglická veřejnost vůbec nevnímá, na rozdíl od střední Evropy, možné bezpečnostní hrozby, včetně hrozeb z Ruska, které by mohl přivodit rozpad Evropské unie. Jak se vyjádřil Napoleon, Angličané jsou "národem majitelů obchůdků" a veškerá debata o brexitu se týká výhodnosti či nevýhodnosti podnikatelských dohod s Evropskou unii a ekonomického vývozu. A jestliže je typický anglický občan zcela neznepokojen ruskou hrozbou, ještě méně je jí znepokojen obyvatel vzdáleného Skotska. Toho nepřesvědčíte, že by kalkul s možnou hrozbou z Ruska měl být součástí jeho úvah.

Možná skutečně existují nějaké důkazy o sympatiích skotských nacionalistů (ten termín je zavádějící, protože není snad nikde inkluzivnější a vůči příchozím z jiných kultur otevřenější strana než Skotská nacionální strana) vůči dnešnímu putinovskému režimu a jeho ultrapravicovým excesům. Určitě to však není článek o paní Jenny Carr, důchodkyni, která se v Glasgow a v Edinburku snaží, za naprostého nezájmu širší veřejnosti, udržet výuku ruského jazyka - a dalších slovanských jazyků - a vyprávět dál svým studentům o Puškinovi a Lermontovovi.

Citace článku o paní Carrové ze serveru Viaevrasia jako důkaz sympatií "skotských nacionalistů" vůči putinskému Rusku (netuším, co má mít důchodkyně Jenny Carrová společného s dnešními skotskými politiky) je omylem. Připomíná mi to hloupost někdejší britské premiérky Margaret Thatcherové, která zahájila systematickou snahu zrušit skoro všechny katedry slovanských a východoevropských studií v Británii na základě mylného předpokladu, že tam všude působí komunisté, kteří šíří v Británii komunistickou propagandu o východní Evropě.

Ve skutečnosti tomu bylo úplně obráceně: na slovanských katedrách na britských univerzitách působili odborníci na středovýchodní Evropu, kteří na rozdíl od obyčejných britských občanů, často ve vztahu k Rusku a k východní Evropě velmi naivních, věděli velmi dobře, která bije ve východní Evropě, a byli paradoxně snad jedinými centry na britských univerzitách, která nebyla levicová.

Myslím si, že by byla paní Jenny Carr, léta se snažící přesvědčit skotské školské autority, aby proboha nerušili maturitu z ruštiny a aby nerušili vyučování ruštiny na hrstce zbývajících skotských škol, opravdu překvapena, označením, že je jakýmsi důkazem údajných sympatií skotských politiků (!) vůči Putinovu Rusku.