Doplnění některých čísel k aktivitě cesia 137 z Fukušimy I v Tokiu

20. 7. 2011 / Vladimír Wagner

Poznámka redakce: Autor je zaměstnán jako jaderný fyzik. V západních zemích se příslušníci této profese kvůli střetu zájmů nepovažují za autory způsobilé hodnotit politická a zdravotní rizika jaderné energetiky.

Ve včerejších Britských listech byl uveřejněn text o měřeních Christophera Busbyho spolu s videem z jeho tiskové konference. V doprovodném textu se píše: "Vzorek vzduchu odebraný nad Tokiem obsahuje radioaktivní izotop Cesium 137 v množství 734 milibecquerelů na krychlový metr. V době vrcholících testů jaderných zbraní v 60. letech 20. století vykazoval vzduch hodnotu 2,7 milibecquerelů na krychlový metr. Vzduch na japonským hlavním městem je tedy 270krát kontaminovanější než v dobách, kdy se běžně prováděly jaderné exploze v atmosféře.

Myslím si, že by mohlo být zajímavé pro čtenáře, zasazení tohoto čísla do kontextu. V současnosti je střední hodnota dávkového příkonu v Tokiu okolo 0,057 mikrosievertů za hodinu (každodenní měření je ZDE). Přírodní pozadí je zde (lze se podívat na stav před havárií ve Fukušimě) zhruba 0,036 mikrosievertů za hodinu. Příspěvek od Fukušimy je tedy zhruba 58 procent přirozeného pozadí. Z tohoto příspěvku tvoří nyní cesium 137 zhruba 30 procent aktivity (viz obrázek s časovým vývojem příspěvků různých izotopů do aktivity ZDE). Je třeba doplnit, že v Japonsku je přírodní pozadí velmi nízké, takže průměrná hodnota dávkového příkonu přirozeného pozadí ve světě je zhruba 0,27 mikrosievertů za hodinu, tedy pětkrát větší než v Tokiu i s příspěvkem od Fukušimy. Tyto hodnoty mohou být někde i mnohem větší. Například ve Finsku je střední hodnota dávkového příkonu přirozeného pozadí 0,8 mikrosievertů za hodinu, tedy téměř čtrnáctkrát větší než v současném Tokiu. A jsou tam místa, kde dosahuje hodnot až 2 mikrosieverty za hodinu. To už jsou hodnoty, které se objevují pouze přímo v perfektuře Fukušima ve vzdálenostech od elektrárny o dost menších než 100 km. Nikde ve Finsku se díky této přirozené aktivitě neobjevuje zvýšený počet rakovin nebo jiných nemocí. Ten se neobjevuje ani v jiných oblastech s podobným přirozeným pozadím. A zvýšení výskytu rakovin se nepozoruje ani v Indii a Brazílii, kde jsou místa s dávkovým příkonem přesahujícím i 10 mikrosievertů za hodinu. A dokonce ani v iránském Ramsaru, kde dávkový příkon přirozeného pozadí dosahuje i přesahuje hodnotu 30 mikrosievertů za hodinu. A takové radiaci jsou jeho obyvatelé vystaveni celý život. Mimochodem se tam jezdí právě kvůli koupelím v radioaktivní vodě. Většina aktivity i cesia 137 zmiňovaného Chrystopherem Busbym, která tvoří radioaktivní pozadí v Tokiu, je v současnosti již v půdě. Pokud vezmeme číslo 734 milibecquerelů pro aktivitu cesia 137 v metru krychlovém vzduchu, které uvádí Busby, tak je lze srovnat s aktivitou radioaktivního uhlíku C 14. Jeho aktivita je zhruba 55 mikrobecquerelů v metru krychlovém vzduchu. Je sice pořád zhruba o deset procent větší než byla před jadernými testy v atmosféře, ale přírodní složka, které je vystaveno lidstvo během celé doby své existence, je dominující. Tento radioaktivní uhlík je tak také přirozenou součástí lidských těl. O měření radioaktivního uhlíku v atmosféře a využití tohoto měření si lze přečíst ZDE. Radioaktivní uhlík je zároveň jen malou částí přírodní aktivity, kterou tvoří dále například radioaktivní draslík K 40, tritium či produkty rozpadových řad.

Je třeba také zmínit, že předpokládané následky nízkých aktivit, které na své tiskové konferenci předkládá Christopher Busby (video), nepodporují žádné seriozní studie. I jeho přehled následků havárie v Černobylu je v rozporu například se studiemi Světové zdravotnické organizace. Obecně je Christopher Busby značně kontroverzní osoba. Také Evropské komise pro radiační rizika je poměrně specifické těleso. Ale vytvoření názoru bych nechal na čtenáři, který má možnost si na internetu najít dostatek podkladů.

Pokud se týká vývoje radiační situace v okolí Fukušimy a postupu prací při stabilizaci situace v elektrárně, jsou popsány v článku ze začátku července. Každodenní měření dávkového příkonu v různých místech lze nalézt ZDE a konkrétně pro perfekturu Fukušima ZDE.

0
Vytisknout
3913

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2011