Rasismus, selský rozum, informační chaos a kulturní izolace

Elity trestuhodně přenechávají společenský diskurs extremistům

31. 3. 2017 / Bohumil Kartous

Rasismus se v ČR stal naprosto přirozenou součástí postojů většiny, bez ohledu na sociální status. Nejde zdaleka jen o lidi, kteří by ze zoufalství způsobeného bezútěšnou životní situací hledali nějakého viníka, jinou oběť, na kterou by mohli přenést svou frustraci. Konkrétní příklady ukazují, že lidé, kteří skutečně nemají objektivní příčinu cítit se ohroženi konkurenční skupinou bezprizorných, přijali rasismus za součást svého legitimního světonázoru. Není tak těžké najít kořeny tohoto kulturního fenoménu, dokonce se nabízí i řešení. Nikdo to ale řešit nechce.

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Situace, kterou popisuje Jan Čulík, je žel tristní. Je nutné upozornit, že číšník, o němž píše, se vůbec nepovažuje za rasistu. Domnívá se, že pouze hájí zájem reprezentanta české kultury proti těm, kdo by ji chtěli poškodit, proti těm, kdo v jeho pojetí představují blíže nespecifikované bezpečnostní riziko. Prohlášení "já vůbec nejsem rasista" doprovází anekdotou o tom, jak nedobře se cítí v tramvaji, "kde je třetina Slováků, třetina Rusů a zbytek čeští důchodci".

Tak by to podle něj být nemělo. Byť pracuje v restauraci, která je do značné míry závislá na cizincích, uznává jejich nárok zde pouze jako nárok turistů. Docela dobře chápe Angličany, kteří volili pro brexit, že nechtějí, aby v jejich zemi žil někdo jiný. Také to nechce. Neví ovšem vůbec nic lživé kampani, která řadu anglických voličů vedla k rozhodnutí vystoupit z EU, navzdory obrovským rizikům, která to pro ně samotné nese. Stejně jako neví o Trumpově kampani postavené na legendě o návratu do zlatého věku USA.

Další anekdotou, na níž staví svůj "nerasistický" postoj, je údajná tichá dohoda mezi Českou a Slovenskou republikou. Údajně mají vysoké školy jakési kvóty pro Slováky, kteří zde chtějí studovat, a přijímají je na úkor českých studentů. Jedna paní povídala, doslova řečeno. Na vysvětlení, že to je protizákonné a že je to nesmysl, reaguje sice se zdánlivým porozuměním, ale opakovaně se snaží obhájit, že to tak prostě je, přestože nemá jediný reálný důkaz o kromě domněnky oné paní, jejíž dcera se nedostala na vysokou školu. I přes řadu důkazů o znalosti problematiky má problém uvěřit, protože představuju i v jiných ohledech člověka, s nímž se názorově rozchází.

Ale nechejme být pana číšníka. Nedávno na schůzce s velmi úspěšným českým podnikatelem jsem byl zaskočen tím, že během řeči na téma vzdělávání jsme se dostali k vlastním dětem. Pan podnikatel pak zcela bezelstně a bez jakéhokoliv uzardění prohlásil, že by bylo dobré, aby Češi měli více dětí, protože v opačném nás "čmoudi přečíslí". Upozorňuji, že nejme dobří známí, šlo o první schůzku. Prostě považuje tento jazyka  postoj za natolik pevnou součást common sense, že vůbec nepředpokládá, že by na to mohlo někdo reagovat negativně. Společenská bariéra byla prostě zbořena.

Není samozřejmě pravda, že by se v jiných společnostech nevyskytoval rasismus. Je to přirozený stav a popírat to by znamenalo znemožnit se s touto skutečností vypořádat. Jde ale o míru, proporci, způsob vyjadřování a reakce, které to ve veřejném prostoru vyvolává. Jde o to, zda projevy otevřeného rasismu čelí kritice jako něco společensky nepřípustného, nebo zda jsou takové projevy tolerovány a postupně tak bariéra zmizí, jako se stalo velmi rychle v ČR. Ochota politiků, ale i médií, ohnout se pod tlakem zdánlivě silného náporu "veřejného mínění", které ovšem není veřejným míněním samým, ale jeho zkresleným digitálním obraze, který okupují - jen s malou mírou nadsázky - frustrovaní lidé společně s chatboty.

Jak ukazuje třeba Daniel Prokop na tématu imigrace, obraz vyvolaný dojmem ze sociálních sítí, jež zneužívají extremisté k hyperbolizaci svých postojů, vede k naprosto odlišnému závěru o postojích převažujících v celé společnosti. K velmi podobnému závěru jsme došli společně s Danielem Prokopem a Josefem Šlerkou ve výzkumu zaměřeném na téma sociální inkluze ve vzdělávání, kde je digitální obraz takřka totožný s postojem k imigraci.

V obou případech převažuje v české populaci "šedá masa" nerozhodnutých, na něž ale pochopitelně působí vliv digitálního světu, jemuž se jen málokdo umí účinně bránit. Názory našich signifikantních druhých získávají v síťové struktuře mnohem větší vliv  a čím uzavřenější je názorové kapsle, ve které se člověk ocitá, tím hůře vzdoruje. Specifické vzdělání, které je založeno na relativně širokém záběru sahajícím od společenskovědní erudice, přes logiku a rétoriku až po digitální gramotnost, je transformujícím se komplexním přístupem ke kritickému myšlení, který není usazen v žádném kurikulu a osvojila si ho jen minorita.

Role společenských elit je v tomto případě nezastupitelná. I proto jsou tak důležití politici jako Obama či Trudeau, kteří jsou ochotni otevřeně čelit iracionálnímu dojmu, jenž pramení z informačního chaosu, na který lidská společnost není připravena. Takové politiky ale česká společnost nemá. Politici odrážejí určitou kulturní pozici a ta je v případě ČR, krom jiného, formována dlouhodobou kulturní homogenitou a relativní izolací, díky níž je možné snadněji vyvolávat xenofobní nálady a identifikovat údajné nepřátele, vetřelce, kulturní okupanty. 

Je smutné konstatovat, že u krátkodobého hlediska s tím nelze nic udělat. O to důležitější je udržovat byť malý, přesto viditelný odpor vůči stádovitosti a posilovat sebedůvěru těch, kdo jsou ochotni i ve velmi agresivním a nepřátelském digitálním prostředí hájit disentní názor. 

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
3717

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2017