Bodláky Václava Duška

Volební papiňák

24. 7. 2017 / Václav Dušek

Já mám demokracii, ty máš demokracii – máme demokracii oba. V tomto punktu nám zbývá pouze truchlit. Dokážeme pošpinit každého, už to máme přece povoleno. Nepárej se s nikým, čím výše budeš mířit, tím ničeho nepokazíš. I když trefíš přesně, panák přežije, zbohatne, zalkne se vlastní důležitostí a v budoucnu se vyhoupne do sedla strany, hnutí, spolku, obsadí radnici, dřepne si pevně a neomylně do správní rady čehokoli. Demokracie kvete, u nás vážeme bohaté kytice, pleteme pestré věnce i mučenkové slávověnce.

Předem udělme celonárodní plošnou milost vítězi prezidentských voleb; v hradním chomoutu bývá dřina, přiletí i jedovatá slina. Nebylo u nás prezidenta, aby nebyl stižen kritickými šlehy nezbedných z podhradí.

Volební žvanec nemusí mít valné chuti. Vraž do volebních papiňáků čerstvý babohněv, špinavé cáry pravdy, zlodějské úmluvy i smlouvy; hrnce netěsní, pojistky nečištěny roky zasloužené svobody partajních mudrlantů.

Přežvykování známé pravdy o zbytečnosti voleb nahrává bezduchům, číhajícím na vhodnou příležitost. Staré existence se otřepaly z knokautu v ringu povoleného nadřízenými orgány. Zlodějny odpuštěny, i amatérské přehmaty odnesl vítr do nenávratna. Mamon smetánky zanedbatelný a nejeden filuta proháněn nesmiřitelnými věřiteli, kličkuje podoben zajíci na poli při podzimním honu. Konspirace včerejších šejdířů údajně v nenávratnu. Bohapustí lauzři spoléhají marně na předvolební laskání mas. Krkolomnosti zapikolovaných prášilovských chytráků už nezabírají, tak jako kdysi před pohádkovými lety lehkosti. Tehdy stačilo proklatcům využít dřímajícího zpravodajství ve prospěch opomíjených; zrádci i proklatci zahnáni do autu. Prokurátorské manýry v sobě neseme po dlouhá léta – neurválkovské metody světí prostředky.

Poryvy revoluční vichřice vynesly k postům umrněnce, hustobáby, mini hrdiny okamžiku; partajní ovce hleděly v němém úžasu na matky Kráčmerky, Betynky Kondelíkové, zpozdilé bojary odporu, vyhlášené otroubence i drzé zabedněnce; podřipský Vlkov poznal barony Prášily, podnes se jim od úst práší. Z papírových koulí ničeho nevyvěštíš. Máš-li ovšem v pořádku pajšl, můžeš sledovat plejádu celebritních ekvilibristů, kteří vědí, jak vyvést z politického marasmu společnost zavlečenou k propasti zapomenutí. Bude veselo, naskakuje nám husí kůže.

Hlubokosklon nevědomosti. Vypočítavost a drzost nezná v dnešních časech mezí; chystaní lídři stranických aparátů omezují výběr, bratře, nabízený otrapa všude byl, všechno zná, nic ho nezaskočí. Kopyta se šklebí z fotek do světa blaženosti a doufají ve zvolení. Takže, vybírej obezřetně a rozhoduj razantně. A pokud se snad pomýlíš a sedneš na lep balíkovi bez myšlenek, bez soudnosti, hrabivci, vyvolavači duchů, marnotratnému syčákovi, pak věz, že mu můžeš znechutit volební období, zavalit namyšleného hejska otázkami na tělo, trvat na splnění jeho předvolebních slibů. Moc práce? Pak pánbůh s tebou, nestěžuj si, voliči.

V našem českém politickém papiňáku jsme si nejednou navařili nechutné kaše. Chybujeme, když podléháme iluzi, že beztak nedosáhneme ničeho. Mladý člověk šlape na paty tamním mocipánům a hned si vysloužil od zpozdilého demokratického bijce nálepku kverulanta. Mlčíme, ničeho nepokazíme. Omyl. Mlčenlivost pod Řípem má dlouhou tradici. Svazují nás asi pevná povřísla. Dychtivě diskutujeme tam, kde nás neslyší. Dokážeme se vypořádat s každým chrapounem, který nepodporuje karavanu bloudící od meze k mezi a nemá v repertoáru náležité chvalozpěvy.

Volební mrtvice nejsou v nedohlednu. Volební papiňák malý či velký musíme pečlivě hlídat. Jinak očekávejme nechutné blafy, které ukuchtí politické přízraky; ďábelské kotrmelíny, bědní čiperové, veselí šibalové, zatoulaní tamboři, žvanilové povalující se pod růžovými baldachýny naděje, která, jak známo, umírá naposledy, mají našlápnuto k vodopádům úspěchu.

Nemusíme však chřadnout beznadějí. Šlechtické manýry převzaty roztodivnými nenasytnými šafáři, kteří jsou mistři v jitření minulosti, aby zakryli vlastní omyly, plánované přehmaty, důsledné podvody i lživé výroky. Mistři kamufláže nás udržují ve střehu. Volební kvas připomíná lidové poutě, ale jsou ještě lidičky, kteří se nikam necpou, vzácnost i smutný fakt. Naše mlčení pomáhá ostrovidům k získání kořisti při volebních tancích.

Plnění papiňáků započalo. Ponechme stranou ty malé, prozatím. V hradním hrnci se nám převařují osobnosti všehochuti. Taškáři obsluhující volební kolotoč nás masírují úvahami vpravdě čestnými, jak a koho volit. Kandidátů dostatek. Sběrem podpisů veřejně vyhrožují naši kandidáti a štětí se i tetelí, cení se vysoko, hošani – do nosů jim napršelo, moudří, sebevědomí, přínosní prostému lidu.

Boj o hradní vymoženosti může být i krutý. Pod Řípem se rádi bavíme – nu, hošku, až usedneš na pomyslný trůn jepičího života, budeme tě vášnivě rožnit, vymyslíme o tobě hrůzné zkazky, zkrátka zůstaneme věrni drsným vtipům i pomluvám.

Vařte a koštujte, mlsní voliči.

0
Vytisknout
2076

Diskuse

Obsah vydání | 26. 7. 2017