Chemický útok v Sýrii je politickým prohlášením

5. 4. 2017


Všechny důkazy naznačují, že nervově paralytický prostředek na město Chán Šajchún svrhlo syrské nebo ruské letadlo, napsal Kyle W. Orton. Nasazení zbraní hromadného ničení je válečným zločinem. Selže znovu mezinárodní společenství v úkolu připsat pachateli odpovědnost a vyvodit z ní důsledky?


V noci na úterý bojový letoun - náležející buď syrskému diktátorovi Bašáru Asadovi nebo ruské vládě, která podporuje jeho válečné úsilí - svrhl chemické zbraně na město v severní Sýrii.

Ačkoliv to potrvá, než bude potvrzeno, co přesně bylo použito, dostupné informace naznačují, že prorežimní koalice nasadila nervově paralytickou látku, zbraň hromadného ničení, která je zakázána mezinárodním právem.

Takové látky měly být odstraněny z Asadova arsenálu před dvaačtyřiceti měsíci, podle "dohody", kterou americký prezident Barack Obama podepsal s Ruskem. Ve skutečnosti tato dohoda odvolávající letecké údery proti Asadovi jen zastírala jeho vítězství, které znamená zhroucení tabu zakazující nasazení chemických zbraní. Z války v Sýrii se stala válka bez omezení, což otevřelo cestu k nepředstavitelnému lidskému utrpení a mezinárodní destabilizaci.

Kolem šesté hodiny ráno místního času, kdy by mělo být zaručeno, že počet obětí bude velmi vysoký, zasáhl chemický útok Chán Šajchún, město v provincii Idlíb v severní Sýrii. Zabito bylo minimálně šedesát lidí; místní odhadují více než stovku obětí.

Videozáznamy a snímky z místa činu ukazují mrtvé a zraněné, včetně mnoha dětí. Viditelné příznaky zahrnují slinění a zúžené zornice a jsou hlášena zranění osob poskytujících první pomoc. Navrch k rozsahu ztrát příznaky hovoří pro nervově paralytickou látku, ať už sarin, tabun, VX, nebo nějakou směs. V této fázi není jasné, co přesně bylo použito.

Syrská armáda tvrdí, že zasáhla "džihádistickou továrnu na plyn".

Jedním z důvodů proč je rozsah ztrát tak nejasný je fakt, že oběti byly tak rozptýleny. Místní zdravotnická zařízení byla rychle zahlcena a nejbližší větší zařízení je státní nemocnice ve městě Márat an-Numan severně od místa tragédie, které Asadovy nálety vyřadily z provozu v neděli. Zda šlo jen o shodu náhod v rámci soustavných útoků proasadovské koalice na nemocnice, aby došlo k oslabení komunit podporujících opozici v rámci politiky kolektivního trestu, nebo zda šlo o předem promyšlený nálet před tímto chemickým útokem, je nejasné.

Proasadovská koalice navíc po chemickém útoku zahájila vlnu náletů na Chán Šajchún, které zničily zdravotnická centra pečující o osoby zasažené plynem a zabily záchranáře z organizace známé jako "Bílé přilby".

Dnešní místo činu nevyhnutelně vyvolává vzpomínku na Asadův útok z 21. srpna 2013 na damašském předměstí Ghúta. Sarin tehdy za pár hodin zabil 1 400 lidí. Samo o sobě bylo obscénní, že mezinárodní společenství vymezilo hranici jen kolem chemických zbraní - čímž implicitně povolilo režimu masové nasazení dělostřelectva a letectva proti městům. Přesto se zdálo, že na syrských bojištích konečně platí jakési omezení.

Prezident Obama připravoval odvetné údery proti Asadovi, ale zakolísal a ruský vládce Vladimir Putin se chopil jeho nerozhodnosti. Nabídl Obamovi záchranné lano v podobě "dohody", která měla odstranit syrské chemické zbraně - do té doby byla popírána jejich existence - výměnou za to, že Obama opustí plán na vojenské operace proti Asadovi. Obama nabídku přijal.

Obama je "velmi hrdý" na toto rozhodnutí, prohlásil v roce 2016, a na své poslední tiskové konferenci bránil celou syrskou politiku jako to nejlepší, co se dalo dělat. Ve skutečnosti šlo o devastující porážku Spojených států.

Zdiskreditovala americké spojence mezi povstalci, posílila extrémisty, kteří vždy tvrdili, že Amerika není žádný přítel. Na druhé straně Írán již začal přesouvat do Sýrie šíitské džihádisty a zajistil svou pozici v zemi - čímž dále posílil radikály na straně opozice. Američtí spojenci až tak vzdálení jako Jižní Korea byli znepokojeni tím, že americké bezpečnostní záruky mohou být zvráceny, pokud je Moskva dost rychlá, a protivníci USA v Íránu, Číně a Rusku byli povzbuzeni pohledem na to, "jak slabě teď USA vypadají na mezinárodní scéně".

Za tuto mimořádně vysokou cenu dohoda neodstranila - a nikdy nemohla odstranit - Asadovu chemickou munici. Pokud by Asad někdy dokončil eliminaci programu výroby chemických zbraní, legitimita, kterou pro něj Rusové získali, by byla u konce.

Dost rychle se vyjasnilo, že režim lhal - a nejen že si podržel výrobní kapacity, ale také stávající zásoby chemických zbraní hromadného ničení. Asad začal v relativně velkém měřítku používat chlór. Ani tehdy však zřejmě nasazení sofistikovanějších chemických zbraní zcela neskončilo. Existují spolehlivé zprávy z prosince, že režim použil nervový plyn ve vesnicích východně od Hamy.

Koncem loňského roku režim zahájil vlivovou kampaň, během níž například pozval do Damašku známé osobnosti. Snaží se přesvědčit novináře a jejich čtenáře, že skutečné utrpení v Sýrii bylo způsobeno sankcemi. Účelem bylo zrušit omezení pro přísun západních peněz do Damašku. To bylo podpořeno snahou režimu prezentovat dobytí Aleppa jako "konečné vítězství", po němž se Asad stane jedinou možností, jak dosáhnout v Sýrii obnovy.

Není to pravda. Asad, Írán a Rusko nedokážou bránit města jako Homs a Damašek před guerillovými útoky a povstalci mezitím zahájili rozsáhlé koordinované ofenzívy v Diráa, Damašku a Hamě. Jediný územní zisk prorežimní koalice od prosince, v Palmýře, by nebyl možný bez pomoci koalice vedené USA. Ale politické zisky režimní koalice byly reálné: Západ se přizpůsobil jejím podmínkám a přijal setrvání Asada u moci. A teď tohle.

V roce 2013 Asad zplynoval Ghútu v den, kdy dorazili inspektoři OSN, aby vyšetřili jeho předchozí chemická zvěrstva. To že poslední útok přišel spolu se zahájením jednání EU je sotva náhoda. Je to výzva, prohlášení - že tak jako posledně Asad operuje naprosto beztrestně, možná dokonce s podporou mezinárodního společenství, a v každém případě syrskému obyvatelstvu, které musí přijmout jeho vládu, nikdo nepřijde na pomoc. Že to posiluje al-Kájdu a IS, které to rozhodně nepřijmou, také není náhoda. Dává to Asadovi ty protivníky, které si odjakživa přál.

Možná že Západ tentokrát změní kurs a přinutí Asada zaplatit za zločin vysokou cenu. Možná bude rozhodnuto, že malý tyran už Západ dost ponížil a že drzá ruská a íránská politika podpory Asadova režimu by už neměla být bez nákladů. Nikdo kdo konfliktu přihlížel až do této chvíle by si však na tuto variantu nevsadil.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4816

Diskuse

Obsah vydání | 7. 4. 2017