Bitva o Mosul a její nadčasová symbolika

24. 7. 2017 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Patrně hlavním důvodem, proč katastrofický průběh bojů o Mosul nevyvolal tak ohromné pobouření na světové politické scéně a v mediálním světě jako zběsilé dobývání Aleppa, je skutečnost, že město okupoval teroristický kult Daeše, kdežto v Aleppu operovala různorodá směsice „rebelů“. Jenže toto zdůvodnění má své očividné trhliny, jak si ukážeme dále v textu, jelikož bitvu a následné dobytí Mosulu obestírá nejeden palčivý otazník.    

Jestliže cenou za „osvobození“ Mosulu jsou podle některých odhadů životy desítek tisíc civilistů, nevídaná destrukce města a více než milion válečných uprchlíků, máme plné právo se ptát, zda lze tuto strategii „totální války“, kdy účel světí prostředky, morálně obhájit. Obávám se, že nikoliv. Pokud svět oprávněně protestoval proti barbarskému dobývání Aleppa, vzýval Radu bezpečnosti OSN a připomínal děsivé duchy minulosti, nic takového plošnou destrukci Mosulu nedoprovázelo. Daeš, jenž na rozdíl od zromantizovaných syrských rebelů symbolizuje ultimátní zlo, je nutné smést za každou cenu. Přitom nejmocnější bojovou frakcí ve východním Aleppu byli islamisté, jejichž tvrdé jádro tvořila bývalá Fronta an-Nusrá, tedy syrská mutace Al-Káidy. A drastické záběry trpících Aleppanů, na něž nemilosrdně dopadaly syrské a ruské bomby, upozadily zprávu vyšetřovací komise OSN o páchání válečných zločinů všemi aktéry bitvy o Aleppo.          

Na druhou stranu „rebelové“, kteří ve východním Aleppu vzdorovali drtivé vojenské přesile Damašku a Moskvy, se nedopustili tak okázalých zvěrstev jako džihádisté v Mosulu. Daeš v Mosulu držel stovky tisíc civilistů jako rukojmí a ty, kteří chtěli město opustit, bez milosti likvidoval. Uprchlíci přinášeli otřesná svědectví o tom, jak byli nuceni čelit džihádistickým sniperům, nastraženým bombám a minám. Daeš přinutil zoufalé civilisty, aby se ve velkých počtech zdržovali v obytných komplexech, na které dopadaly dělostřelecké granáty a bomby irácké a americké armády, jeho hlídky kontrolovaly ulice a zabíjely každého, kdo se odvážil opustit svůj domov. Západní sdělovací prostředky přinášely zprávy o lidských štítech v Mosulu jako na běžícím pásu, třebaže k témuž, byť v menší míře, docházelo i v „rebely“ ovládaném východním Aleppu.

Američany vedená koalice veřejnost ujišťovala, že se snažila předejít ztrátám mezi civilisty a že její letouny shazovaly letáky varující obyvatele před leteckými útoky na džihádistické pozice. Lidé v Mosulu to však chápali jako krutý žert, protože neměli kam utéct, neboť snipeři Daeše byli neustále v pohotovosti. Jeden z obyvatel města sdělil reportérovi listu The Independent Patricku Cockburnovi, že na jeho čtvrť dopadaly americké bomby, přestože tam téměř žádní militanti neoperovali. Tento muž odhadl, že jen v této části města mohlo bombardování usmrtit 600 až 1000 osob. Ostatně toto svědectví není ničím ojedinělým. Další obyvatelé Mosulu hovořili o tom, jak americké bomby usmrtily členy jejich rodiny a zničily jejich domovy.   

Trumpův kabinet v květnu prohlásil, že míní Daeš v Mosulu a Rakká vyhladit. Tato taktika přirozeně obnáší obrovská rizika, v prvé řadě v podobě nezměrného utrpení řadových civilistů. Trumpovo poselství s sebou nese i neskrývané pohrdání obyčejnými Iráčany. Masivní destrukce Mosulu, na níž se vedle teroristů z Daeše podepsaly především irácké ozbrojené složky a mezinárodní koalice vedená Spojenými státy, se stala nadčasovým symbolem.

Vyhlazovací kampaň v režii Trumpovy administrativy je zaručený recept na budoucí katastrofy: vymýcení Daeše nevyhnutelně doprovází vysoké ztráty mezi civilním obyvatelstvem a destrukce civilní zástavby. To samo o sobě jen stěží odstraní důvody, jež vedly ke vzniku tohoto teroristického kultu. Tato strategie naopak vytváří podhoubí pro vznik ještě násilnější formy Daeše.   

Válka proti terorismu, která trvá již 16 let, není účinným lékem proti teroristické hrozbě, ba naopak. Víme, že Al-Káida nebývale posílila díky invazi do Iráku a samotný Daeš je jejím vedlejším produktem, jak před časem prohlásil bývalý americký prezident Barack Obama. Vojenská mašinérie Spojených států na Blízkém východě posledních 16 let za sebou zanechává sutiny. Nejen Mosul, ale i další irácká města, jako Ramádí a Fallúdža, byla de facto srovnána se zemí masivním bombardováním.

Odstranění teroristické hrozby vyžaduje naprosto odlišný přístup, jelikož dosavadní strategie v každém ohledu selhává: je třeba upřednostnit diplomatické řešení různých konfliktů, neboť vojenská síla nikdy nemůže mít poslední slovo. USA by měly vyvinout účinný tlak na své arabské spojence v Rijádu, Dauhá a Abú Zabí, aby přestali financovat islámské fundamentalisty v regionu. Bílý dům by měl přimět svého klienta v Bagdádu, aby ukončil svou sektářskou politiku, která ignoruje potřeby sunnitských Iráčanů. Washington by měl rovněž investovat nemalé částky do poválečné obnovy měst, jež zanechal v sutinách. 

Avšak politický avanturismus a do nebe volající amatérismus Trumpovy administrativy je příslibem všeho možného, jen ne smysluplné diplomacie.       

    

 

-1
Vytisknout
11433

Diskuse

Obsah vydání | 26. 7. 2017