Koaliční politici a média mají voliče KSČM za pitomce

17. 10. 2012 / Radim Hreha

Hysterické reakce politiků i médií na výsledky víkendových voleb zase jednou připomněly, že česká společnost je i nadále vzdálená tradičním demokraciím. Vítězství levice, zejména úspěch KSČM nevydýchali nejen politici odpovědní za současný společenský marasmus, ale i média, veřejnoprávní nevyjímaje.

Děs politiků, přesto, že se sami považují za demokraty, je svým způsobem logický. Zahlédnutí kraje propasti politické kariéry může evokovat jakýsi duševní striptýz i u silnějších povah, školených v mediální komunikaci. A to nemluvě o pomyšlení na návrat z Olympu do běžného života. Neúcta k voličům KSČM je proto optikou establishmentu pochopitelná, avšak neomluvitelná.

Nicméně, úspěch komunistů nijak neohrozí posty a prebendy žurnalistů bez ohledu na jejich pozici. Je proto podivné, že i tito „strážní psi demokracie“ podlehli jakési vzteklině. Dlouhodobě vštěpované principy profesionality demokratické žurnalistiky šmahem odvrhli a povolili uzdu jakýmsi spodním proudům, které byly vlastní jejich totalitním předchůdcům. Demokracie znamená respekt k většinové vůli občanů. Profesionální demokratická žurnalistika znamená úctu k objektivitě. K faktům. Kupříkladu, z obrazovky České televize (Barbora Kroužková) se divák dozví, že 80 % společnosti nesouhlasí s volebním úspěchem komunistů. Takto nevypadá veřejná služba a paní Kroužková a její editor by se měli poroučet.

Přitom „špatná nálada“ v Česku se odvíjí od obrovské míry korupce politiků, úředníků, policistů i státních zástupců a značné úrovně neprofesionality médií, která od počátku nedokázala veřejnosti věrně zprostředkovat realitu života společnosti. Ne realitu života smetánky (VIP zprávy na Primě), ale realitu "dolních deseti milionů". Témata, která lidi pálí stokrát víc, než jak hrát golf (ČT4) nebo jak investovat cenné papíry či kšeftovat na burze (ČT24, pořad Burza). Sociální důsledky "nutných reforem" a tragické osudy řady lidí, které "odpovědná" politika této vlády postihla, nezmiňuje Česká televize v žádném zvláštním tematickém pořadu – například "Jak se žije chudině". Nicméně voliči, kteří k volbám nepřišli či volili protestně KSČM, jsou podle všeho vůči produktům médií imunní. Na mediální hysterii už si zvykli.

Autor je bývalý ředitel sekretariátu GŘ ČT, posléze bývalý generální ředitel STV

0
Vytisknout
5864

Diskuse

Obsah vydání | 19. 10. 2012