Trampoty s výběrem kandidáta

21. 7. 2014 / Marek Řezanka

Jsou to ale s výběrem českého kandidáta na eurokomisaře trampoty. Možná se mnohým z nás vybavily patálie Vladimíra Špidly, který před lety nejprve u Kalouska narazil s Teličkou, potom vše vsadil na nemastného neslaného M. Kužvarta, aby se nakonec do Evropy vypravil sám.

Nemá snad ani cenu rozebírat, jak celá tato fraška zapůsobila na veřejnost -- a co provedla s preferencemi ČSSD.

Pokud bychom očekávali, že se naši političtí představitelé z takové situace poučí, pletli bychom se. Právě v přímém přenosu sledujeme druhý díl frašky -- či reality show? -- Česko hledá komisaře.

Skoro se nabízí otázka, jak vlastně k tomuto úkolu naše tři vládní strany přistupují? Snaží se jenom najít záplatu na post, který vlastně ani neberou vážně? Nebo hledají ve svých řadách někoho, koho by raději viděly sto honů daleko? Nebo zkrátka jenom mezi svými nenacházejí nikoho s dostatečnou odborností a s jasnými vizemi, co prosazovat?

Věra Jourová jako možné oblasti, které by mohl český eurokomisař získat, uvádí regionální rozvoj, průmysl, či dopravu.

Jak to, že již s předstihem několika měsíců nedošlo k debatě, o jaké oblasti máme zájem -- a koho by jednotlivé strany za tyto oblasti nominovaly? Je to snad takový problém? Pokud ano, nemůžeme se divit, že občané k eurovolbám raději nejdou. Proč by měli hlasovat pro někoho, kdo ani neví, co vlastně v té Evropě hodlá dělat. Světlou výjimkou se zatím jeví být europoslanec Jan Keller, který jako jeden z mála poukazuje na možné škodlivé dopady transatlantických smluv, o nichž je jinak v našich luzích a hájích ticho po pěšině. A také nenechal usnout spornou (eufemisticky řečeno) podobu tzv. církevních restitucí, třebaže se zaměřil spíše na část týkající se financí, a stranou nechal možné prolomení Benešových dekretů či obejití První pozemkové reformy z roku 1919.

Problém ČSSD je, že její kandidáti neotevírají témata, která by sociální demokracie otevírat měla. Jak je jinak možné, že si vybírá Teličky a Merlíky? Copak nemá ve svých řadách lidi, kteří se zabývají dopady transatlantických smluv? Nemá mezi sebou nikoho, kdo dokáže jako malé děcko z Císařových nových šatů vykřiknout: Evropa je nahá? Nikoho, kdo poukáže na fakt, že fiskální pakt obnažuje její slepotu?

Už jenom chybí, aby se Sobotka po vzoru Kalouska, který by špatné čerpání eurodotací nejraději vyřešil tak, že by žádné eurodotace nebyly, uchýlil k postoji, že nejlepší by bylo, kdybychom žádného eurokomisaře neměli. Hned by bylo na světě krásněji.

Zatímco ČSSD tápe, několik levicových hnutí se shodlo na své kandidátce jednomyslně. Ilona Švihlíková by pro ČSSD neměla být persona non grata, třebaže tak na ni řada jejích představitelů pohlíží. Je to ale ona, kdo dlouhodobě poukazuje na asociální dopady transatlantických smluv, je to ona, kdo zdůrazňuje nepřijatelnost fiskálního paktu pro jeho asociální dopady na střední a nižší vrstvy populace a je to ona, kdo aktivně hledá funkční alternativu k dosavadnímu ekonomickému systému. Proč bychom ale vedli nějaké diskuse o průmyslových družstvech, o participativních rozpočtech či o tom, jak vlastně řešit problém nezaměstnanosti? Vždyť už přece máme po krizi, že? Její kandidatura ani nepřijde v ČSSD na přetřes, a kdyby přišla, hned se najde někdo, kdo se třikrát pokřižuje a zvolá, že přece kandidovala za SPO (tehdy ještě SPOZ), takž je "nečistá" a nepřijatelná.

Ne, ČSSD se zřejmě nepoučí, a tak se dál bude plácat v mělkých vodách své omezenosti a nedostatečnosti své náplně.

Říká se, že komu není rady, tomu není pomoci. Vláda tedy bude jednat, její předseda se poradí v Evropě -- a nakonec po velké ostudě vyšleme do Evropy paní Jourovou (v letech 2003-2006 byla členkou ČSSD) či pana Zaorálka (Sobotka bude tentokrát evropské mise nejspíše ušetřen), abychom se mohli bít v prsa, jak jsme se ctí obstáli a jak důležitou roli v Evropě máme. Jsem jenom zvědav, jakou volební účastí se Česká republika pochlubí v dalších eurovolbách, pokud tedy ještě nějaké budou.

0
Vytisknout
1879

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2014