Putin je součástí tradice ruských carů

4. 4. 2017

Putin se nevynořil náhle odnikud, píše rusista Geoffrey Hosking. Je v Rusku populární hlavně proto, že je efektivním vůdcem země, která se považuje za světovou velmoc. Pokračuje v tradici ruských carů.

Jako všichni lidé v krizi, Rusové oceňují politického předáka, který je schopen udržovat jak vnitřni pořádek, tak vnější bezpečnost. Často zapomínáme, že za posledních třicet let procházelo Rusko vážnou a dlouhou krizí, kdy byly ohroženy jak vnitřní pořádek, tak vnější bezpečnost Ruska. Rozkladem Sovětského svazu v roce 1991 vznikla nouzová situace, kdy se část státu rozpadla a v samotném Rusku vznikly vážné konflikty. V roce 1993 bylo Rusko na pokraji občanské války.

Začátkem devadesátých let se Rusko pokusilo vytvořit demokracii západního stylu a volný trh, a svěřilo se mezinárodním institucím, jimž dominuje Západ (OSN, MMF, atd.). Dopadlo to katastrofálně: otevřená ekonomika se stala oběti zkorumpovaných oligarchů a většina Rusů přišla o existenční jistoty. Rusko bylo velmi oslabeno a jeho vojenská aliance, Varšavská smlouva, se rozpadla, zatímco soupeřící aliance, NATO, se rozšířila směrem na východ. V roce 1999 NATO bombardovalo Srbsko bez autorizace od OSN, aby zabránilo genocidě etnických Albánců v Kosovu. Rusko to považuje nejen za porušení mezinárodního práva, ale i za zásah do své sféry vlivu. Pak následovala americko-britská invaze do Iráku, opět bez autorizace OSN. Odcizení Ruska dosáhlo vrcholu, když bylo NATO rozšířeno do pobaltských zemí a pozvalo Ukrajinu a Gruzii, aby do NATO také vstoupily.

Kumulativním důsledkem těchto západních kroků byl Putinův otevřený diplomatický útok na USA na mnichovské konferenci v únoru 2007. USA se snaží vytvořit unipolární svět a ve prospěch vlastních zájmů porušuje mezinárodní právo a dohody. "To je nesmírně nebezpečné. V důsledku toho se pak nikdo necítí bezpečně."

Putin v březnu 2014 v reakci na to, co považuje za Západem podporovaný puč na Ukrajině, okupoval Krym. Bylo to hrubé porušení mezinárodního práva. Když jsem se na to zeptal jednoho ruského diplomata, píše Hosking, ten souhlasil, že je to porušení mezinárodního práva, ale dodal: "Je to také porušení amerického monopolu na porušování mezinárodního práva."

Rusko se tak vrátilo k známému carskému geopolitickému a vojenskému postoji. Je přesvědčeno, že všechny velké národy dosahují bezpečnosti prostřednictvím uplatňování hrubé síly. Podle tohoto názoru vždy jedna strana vyhrává a druhá prohrává. Kompromis a prospěch obou stranám zároveň se nepřipouští. Stát má k tomuto účelu právo zmobilizovat všechny zdroje ve společnosti. Ekonomika, kultura, média, věda a technika. Všechno je majetkem státu a musí se to používat k boji mezi velmocemi.

Na rozdíl od carů však Putin přidal k této strategii ideologický prvek - ruskou verzi měkké moci. V alianci s pravoslavnou církví útočí ruská oficiální propaganda na multikulturalismus, na sňatky homosexuálů a na masovou imigraci. Tvrdí, že podporuje rodinu a tradiční hodnoty v boji proti dekadentnímu Západu, který propadl chaosu a pokusil se Rusko rozložit. Tento názor má nyní na Západě mnoho spojenců v rámci reakce proti mezinárodním finančním "oligarchům", kteří dominují světové ekonomice. Tento Putinův postoj podporuje Orbán v Maďarsku, Nacionální fronta ve Francii, UKIP v Británii a Donald Trump v USA. Komunistickou internacionálu nahradilo mezinárodní ultrapravicové hnutí.

Putin není jediný člověk, kdo takto uvažuje. Každý politik, který přijde po něm, bude mít podobné názory. Musíme jednat s Ruskem takovým, jaké je, a ne vytvářet si fantasmagorie o tom, jaké by bylo Rusko bez Putina. Musíme podporovat to, v co údajně Západ věří - svobodu projevu, zákonnost, demokracii, a hájit ty zájmy, které jsou zásadní pro náš způsob života. Mnoho Rusů také touží po svobodě projevu, zákonnosti a demokracii, takže bychom tyto zásady měli hájit energicky.

Musíme ale pochopit, proč Rusové zastávají takový postoj, jaký zastávají. Respektují nepřátele, kteří jsou schopni se jim postavit, ale kteří jsou také ochotni vyjednávat a dosahovat s nimi dohody. Nejednáme jen se vzdorným Putinem, ale s velkou evropskou mocností, která má vlastní názor na svět.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3908

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2017