Pohled odjinud -- z Moravy a Kanady

20. 7. 2011 / Miloslav Štěrba

Jak příšerně pevná musela být pozice komunistického režimu v době okurkové sezóny, v létě 1968, když po vstupu spojeneckých vojsk ulice a náměstí našich obcí a měst zaplavila jména podporovaných funkcionářů KSČ a ČSSR. Mohli bychom to považovat, pokud bychom reflektovali zahlcení československých výkladů, zdí a silnic jmény komunistických předáků, jako výraz absolutní podpory těchto stranických aparátčíků. Jenže realita byla jiná. Podporu od veřejnosti měli pouze ti, kteří vyhovovali představě "zuřivých" novinářů o změně kursu v politice vládní strany.

Určitě tito reformní politici dobře vnímali velikost svých osobností dle zrcadel, která jim nastavovala média s otevřenými stavidly. Takhle to funguje u rybníka v případě hrozby povodní. Před vodní zkázou nás chrání sv. Petr, před rozumným uvažováním bulvár, jak dnes vidíme. Jenže bulvár je ve svém principu přesně řízený návod jak vyhovět mocným přesnou kritikou druhořadých problémů. V onom kritickém roce však česká média opustila stavidla, aby se přiblížila ideálu svobodného projevu, jak si to žádá "svobodná" společnost. Zkuste o tom dnes přesvědčit jediného mediálně prolhaného pracovníka.

Náš společný přítel z Kanady ( snad mi odpustí, že ho cituji ) Miloš Kaláb mi napsal:

"Pražské jaro i 21. srpen jsme jako rodina prožívali v kanadské Ottawě. Dokonce jsme chtěli odtud přispět na Fond republiky. Jenže jsme tehdy podobně jako jiní cs. stážisté v Ottawě měli obavu z invaze. Proč? Protože se občané v ČSSR nespokojovali s tím, co jim Pražské jaro přineslo a přinášelo, ale chtěli "všechno", tedy vystoupení z Varšavské smlouvy a připojení republiky k NATO, ale i právo na práci bez existenčních starostí. Viděli jsme po dvou letech pobytu v Kanadě, jak zacházely Spojené státy se svými spojenci a vazaly. Viděli jsme také nezaměstnanost, bezdomovce, nedostatek peněz. Už tehdy jsme si uvědomili, že v ČSSR měl téměř každý dost peněz, ale nebylo dost zboží. Zde ho byl nadbytek, takže se raději vyhazoval než by se prodával levněji -- a mnoho lidí si nemohlo potřebné věci koupit. Paradoxně jsme se politicky pohnuli doleva, věřte tomu nebo ne....

Nechci Vás unavovat svými názory, ale co byste dělal jako šéf SSSR, kdybyste viděl, že Vám jedna republika s 15 milióny lidí přímo na hranici s nepřáteli v tzv. studené válce chce přejít k nepříteli? Zlost jsme měli právě na ty přemrštěné požadavky lidí, kteří nechápali, že republika byla součástí studené války a provokativně požadovali to, co se tehdy nedalo splnit. Když jsme potom po r. 1989 sledovali diskuse u internetových článků (např. ve www.pravednes.cz), ztratili jsme úctu k "hlasu lidu". Jak bychom mohli mít úctu ke sprosťárnám, kde se velice rychle vytrácí diskuse k námětu článku a lidé se navzájem urážejí? Ostatně, nepovažujeme české politiky a to ani Václava Havla a Václava Klause za výkvět české inteligence. Václav Havel nám utkvěl v paměti jakožto člověk, který si před operací rakoviny plic zapálil svou poslední cigaretu ještě v nemocnici v přítomnosti "svého" ministra zdravotnictví -- zatímco kanadští politici dokonce jen třeba na úrovni starostů a starostek měst na svých příkladech poukazovali na škodlivost kouření a získali si úctu občanů. Ale Havlovo kouření nebylo jediným prohřeškem....

Václav Klaus má přímý podíl na rozkradení (rozprodání) národních podniků a ožebračení republiky. Vždyť to byl společný majetek všech csl. občanů a ten produkoval finance, z nichž se platily penze, školství, zdravotnictví -- všechno. (I v Ontariu máme "crown corporations" jako Liquor Control Board od Ontario čili prodej alkoholu, které přinášejí provinční pokladně velké částky peněz. Republika začala rozdávat velké částky tzv. restituentům...Byli bychom bývali raději žili v republice, ale vlastně jsme po r. 1989 zjistili, že jsme měli štěstí, že jsme se nevrátili. Trpěli bychom znovu za normalizace a znovu a jinak za "demokratury".

Dopis od přítele Miloše Kalába jsem dostal jako reakci na článek v BL o srpnu 1968. Pojí nás delší přátelství díky BL, a také proto, že můj bratr rovněž emigroval do Ontária. Na rozdíl od M.K. však v sobě dodnes chová příšernou averzi vůči "komunistickému" režimu, který ho zavedl do emigrace, do Kanady. A to byl jen vyučený zámečník, který se chtěl vyhnout výkonu vojenské povinnosti. Je už tři roky bez práce...

Srpnová intervence spojeneckých armád do ČSSD ukončila i velký sen o možnosti vybudovat společnost na socialistických základech. Nakolik to byl sen reálný, to si sami přeberte. Určitě však do té doby stále se zlepšující životní úroveň Čechoslováků byla nadějí i pro milióny lidí celého světa. A můžeme se pousmát, že tehdejší demagogové znovu a znovu vyvraceli názor, že přece nejsme "pupkem" světa, že jsme malí a nezajímaví...

0
Vytisknout
4380

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2011