Analýza

Bitva o Aleppo a boje o Mosul aneb Dva odlišné mediální světy

3. 4. 2017 / Daniel Veselý

čas čtení 13 minut

Loňské boje o syrské Aleppo probíhaly za enormního zájmu západních mainstreamových médií a politických špiček, což se o stávajícím dobývání iráckého Mosulu říct nedá. Zatímco drastické následky zuřivého bombardování východního Aleppa ruskými a syrskými leteckými silami vévodily televizním obrazovkám, titulním stránkám novin a sociálním sítím, se záběry ze západního Mosulu jsme konfrontováni o poznání méně. Vypadá to, jako by vlažný zájem tradičních mediálních domů o nekompromisní vojenskou strategii Bílého domu v irácké baště Daeše opět potvrzoval slova o nekompetenci mediálního mainstreamu, v jejímž důsledku se nebývale daří fenoménu fake news. 

Znovu si pročítám přelomovou publikaci Manufacturing Consent: The Political Economy of The Mass Media (pdf)  o závažných selháních etablovaných amerických sdělovacích prostředků a nemohu se ubránit pocitu, že tato selhání jsou mediálnímu mainstreamu bytostně vlastní. Autoři knihy, Noam Chomsky a Edward S. Herman, kupříkladu zevrubně popisují, jak přední americká média informovala o „cenných“ a „bezcenných“ obětech vládní zvůle. Zatímco vražda „kněze Solidarity“ Jerzyho Popiełuszka příslušníky polského bezpečnostního aparátu a okolnosti tohoto zločinu byly propírány na předních stránkách amerických periodik do srdcervoucích detailů, masakrům desítek duchovních v Salvadoru a Guatemale (tedy v zemích, které se těšily štědré finanční a vojenské pomoci Washingtonu) v též době se tak privilegované pozornosti nedostávalo.

Americká média středního proudu podle Chomskyho a Hermana lživě informovala o konfliktech, na nichž se Spojené státy přímo podílely. Třeba válka v Salvadoru byla líčena jako konflikt, kde se tamní vláda snažila zabránit násilným excesům pravicových a levicových extrémistů, přičemž ve skutečnosti se největších zvěrstev dopouštěly vládní síly a s nimi spolupracující paramilitární jednotky. Je nabíledni, že mediální agendě amerických sdělovacích prostředků by měly dominovat zločiny oficiálních klientů Bílého domu.

Zjednodušeně řečeno: americká média středního proudu se prvoplánově a s nepřehlédnutelným entuziasmem věnují zločinům oficiálních nepřátel Spojených států a o poznání méně a nezřídka nepravdivě se zaobírají zvěrstvy klientů Bílého domu. Symbiotický vztah vládní moci a tradičních médií, která fungují jako velké korporace orientované na zisk, se manifestuje sledováním shodných zájmů (v Salvadoru šlo o eliminaci domácího odporu v čele s katolickým klérem, aby tato země nenásledovala příklad Kuby a stabilita ve sféře vlivu USA zůstala zachována).

Ačkoli autoři publikace analyzovali primárně činnost amerických sdělovacích prostředků, mediální bias lze pozorovat v práci západního mainstreamu obecně. To však neznamená, že tradiční média prezentují deformovaný obraz o dění ve světě a priori, neboť v jejich redakcích pracuje řada výtečných novinářů, příkladně Robert Fisk a Patrick Cockburn v listu The Independent. Nicméně řada událostí, především pak konfliktů, v nichž se angažovaly západní země (válka v Kosovu, invaze do Iráku, intervence do Libye apod.), bývala západním mainstreamem zprostředkována leckdy zkreslenou optikou a v některých případech nepravdivě. Na druhou stranu se kritika mainstreamu objevuje i na stránkách etablovaných periodik třeba v případě pokrývání konfliktu na Ukrajině. Bylo by tudíž pošetilé šmahem odsoudit činnost zavedených sdělovacích prostředků a bez rozmyslu ji přirovnat k fake news.

Jedním z prubířských kamenů činnosti tradičních mediálních domů se staly bitva o Aleppo a boje o Mosul. Není přirozeně sporu o tom, že si syrská armáda se svými spojenci při dobývání východní části Aleppa z rukou „rebelů“ počínala s neobvyklou bezohledností a krutostí. Nicméně korespondent listu The Independent Patrick Cockburn loni v prosinci psal, že islamisté hrající prim ve východním Aleppu (Fronta an-Nusrá – nyní Džabhat Fatah aš-Šám a Ahrar aš-Šám) zabránili západním novinářům ve vstupu na jimi ovládané území a pro mediální prezentaci si vybrali mnohem tvárnější „místní aktivisty“. Zahraniční média se poté musela spokojit se zprávami od „prověřených osob“, které mohly informovat pouze o tom, co jim islamisté předem schválili. Západní novináři totiž se vstupem na území ovládané ozbrojenou syrskou opozicí riskovali v lepším případě únos, v horším smrt. Cockburn tvrdí, že pro západní média bylo výhodné zveřejňovat videa a rozhovory přes Skype s osobami žijícími ve východním Aleppu. Ačkoli tyto mediální výstupy nemusely být nutně falešné, nenalezneme v nich žádnou zmínku o tisících ozbrojených rebelech, pouze záběry trpících civilistů. To ale ostře kontrastovalo se záběry z Mosulu, kde irácké ozbrojené složky bojují proti Daeši, který používá tamní civilisty jako lidské štíty.

V předvečer dobytí východního Aleppa list The New York Times zveřejnil editorial, v němž Asada, Putina a íránské představitele označil za „ničitele Aleppa“ a ostře odsoudil masakry civilistů a plošné bombardování rezidenčních oblastí. O krutostech „rebelů“ z východního Aleppa, kteří se podle verdiktu OSN rovněž dopouštěli válečných zločinů (používání civilistů jako lidských štítů, útoky na civilní oblasti), však v textu nepadlo ani slovo. List The New York Times v podstatě zastával oficiální pozici americké vlády, jejíž zástupkyně v OSN Samantha Power dokonce bombardování a ostřelování východní části města Damaškem a spol. přirovnala ke rwandské genocidě a masakru v Srebrenici. Na druhou stranu se syrská a ruská vláda v Aleppu skutečně dopustila otřesných válečných zločinů: shazování barelových bomb, bezohledné útoky na civilní infrastrukturu či blokáda východního Aleppa, již odsoudily Amnesty International a Human Rights Watch, samozřejmě nejsou žádnou literární fikcí.

Zatímco se západní sdělovací prostředky výhradně soustředily na zvěrstva oficiálních nepřátel Západu ve východním Aleppu a vlažně informovaly o zločinech rebelů, zločiny Američany vedené koalice v Mosulu zůstaly v mediálním přítmí.

Ilustrativní je přitom počet civilních obětí při dobývání Aleppa na jedné straně a Mosulu na straně druhé. Ruské a syrské bombardování si během září a října podle syrské opozici nakloněné organizace Violations Documentation Center vyžádalo 440 mrtvých civilistů a v průběhu poslední fáze bojů v listopadu a prosinci 465 životů, přičemž raketová palba „rebelů“ v západním Aleppu usmrtila 149 civilistů. Detailní statistiky nezávislé organizace Airwars uvádějí, že v Mosulu od zahájení ofenzivy proti Daeši  v říjnu minulého roku do konce března při koaličních náletech vedených Američany zahynuly více než 3000 civilistů (téměř tisíc osob během úřadování prezidenta Obamy a více než 2000 lidí od nástupu Donalda Trumpa do Oválné pracovny). Airwars při své práci vycházejí ze zpráv nevládních organizací a informací uveřejněných v lokálních médiích, jež doplňují bohatým obrazovým materiálem. Poznatky této organizace jsou v poslední době častěji zveřejňovány i na stránkách etablovaných tiskovin, jako jsou The Guardian a The Independent. Stojí ale za povšimnutí, že západní sdělovací prostředky v mnohem větší míře zveřejňovaly materiály aktivistů z obklíčeného Aleppa, a to navzdory tamní cenzuře.

Třebaže neexistuje jednoduchá morální ekvivalence mezi Daešem v západním Mosulu a „rebely“ v Aleppu, neboť ne všichni povstalci ve východním Aleppu byli hard-core islamisty, nesmíme opomíjet skutečnost, že život civilistů ve východním Aleppu ovládaném islámskými fundamentalisty z Džabhat Fatah aš-Šám a Ahrar aš-Šám, nebyl zrovna růžový. Tito „rebelové“, již se těšili podpoře Saúdské Arábie, Kataru, Turecka, ale i Spojených států, se dopouštěli únosů, mučení a improvizovaných poprav, jak dokládá zpráva Amnesty International.  Avšak stejně jako neexistuje omluva pro masakrování civilistů ve východním Aleppu ruskými a syrskými bombami, neexistuje morální ospravedlnění pro zabíjení civilistů v Mosulu v důsledku koaličních náletů. A to navzdory faktu, že džihádisté z Daeše poté, co před třemi lety ovládli Mosul, popravili více než 6500 civilistů, zajatých vojáků i příslušníků Daeše. Koaliční síly v Mosulu obdobně jako ruské a syrské letectvo v Aleppu bombardovaly civilní zástavbu, včetně nemocnic a mešit, a používaly chemické zbraně.  Za zmínku rovněž stojí zprávy o zločinech šíitských milic a irácké armády v Mosulu a jeho okolí – i v tomto případě by na místě měla být adekvátní mediální pozornost, neboť jde o nepravosti páchané spojenci Bílého domu.

OSN a další mezinárodní organizace Spojené státy také obviňují z přerušení dodávek potravin, vody a paliva do džihádisty ovládaného Mosulu s tím, že řada obyvatel trpí nedostatkem základních potravin, o čemž informoval list The New York Times. Nicméně čtenář se dozvídá, že za strázněmi tamních obyvatel stojí v první řadě neústupní džihádisté, kteří potraviny používají jako „zbraň“.  V článku, který byl otištěn 18. února letošního roku, není ani zmínka o náletu na zdravotní středisko v západním Mosulu, při němž bylo podle řady lokálních zdrojů usmrceno 18 civilistů. Přitom koaliční letectvo útok na nemocniční komplex potvrdilo.

Západní média a politikové militanty z Daeše v Mosulu standardně obviňují z toho, že znemožňují civilistům opustit město a že je používají jako živé štíty. Ano, to je pravda, snipeři z Daeše dokonce s oblibou po osobách, jež chtějí utéct z válečného Mosulu, střílejí, avšak i vzbouřenci ve východním Aleppu  násilím zabraňovali civilistům opustit město, používali je jako živé štíty a konfiskovali humanitární pomoc. Tuto skutečnost však západní sdělovací prostředky příliš neakcentují.

Novinář Ben Norton analyzoval přístup předních západních sdělovacích prostředků k bojům o Mosul (Washington Post, ABC News, Los Angeles Times, Chicago Tribune, France 24, New York Times) a dospěl k závěru, že civilním obětem Američany vedené kampaně proti Daeši není věnována příliš velká mediální pozornost. Titulky článků, jež se objevily v těchto tiskovinách a na webových stránkách uvedených televizních stanic, mohly v čtenářích a divácích navodit dojem, že mosulští civilisté umírají v místech, kde zrovna došlo k americkému náletu, jaksi náhodou. Titulky jsou nejdůležitější částí zpravodajských textů a do značné míry ovlivňují politická stanoviska mediálních recipientů. Různé studie dokonce ukazují, že většina Američanů čte pouze titulky jednotlivých článků. Třebaže jsou z mediálního hlediska atraktivnější zvěrstva salafistických fanatiků z Daeše, kteří dokázali extravagantními masakry upoutat pozornost, nelze bagatelizovat či rovnou ignorovat zločiny koaličních sil v Mosulu. Navíc intenzita smrtonosných náletů v Mosulu zesílila během posledních týdnů mandátu prezidenta Baracka Obamy a s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu.

Zpravodajství západních sdělovacích prostředků týkající se zločinů Američany vedené koalice v Mosulu se podle Nortona vyznačuje značnou nedůvěrou, jež ostře kontrastuje s neoblomnou jistotou, přijde-li na přetřes mediální pokrytí východního Aleppa zasypávaného ruskými a syrskými bombami – přičemž hovoříme o mediálních výstupech, jež často vycházely z aktivistických zdrojů stranících syrské ozbrojené opozici.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že tradiční mediální domy o děsivých dopadech Američany vedených náletů v Mosulu neinformují s tak urputným nasazením, jak činily během drastického dobývání Aleppa syrskou armádou a jejími spojenci. Opět jako v případě předešlých válečných konfliktů, v nichž se přímo angažovaly Spojené státy, není veřejnosti předkládán celistvý obraz o těchto událostech, zatímco krutosti oficiálních nepřátel Západu jsou vykreslovány až s naturalistickou obrazností.

0
Vytisknout
9879

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2017