O Květné neděli vjíždí Kristus do Jeruzaléma

9. 4. 2017 / Boris Cvek

O Květné neděli Kristus vjíždí do Jeruzaléma, vítají ho davy, má za sebou spoustu zázraků a pověst proroka. Náboženský establishment se ho právě proto chce zbavit, ale tváří v tvář té velké lidové podpoře se cítí bezmocný. Začíná Velikonoční týden. Kristus po příjezdu do Jeruzaléma suverénně vyžene finančníky z chrámu. Ale pak… pak přichází to, proč vlastně přijel. Nepřijel, aby se stal vladařem.


Nesplnil běžná očekávání té chvíle, a tak se během pár dnů stává obětí kněží, kteří dostanou lid do polohy, v níž volá: „Osvoboď nám, Piláte, raději vraha Barabáše, ale Ježíše ukřižuj!“ Vtělený Bůh, ten Bůh, jemuž ti samí kněží údajně sloužili, ale netušili, že ho mají před sebou, dosud ukazoval svou moc tím, že uzdravoval konkrétní lidi, že lidem pomáhal, že měl moc. Tady se moci vzdal, tady přijal lidskou bezmoc a přijal ji až na dno.

Už nikdo, ani v těch nejhorších mukách, nemůže říci, že Bůh s ním nebyl. Byl s ním. Svou smrtí a utrpením přinesl život. Ne selanku, ne chvilkové aktuálno, ale blízkost, naději, vzájemnost. Už ne přehlížení Boha ve jménu skupinových zájmů a klik, ve jménu potřeb dne, ale osamělý kříž, kde všechno mizí, ale zůstává Bůh. Proto přijel do Jeruzaléma, aby takto zvítězil nad smrtí.

0
Vytisknout
1635

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2017