I čísla mohou (někdy, kéž by!) mluvit (5)

20. 7. 2011 / Miloš Dokulil

Jistě jste nejednou slyšeli, četli či viděli něco, co přesahovalo všechny stávající meze. Takže šlo o rekord. Někdy dokonce světový. Nejen ve sportu. Tam dokonce -- ne-li stále častěji -- s doprovodnými úvahami, jaká mez je (či bude) nepřekročitelná. Samozřejmě ne v absurdním srovnávání možností s předpoklady. Takže třeba v běhu mužů na 100 metrů byla po dlouhou řadu desetiletí magickou hranice 10 sekund.

Ovšem, jak jinak a na jakých běžeckých drahách se běhávalo třeba před sto lety! Teď i povrch běžecké dráhy může být "rychlejší" než nějaký ještě včerejší. Jenže když se zvyšuje metaforická "laťka" třeba atletických rekordů, pak čím fantastičtější výsledky, tím hůř se následně překonávají. Není zrovna příhodný "prostor" pro jejich další zdolávání jen individuálně jedinečnými tělesnými dispozicemi nebo rafinovanými inovacemi technickými.

Jenže my lidé jsme nejen přírodně, nýbrž také kulturně druh soutěživý. Pokud jsme třeba sport nakonec přenechali plně profesionálům, může být vedle něho nemálo široké pole pro další všemožné aktivity, kde lze soutěžit a vítězit. Jinak se můžeme dívat na výsledky klání, v němž rozhodují individuální představy o kvalitě, a jinak tam, kde nějak objektivně výkon měří přístroje, a porovnávají se dosažené výsledky v sekundách, metrech, kilogramech, ne-li v řádu hodin, kilometrů a tun... Oblíbené v posledních letech je, aby se nějak někde sešli lidé, třeba jako sourozenci (ne-li dvojčata), nebo matky s kočárky, případně mládež s nějakým jednotným tričkem, a podobně, představivosti se meze nekladou; jen aby těch účastníků bylo až dosud registrovaně nejvíc. Takto lze dokonce být nějakou "inovací" prvním na světě a takový rekord teprve ustavit. Od toho tu již po léta máme Guinnessovu knihu rekordů a různé "národní" knihy takových úctyhodných výkonů. Podle takových intencí lze také připravit na světě třeba největší dort nebo klobásu. Je to pak nemalá sláva, ví-li se již předem -- podle množství shromážděných surovin -- že "my" to vyhrajeme... Vizme některé "novinky" třeba ZDE.

Uvedu teď dva nemálo nové rekordy. Ke 4. červenci v USA je také každoročně organizováno zápolení v jedné nemálo náročné soutěži: kdo spořádá za 10 minut nejvíc párků v rohlíku. Zkuste hádat, kolik jich lze v takto šibeničním čase spořádat! Teď uvedu raději nejdřív vítěze v té soutěži, abych odložil prozrazení výsledku. Letos zvítězil Joey Chestnut. Mimochodem nebývalý šampion. Zvítězil totiž již popáté v jedné souvislé řadě. Ano, a teď jeho výkon --- spořádal párků v rohlíku... 62!! --- Asi tato soutěž nebyla zahrnuta do celostátní americké kampaně proti obezitě. Jenže představme si ten Chestnutův výkon: zkonzumovat každých deset sekund jeden "hot dog", čili šest do minuty...

Jiný rekord, také světový: Patnáctiletý syn gruzínského prezidenta Saakašviliho poskládal zrovna tyto dny na iPadu tiskem anglickou abecedu za pouhých 5,26 sekund. Stačí jedna setina sekundy k utvoření nového světového rekordu. (Už dávno tytam jsou časy, kdy pro většinu výkonů stačilo měřit na pouhé desetiny sekundy, a to ještě s rizikem problematické koordinovanosti zraku a svalů v ruce třímající stopky. Ovšem, jakmile se zvýší tlačenice v setinách sekund, dojde i zde na tisíciny. Je libo?)

0
Vytisknout
3842

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2011