Proč Izrael a Hizballáh směřují k nové devastující válce na Blízkém východě

7. 4. 2017


Minulou neděli izraelští politici a vojáci s velkou pompou oznámili veřejnosti a nepřátelům, že vzdušný prostor nyní chrání nejpokročilejší protiraketový systém, jaký byl kdy vyvinut, napsal Nicholas Noe.


Íránské a syrské rakety dlouhého doletu, předpokládá se, by měl mít hlavně na starosti systém Arrow podporovaný USA, a to ve velkých výškách; menší, ale nepochybně extrémně přesné rakety Hizballáhu z Libanonu nebo Sýrie by byly doménou USA podporovaného systému David`s Sling, zatímco s bezpilotními prostředky, dělostřelectvem a menšími raketami by se měl dál vypořádávat systém Iron Dome, také podporovaný USA.

V polovině března byl poprvé úspěšně použit nový systém Arrow-3, když sestřelil syrskou raketu odpálenou na Izrael v reakci na další útok izraelského letectva v Sýrii, který údajně zasáhl pozice Hizballáhu.

Tato bezprecedentní úroveň vojenské konfrontace v Levantě vyvolává vážné obavy, že je stále pravděpodobnější válka zahrnující Hizballáh a Izrael - jen 11 let po posledním nerozhodném kole nepřátelských akcí.

Za třináct let co sleduji tyto dva protivníky jsem nikdy neviděl tak velkou úzkost mezi libanonskou politickou elitou, která se obává, že válka je na spadnutí.

Neuvěřitelně nestabilní a násilný okamžik podkopává centrální prvek, který způsoboval, že Izrael a Hizballáh nepřekračovali hranici vymezenou protistranou. Strach, nebo spíše rovnováha strachu založená na přesvědčení, že příští konflikt bude pro všechny strany devastující.

Až dojde k příští válce, Izrael bude nejen v dobré pozici, pokud jde o obranu proti hlavní zbrani Hizballáhu - raketám odpalovaným na vojenské a civilní cíle - ale použije také neomezené bombardování veškeré libanonské infrastruktury a "podpůrných" civilních populací, což ve výsledku způsobí, že se libanonští občané přikloní k Hizballáhu.

Naneštěstí pro rovnováhu strachu se zdá, jakoby Hizballáh a jeho spojenci věřili, do jisté míry důvodně, že se Izraelci pletou. Za prvé, bombardování celého Libanonu patrně způsobí větší solidaritu mezi Libanonci spíše než aby vedlo k tomu, že nějaká kombinace špatně vybavených komunit nějak konfrontuje Hizballáh.

Za druhé, Hizballáh není totéž co Organizace pro osvobození Palestiny. Ta byla vyhnána z Libanonu po devastující izraelské invazi v létě 1982. Hizballáh je hluboce zakořeněn v libanonské společnosti. Většina jeho členů zůstane a bude bojovat za svou zemi.

Za třetí, Hizballáh a jeho klíčový partner Írán zřejmě věří, že izraelská chemická a jaderná zařízení, a dokonce nový protiraketový systém, jsou zranitelné a lze je snadno překonat.

Konečně tak jako izraelští lídři jsou zřejmě příliš jisti tím, že se další libanonské komunity rychle postaví proti Hizballáhu, pokud se stanou terčem dostatečně silného úderu, lídr Hizballáhu Hasan Nasralláh a další klíčoví představitelé, s nimiž jsem se za ta léta setkal, jsou stejně zaujati myšlenkou, že Izraelci se stali změkčilými a nedokážou snášet ekonomický výpadek vyvolaný údery Hizballáhu vedenými ze země, z moře a ze vzduchu.

Klíčovým problémem všech těchto většinou nepřesných předpokladů je, že podporují hlavní důvod k válce, jenž se nyní vynořil v jižní Sýrii a na okupovaných Golanských výšinách. Mezitím Hizballáh i Írán zřejmě dál získávají sofistikovanější výzbroj.

Nepřekvapuje, že se rozsah i četnost izraelských náletů v posledních týdnech rozšířily. Současně s tím syrská vláda, Hizballáh a Írán také dali jasně najevo, že nárok Izraele na vzdušnou nadvládu nad Libanonem a Sýrií se setká s větším odporem.

Zatímco se tato dynamika zrychluje, Hizballáh a Izrael mohou také tvrdit, že jednají v obraně, pokud v Sýrii nebo Libanonu vypukne větší konflikt. Na jedné straně Izrael bude tvrdit, že byl nucen předejít rostoucí teroristické hrozbě na hranici, na druhé Hizballáh a jeho spojenci budou argumentovat, že se stali terčem ilegálního útoku a reagovali přiměřeně, aby udrželi rovnováhu strachu.

Zřejmě ještě problematičtější je, že Írán a Hizballáh mají určitý důvod bát se, že Trumpova administrativa, Rusko a Asad mohou dospět k přijatelné dohodě, jež by šíitské duo v zásadě obešla. Jakýkoliv pokus obejít Írán a Hizballáh v Sýrii by ale patrně vyprovokoval silnou reakci, jež by mohla vést k širší válce. Jistě by oba aktéry zanechala v pozici zvlášť zranitelné izraelskými útoky.

A nakonec nová Trumpova administrativa považuje Írán za hlavního strategického nepřítele v regionu. Už signalizovala, že bude sledovat agresívnější a více konfrontační politiku, v ostrém protikladu k předchozí Obamově administrativě. Pokud odpadne americký tlak omezující Izrael, rovnováha strachu bude dramaticky oslabena.

Lze něco udělat, aby se předešlo eskalaci napětí? Naneštěstí to nevypadá, že by některá z velmocí, a zejména USA, mohla zasáhnout tak, aby odstranila kořeny konfliktu v této části světa, a tím méně bezprostřední spouštěče nové války v Levantě. Můžete jen čekat a doufat, že všechny strany uznají, že Blízký východ prostě neunese další destrukci a krveprolití.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2790

Diskuse

Obsah vydání | 10. 4. 2017