Izrael prohrává kvůli sociálním sítím mediální válku

22. 7. 2014

Když izraelská armáda zaútočila na čtvrť Šudžaja v Gaza City a usmrtila tam desítky civilistů, první zprávy o tom přišly v neděli ráno prostřednictvím Twitteru, píše reportér Channel Four News Paul Mason. Jeden místní aktivista napsal: "Lidé utíkají ze čtvrti Šudžaja, v ulicích tam leží mrtvoly."

Brzo poté napsal na Twitteru známý palestinský novinář Mohammed Omer, držitel novinářských cen: "Izrael zakazuje sanitkám vjezd do čtvrti Šudžaja. Ve všech ulicích tam leží desítky mrtvol."

Nedlouho poté informovali četní západní novináři, včetně reportéra Channel Four News Jonathana Millera, z této čtvrti totéž. Bylo to okamžité, bezprostřední a existoval důkazový obrazový materiál.

Srovnejte to s tím, co vydává na Twitteru izraelská armáda: Toto jsou její první tři zprávy:

Šudžaja je civilní oblast, kam umisťuje Hamas své rakety, tunely a velitelská střediska.

Před několika dny jsme varovali civilisty ve čtvrti Šudžaja, aby oblast opustili. Hamas jim nařídil, aby tam zůstali. Hamas je vystavil střelbě.

Od 8. července odpálil Hamas do Izraele ze čtvrti Šudžaja více než 140 raket.

Nic v těchto zprávách na Twitteru, vydaných izraelskou armádou, nevysvětluje, ani neháji zabíjení desítek civilistů. Avšak než izraelská armáda tyto zprávy na Twitteru zveřejnila, všichni, kdo sledují konflikt v Gaze, viděli desítky nezávislých fotografií a zprávy o zabíjení civlistů a ničení obytných domů a civilní infrastruktury.

Tento incident ukazuje, kdo vítězí v mediální válce prostřednictvím sociálních sítí v Gaze. Je to důkaz, jak rychle se mění rovnováha moci mezi sociálními médii a starými, hierarchickými mediálními strukturami, na něž jsme dříve spoléhali pro informace o válkách.

Sociální média mají nyní moc dělat tři věci: zaprvé, ukazovat lidem skutečnost - nebo určitou verzi skutečnosti - která se odlišuje od toho, co vidíte v televizi. Zadruhé, a to je stejně tak důležité, novináři na místě používají sociální sítě jako zdroj informací a tak zkracují normální redakční procesy, které dříve filtrovaly, co novináři zveřejnili. Zatřetí, sociální sítě ovlivňují veřejnost daleko silněji než stará média.

Podívejme se podrobněji na tuto novou moc a pokusme se pochopit její dopad. Ve společnosti, kde se předpokládá, že média dodržují vyváženost a nestrannost, není zas tak revoluční získat přístup k ověřeným faktům nezávisle na televizních stanicích.

Avšak dnešní Spojené státy není zemí, kde by média byla vyvážená a nestranná. Americká média jsou tradičně silně zaujatá ve prospěch Izraele. Můj kolega z Channel Four News Matt Frei napsal na Twitteru, že rozhovor Wolfa Blitzera v CNN s premiérem Netanjahuem byl méně výslech a více "teplá lázeň a masáž zad". Jiní novinářští kolegové reagovali drsněji.

Ale nyní, poprvé při velkém arabsko-izraelském konfliktu, má americká veřejnost k dispozici jiné zdroje reality. Z veškerého průzkumu vyplývá, že mladí lidé všude považují Twitter v podstatě za zpravodajství a prostřednictvím sociální sítě získáte slova a videa a fotogradie, která mají daleko větší vliv než cokoliv, co vidíte v televizi. Než se v neděli mnoho Američanů probudilo, viděli fotografie mrtvých palestinských dětí.

Netanjahu si stěžuje, že strategií Hamasu je poskytovat "fotogenické záběry mrtvých lidí", jenže Izrael ztrácí sympatie světa nikoliv kvůli "fotogenickým záběrům mrtvých lidí": jsou to tisíce jpegu, které se objevují na mobilních telefonech milionů lidí pokaždé, když se podívají na mobil, který mají v ruce.

Později začal Netanjahu zveřejnovat na Twitteru také fotografie, jenže to byly grafy o tom, jak Hamas vybudoval pod Šudžajou tunely. Pro generaci lidí, která vyrostla s přístupem k okamžitým záběrům z reality, nemají předpřipravené grafy tvrdící, jaká realita možná je, takový dopad. Působí jako propaganda.

Řekněme to jasně: Zaměřovat se na civilisty a nevyhýbat se střelbě na civilisty během vojenských úderů, to jsou válečné zločiny podle čtvrté Ženevské konvence. Volné střílení raket do Izraele charakterizovala Amnesty International jako válečný zločin. V poledne v neděli měli všichni lidé, kteří na Twitteru sledovali, co se děje v Gaze, dostatečné množství důkazů o válečných zločinech páchaných Izraelci v Šudžaje.

Sociální sítě daly tak moc občnaům a odebraly ji vládám.

Druhou velkou změnou je schopnost novinářů posílat zprávy na Twitteru přímo z Gazy. Dnes se od novinářů očekává, aby posílali zprávy na Twitteru jako součást jejich práce. Ale zprávy na Twitteru a tradiční novinářská práce, to není totéž.

Tradiční novinářská práce prochází redakčním procesem: skutečnosti, které neodpovídají redakční politice, jsou odstraňovány. Fakta musejí být ověřena a zkontrolována s jinými zdroji. Televizní reportérský štáb - produkce, reportér, kamera, překladatel, tvoří počáteční filtr. Ale v Gaze žádný filtr nefunguje - a nadto nyní posílají zprávy na Twitteru všichni členové televizních štábů i netelevizní novináři. V novinách posílá zprávy na Twitteru několik různých reportérů, neprochází to už redakčním procesem a zveřejňuje se to jako jediná věc.

A důležité je toto: instantní, nefiltrované zpravodajství se automaticky samo ověřuje prostřednictvím struktury úlu, kterou vytvořila sama sociální média. Sociální síť sama se stává redakčním procesem: Například se to stalo v neděli, kdy informovaní izraelští novináři byli rychle schopni zlikvidovat nepravdivou zprávu Hamasu, že Hamas zajal jednoho izraelského vojáka.

Jakmile umožníte novinářům používat Twitteru, redakční úpravy se projeví na konečném, kvalitně vypracovaném - někteří kritikové by řekli zcenzurovaném a zideologizovaném - produktu, avšak syrové zpravodajství na Twitteru zůstane syrové a pokusy zideologizovat či zcenzurovat ho budou okamžitě zjevné.

Myslím, že toto platí pro všechny konflikty a všechny strany. Neumím arabsky, ale myslím, že Twitter v arabštině stejným způsobem zpochybňuje oficiální informace, které zveřejňuje Hamas. Vím, že anglický Twitter používaný Izraelci zpochybňuje oficiální vládní interpretaci událostí a taky ignoruje vojenskou cenzuru.

Třetí významnou charakteristickou vlastností, kterou do takovéhoto konfliktu přinášejí sociální sítě, kromě nezávislosti zpravodajství a jeho dopadu na novináře, je subliminální a nesmírně vlivný dopad obsahu těchto zpráv. Když se stane něco takového jako zabíjení v Šudžaje, doslova to zaplaví mobily milionů lidí.

Byl jsem toho svědkem, když sedím na poli ve Walesu, nemám tu televizi, nemám tu počítač, jen občas updatuji Twitter na svém IPhonu. Už několik dní pořád vidím fotografie mrtvých lidí z Gazy - civilistů, bojovníků - a stejně znepokojující fotografie obětí letu MH17-

Sice tak ztrácím citlivost na ty jednotlivé fotografie, ale znamená to taky, že otázky, které jsou spojeny s těmito fotografiemi, jsou nyní v mé mysli velmi přítomné. Prostřednictvím sociálních médií jsou tyto události pro nás nyní strašně živé.

Když chce dnes někdo bombardovat civilisty, nebo riskovat civilní oběti při vojenské operaci, uvidí rychle, co je podvod a co je realita. A totéž vidí i občané, kteří politiky volí. V tom je právě ten rozdíl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4791

Diskuse

Obsah vydání | 24. 7. 2014