Je třeba něco dělat

17. 10. 2012

Rád bych přispěl i svým názorem na výsledky voleb. Není to zase tak dávno co jsme MY Češi stáli na náměstích a volali po svobodě ducha i těla a vzpomeňte co jsme cítili, když jsme tu svobodu získali. Bylo to úžasné, celý svět nám ležel na dosah ruky, měli jsme chuť, měli jsme kuráž, chtěli jsme vše změnit, chtěli jsme otevřít všechny dveře do celého světa a ukázat, že český národ žije, že se s ním může a musí zase počítat, že jsme připraveni znovu vydobýt své předválečné postavení v Evropě. Chtěli jsme zpět svou ztracenou hrdost, svou nezávislost a svobodu projevu a vůle, chtěli jsme být v Evropě vnímání jako NĚKDO důležitý, vzácný, odvážný a chytrý, píše Jaroslav Kupčák.

Jak to vše po více než 20 letech dopadlo milí občané vidíte sami. Občany myslím ty občany, ty obyčejné pracující lidi, kteří se snaží uživit sebe a své rodiny poctivou prací. Stačí se podívat z okna bytu nebo vzít ditě za ruku a jít do parku nebo nakoupit a vidíte všude kolem co zbylo z našich ideálů lepších zítřků, lepšího života, lepšího pocitu z usměvavých, na pozdrav Vám kynoucích spoluobčanů. Řekl bych, že nezbylo vůbec nic, všude potkáváte jen bídu, chudobu, ustarané lidi, nepořádek na ulicích a pod okny vašich bytů. Vaše dítě se Vás ptá co za lidi sedí tamhle na lavičce u pískoviště v "parku", proč jsou tak špinaví a co to pijou z těch krabic? Co jim na to odpovíte? Řeknete jim pravdu? Řeknete jim, že tak dopadly naše ideály a cesta za lepším životem a že i Vy a vaší sousedé jsou jen krok od té propasti zvané beznaděj? Nevím. Nevím co na to dítěti odpovědět, nevím jak mám odpovědět sám sobě co se to s naší společností stalo, že nechala občana takhle dopadnout, že nechává občana balancovat na hraně té propasti, že nechává občana ve strachu ze zítřků, nechává ho žít v nejistotě a valí na něj další a další ekonomické zátěže.

Zdravý, svobodný občan přece takhle žít nemůže, musí něco udělat, musí nějak bojovat, musí bojovat za sebe, za svou rodinu a svoje děti. Musí vzít svůj život do svých rukou, musí se sjednotit a vybojovat zpět svojí strachem ušlápnutou hrdost. V jednotě je síla,to je jediná cesta jak zamést se zdejší vládou takzvané rozpočtové zodpovědnosti a se všemi, kteří za ty roky vládnutí dovedli národ a občana tam kde v této chvíli je.

0
Vytisknout
6328

Diskuse

Obsah vydání | 19. 10. 2012