Izrael je 5 měsíců v brutální válce. Je jasnější než kdy jindy, že Netanjahuova vláda musí odejít

22. 3. 2024

Po zvěrstvech ze 7. října se Izraelci a Židé po celém světě semkli v bezprecedentní solidaritě a svěřili izraelským lídrům a obrannému establishmentu mandát k dosažení dvou hlavních cílů nastíněných premiérem Benjaminem Netanjahuem: Zničení Hamásu a přivedení rukojmích domů.

Dnes však existuje mnohem více otázek než odpovědí a jasnost ohledně pokroku směrem k dosažení těchto cílů zůstává v nedohlednu. Kdyby Izraelci mohli věřit této vládě, že věci půjdou podle plánu, pak bych to nepsal. Skutečnost je však taková, že jak se dny mění v měsíce, funkčnost izraelské vlády – nebo její nedostatek – se stala bolestně zřejmou.

Pět měsíců po začátku konfliktu je skutečná schopnost Hamásu působit škody stále zahalena rouškou nejistoty. Navzdory pokračujícím snahám IDF vytrvalé raketové útoky Hamásu naznačují, že si stále zachovávají určitou útočnou sílu, a zprávy z doby před měsícem naznačují, že rozsah kontroly, kterou má IDF nad rozsáhlou tunelovou infrastrukturou Hamásu, je omezený.

Dále je stále neznámé místo pobytu nejvyšších velitelů Hamásu, včetně Jahji Sinvára, strůjce útoku ze 7. října, a Mohammeda Dajfa, velitele vojenského křídla Hamásu. To vše ponechává prostor pro spekulace o schopnosti teroristické organizace vést vleklé tažení.

Tento nedostatek informací se vztahuje i na osud mnoha rukojmích, jejichž bezpečnost a blaho jsou prvořadým zájmem, což zesiluje obavy o jejich životy. Izraelské úřady potvrdily, že v zajetí zemřelo 32 rukojmích, a mají podezření, že mohlo být zabito dalších 20 rukojmích. A i když byla armáda úspěšná při záchraně malého počtu rukojmích, udělala také několik fatálních chyb, které vedly k zabití tří rukojmích izraelskými vojáky. Většina rukojmích, kteří již byli propuštěni, byla osvobozena kombinací vojenského tlaku a diplomacie na konci listopadu.

Jako by to nestačilo, máme jen malou představu o plánech na "pozítří" v Gaze, rozhovoru, jehož prázdnotu často zaplňují hlasy extremistů, kteří usilují o opětovnou okupaci tohoto území.

Mezitím počet obětí v Gaze nadále stoupá nad údajných 30 000 lidí a mezinárodní tlak na příměří stále roste. Na izraelské straně bylo zabito téměř 250 vojáků, kromě více než 1 200 zavražděných Hamásem 7. října.

Se všemi těmito neznámými by Izraelci měli tlačit na úřady, aby jim poskytly skutečné odpovědi. V cestě však stojí nefunkčnost vlády.

S Netanjahuem u kormidla uprostřed probíhajícího vyšetřování a klesající popularity se otázkám ohledně jeho nestranného úsudku nelze vyhnout. Jeho odmítnutí převzít zodpovědnost za 7. říjen a zranitelnosti, které odhalil, po dvou – téměř nepřetržitých – desetiletích ve funkci premiéra, nadále děsí většinu Izraelců.

Také hlasy ve vládě odrážejí zmatek. Gadi Eisenkot, vysoce postavený ministr ve válečném kabinetu z centristické strany Modrá a bílá, veřejně vyjádřil pochybnosti o transparentnosti vlády a prohlásil, že cíl "absolutní porážky" Hamásu není realistický. Mezitím návštěva vysoce postaveného ministra válečného kabinetu Bennyho Gantze v USA, kde se setkal s viceprezidentkou Kamalou Harrisovou a dalšími vysoce postavenými úředníky bez koordinace s premiérem, podle zpráv Netanjahua "rozzuřila".

Zatímco naši rukojmí již strávili více než 150 dní a počítají s tím, co se nedá slovy popsat, Izraelci nemají jasno v tom, jaká je oficiální pozice izraelské vlády u jednacího stolu. Navzdory dobře oprávněným požadavkům rodin rukojmích (a většiny Izraelců), aby se všichni vrátili domů, krajně pravicoví extremisté včetně Smotriče a Ben-Gvira pokračují ve štvavých vystoupeních ve snaze získat titulky a hlasy, s prohlášeními podceňujícími důležitost návratu rukojmích domů a obhajujícími židovské osídlení Gazy.

Jejich zjevný odpor k vyjednávání odráží jejich neochotu zaplatit cenu za propuštění palestinských vězňů výměnou za rukojmí, ačkoliv je to cena, kterou nakonec bude vláda muset zaplatit a všichni to vědí.

Izrael musí zůstat u jednacího stolu – navzdory tomu, jak neuvěřitelně náročné je vyjednávat s teroristickou organizací, jako je Hamás, která není ochotna poskytnout rukojmím základní péči, ba ani sdílet seznam rukojmích, kteří jsou stále naživu – protože vojenský tlak sám o sobě s největší pravděpodobností naše rukojmí úspěšně nepřivede zpět domů.

Jako Izraelci a Židé po celém světě můžeme ze své podstaty důvěřovat záměrům izraelského obranného establishmentu. Izraelské obranné síly jsou jednou z nejmocnějších armád na světě a izraelská zpravodajská služba je historicky úspěšná. Přesto se nacházíme v bodě, kdy pečlivá analýza situace vyžaduje, abychom od izraelského vedení požadovali více.

Po pěti měsících tohoto konfliktu nebyl požadavek transparentnosti a odpovědnosti nikdy naléhavější. Hnutí za demokracii a právní stát, které v roce 2023 burcovalo Izrael, se nyní musí vyvíjet: Musí od vlády vyžadovat efektivitu, která zajistí, že budou zodpovězeny základní otázky a výsledky budou dosaženy. A pokud to není možné, pak musí také požadovat předčasné volby, aby bylo zvoleno nové vedení, které je na tento úkol připraveno.

Izraelský lid si toho za posledních pět měsíců prošel dost a pokud jde o jeho vedení, zaslouží si mnohem, mnohem víc.

Podrobnosti v angličtině: ZDE