Vidět v tramvaji chudé Ukrajince, kteří dřou za mizernou mzdu, má být důvodem k rasismu?

1. 4. 2017 / Bohumil Kartous

Radek Mokrý má pravdu v tom, že lidé se nemohou vždy jednoduše vymanit ve svých úvahách a názorech na dění okolo z prostředí, v němž se pohybují a kde se - pod vlivem převládajícího paradigma - formuje jejich názor. Omlouvat ale otevřený rasismus tím, že se v metru či tramvaji lidé setkávají ekonomickými imigranty, kteří jsou ožebračováni svými zaměstnavateli při vykonávání práce, kterou Češi dělat nechtějí, je absurdní a nepochopitelné.

Nejezdím v tramvaji či metru ráno, zato jezdím MHD a vlakem pozdě večer, kdy stejné skupiny lidí jezdí do nuzných ubytoven a přechodných domovů poté, co strávili den dřinou, které se místní štítí. Představa, že jsem nějaký od reality odstřižený nadutec, není pravdivá. Nikdy jsem k těm lidem nepociťoval nepřátelství.

Před lety v Brně jsem s Ukrajinci pracoval, na stejné pozici jako oni. Marně bych hledal vřelejší a ochotnější lidi. Je běžné, že když se člověk ocitne v nouzi a ví, jaké to je, je mnohem ochotnější pomáhat ostatním, jelikož sám občas takovou pomoc potřebuje. Nadutec a ignorant je ten, kdo těmto lidem nepřiznává důstojnost čistě na základě jejich etnické či národnostní odlišnosti. Takový ignorant si totiž neuvědomuje, že ti lidé zde nejsou proto, že by chtěli, ale že doma mají rodiny, kterým každý měsíc posílají peníze. Třeba na to, aby děti mohly studovat na zkorumpovaných školách, nebo se vyhnuly službě ve zkorumpované armádě. Nebo čistě jen proto, že za peníze, které by si vydělali na Ukrajině, by se neuživili, případně by žili pod úrovní chudoby.

Co z toho je důvodem tyto lidi považovat za vetřelce? Pouhá nevzdělanost a pocit jakési iluzorní kulturní nadřazenosti a z něj vyplývající domnělá privilegia. Vtipné je, že se to netýká jen Ukrajinců či Slováků, kteří díky takřka nulové jazykové bariéře zcela běžně pronikají do všech pater české společnosti, jak můžeme ostatně vidět na ministru financí či primátorce Prahy. Týká se to i lidí z Moravy či prostě z regionů mimo Prahu, o nichž si někteří místní obyvatelé myslí, že mají jakýsi menší nárok na to zde pobývat. Takových hlupáků není málo. 

Pochopitelně že míra xenofobie roste s jinakostí. Jinakost je v ČR snadno definovatelná, neboť česká společnost je stále vysoce homogenní. Národnostní menšiny netvoří dohromady ani 5 %, navíc koncentrace menšin je největší v Praze a pak s odstupem v dalších velkých městech. Jenže ve srovnání s Bruselem, Londýnem, Paříží či Berlínem je Praha prostě provinční město, kde sice je odlišnost přítomná, ale více méně ve formě turistického ruchu. 

Co se týká domněnek o výhodách pro Slováky, v rámci EU je na základě platné dohody možné studovat na jakékoliv univerzitě, pokud jste občan EU, splníte požadavky přijetí a akceptujete podmínky dané univerzity a země. Je pochopitelné, že Slováci mají nejčastěji namířeno do ČR, neboť nemusejí překonávat jazykovou bariéru. Pro ČR je to vysoce výhodné, protože jde většinou o ty více ambiciózní a více nadané, kteří zde následně zůstávají, platí daně a zakládají rodiny. Pro Slovensko je pochopitelně tento brain drain prohra. Přízemní pohled na jejich přítomnost zde odpovídá témuž prizmatu, jakým shlížejí někteří neprávem povýšení Češi na "úkáčka" v tramvaji. Češi mohou podobně studovat v zahraničí, často zcela zdarma, ale využívá toho pouze malá část studentů, ne více než 2 %. Je to součást problému, protože málo lidí se zahraniční zkušeností znamená více zjednodušujícího pohledu na jinakost.

0
Vytisknout
3727

Diskuse

Obsah vydání | 4. 4. 2017