Proč je v Čechách tak draho?

14. 12. 2023 / David Marenčák

Delší dobu pozoruji znepokojivý jev. Přes různé obory pracovních činností ke mně putují zvěsti o české drahotě zdánlivě bezpříčinné. Přicházím do přímého kontaktu s prokazatelnými cenovými rozdíly mezi Absurdistánem a okolními zeměmi. Zdokumentované mám případy software, počítačových dílů, spotřební elektroniky, aut, oděvů, potravin a spotřebního zboží vůbec. Jedná se až na výjimky o zcela identické zboží (anglická verze Photoshopu, hardware vyrobený ve stejné fabrice v Číně atd.). Krom vlastnoručně vypátraných rozdílů se dozvídám zprostředkovaně i o mnohých dalších případech od různých lidí v nemalém počtu. Pátral jsem tedy trochu a narazil na několik zajímavých názorů. Musím podotknout, že se jedná o velice komplexní problém a stále v tom nemám jasno ani v dílčích otázkách. V následném textu nastíním několik názorů na tuto věc.

V diskuzích je pravidelně omíláno:

-         nutnost české nákladné lokalizace (cz menu, návody, obaly)

-        vysoké náklady na dovoz, mzdy, výrobu

-        malost (nedostatečná velikost) českého trhu

-        malé konkurenční prostředí

Tyto námitky obhajující současný stav se ukázaly jako snadno vyvratitelné, pan Google napoví. Tudíž se jimi dále nebudu zabývat.

Přijde mi zvláštní, že u zmíněných srovnatelných položek jsou naše ceny vyšší než u západních sousedů i v hrubém kurzovém přepočtu. A co teprve jejich kupní síla. Nebo dokonce mzdové a jiné provozní náklady tamějších obchodníků – vše je vyšší, ceny nižší. Jak je toto možné?

Dříve jsem opovrhoval lidmi, co se pídí po slevách, výprodejích a akcích. Co pro jednu věc v akci projedou benzínu, že je v konečném součtu vyjde věc mnohem dráž (nebo k tomu přikoupí hromadu blbin, které by jinak nekoupili). Lidmi, co si koupí věc jen proto, že je levná (do zásoby) a pak si usilovně racionalizují, že tu věc potřebují, obhajují její přítomnost doma a pak na to padne prach.

Pak jsem si ale uvědomil, že to asi nebude jen ukrutnou lakotou zdejšího lidu a snahou ušetřit za každou cenu (Šimek a Grossman - Nechci slevu zadarmo). Dnes už i méně bystrý člověk, když se rozhlédne, uzří, že je cosi nakřivo.

Drahota bydlení

Slyšel jsem teorie různé. Nejpřijatelnější mi připadala následující. Po revoluci, a zvláště posledních několik let, bylo čím dál snadnější dosáhnout na hypotéku. Lidé i s menšími příjmy si ji mohli „dovolit“. Tlak konformity (stádní chování) směřoval k tomu, že vlastní bydlení, dům či byt, je mantra určitých skupin obyvatel. Bydlet ve vlastním ztotožňují  s vrcholem lidského snažení ve světě. Obvykle tento postoj dokrášlují věty typu: „No co to budu cpát někomu do nájmu, když ty samé peníze vrazím do hypotéky a až je splatím, budu ve svém (jistě, před koncem života - nebo taky vůbec - až se něco semele a banka dům sebere).“  Co na tom, že tomu tak bude málokdy, často nákladnější a namáhavější varianta. Krátkozrací lidé ve společnosti, co není schopna dohlédnout dlouhodobých důsledků svých činů, si pak s klidem koupí hypotéku na tři mega a do smrti budou splácet mega 6, za nějaký krcálek v „atraktivní“ lokalitě.  Tyto tendence živené kovboji a zlatokopy z realitek pak dotlačily ceny nemovitostí do současných výšin.

Před několika lety jsem četl studii o bytovém fondu v ČR.  Plynulo z ní, že v Čechách je bytů dostatek, nikoli ovšem v požadované kvalitě a hlavně lokalitě.  Souvisí to s demografickými posuny a jinými společenskými změnami. Rozhodně neplatí, že není kde bydlet.  Bydlení je dost, jenže například ne v požadovaných lokalitách s dobrými pracovními příležitostmi.  Když jezdím po koutech českých, vidím, jak kolem menších měst a vsí bují výstavba ghet rodinných domků po vzoru USA (v nesrovnatelně menším měřítku ovšem). Říkám si, co se děje se stávajícími byty a domy? Jistě, některé chátrají a bourají se. Určitě však ne v takové míře.  Nabídka by teoreticky mohla naplnit poptávku, ta je ovšem zřejmě jinak strukturovaná, jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsou lidé ochotní platit za bydlení takové horentní sumy. Leckdo by mohl namítnout – a má snad jinou možnost?

Potraviny

Chemizovaný humus, co se vydává za potravu, je kapitolou sám pro sebe. Jen pro ukázku: mléčné výrobky, kde je více vody, chemikálií (sýry), škrobu (jogurty) a jiného nepatřičného balastu, jako jsou nestravitelné modifikované škroby, uzeniny bez masa, zato s látkami co vážou vodu, strouhankou a bílkovinou ze sójových bobů.

Kvalita potravin, která se u nás nabízí jako vyšší standard (za kvalitu si přeci musíme zaplatit, jak nám tvrdí kšeftaři), je ve Finsku (kde jsem měl tu čest půl roku žit) tak na úrovni tuzemských odpadů značek pro místní velkoobchody, kde je titěrným nápisem sděleno: vyrobeno pro.. (Fígl, Hubert, Žíla, Fresco)

Shnilá nebo nedozrálá zelenina a ovoce je běžným jevem. Kdo nemá čas na galeje na zahrádce, má s dobrou zeleninou prostě peška. Levné potraviny (gothaj za 20kč/kg) jsou brány vyššími příjmovými skupinami jako ukázka blbosti nízkopříjmových skupin a na internetových diskuzích. Dle mého soudu je to stejný předsudek jako tvrzení, že chudí lidé jsou chudí výhradně proto, že jsou líní, chlastají a kouří. Z mého pozorování plyne, že levné pseudopotravinové výrobky (nikoli jídlo) kupují i ti, kteří by si mohli dovolit cpát se jen tím nejlepším.

Na druhé straně spektra levného odpadu stojí bioobchody s potravinami zdravé výživy. Občas do nich zavítám, neb v nich lze koupit druh zboží jinde nevídaný. Proč ovšem musí stát 100g lískových ořechů 100kč, mi nevysvětlí žádný obratný obchodník. Nebo proč stejný pytlík fazolí stojí o 10-30kč více než v běžném obchodě. Možná je to módní vlnou péče o zdraví (welness, fitness, LochNess:), ale tyto obchůdky jsou ztělesněním předraženosti.

Mantra pravičáků zní: když se ti to nelíbí, nekupuj to, nechoď tam, máš svobodnou volbu. Kecy.
Nechci kupovat šmejd a šunt za levno, ani předraženou pseudokvalitu. Co mám tedy dělat?

Dalšími kapitolami je oblečení, údajný hlad po spotřebním zboží vinou reálsocího spotřebního nedostatku (Michl tvrdí něco, co mě také napadlo). Češi jsou zkrátka nenažraní spotřebního zboží. Za komanče tu nic nebylo. Najednou se otevřela hráz. Lidé jsou hladoví, a tak jsou ochotni za daleko méně zboží zaplatit více, než by byl ochoten zaplatit přejedený západní soused. Kartelové dohody (benzinky, banky a jejich poplatky; čez, plyn vodné atd.) ignorované nebo podporované státem, jazyková bariéra pro možnost srovnání a bouření se proti výsledku srovnávání a řada dalších.

Pak jsou tu teorie o škudlivém barteru, šedé ekonomice, kdy si lidé spoustu věcí pořídí pokradmo a mají pak peníze na kupování předražeností.

Sečteno a podtrženo je to stále záhada, protože žádný ze zmíněných jevů nezdá se pokrývat rozsah a míru drahoty úplně.

Edit z roku 2023:
Dnes už to vím přesně, čím to je. Díky bohu za levicové kritické teorie. Může za to samosebou kapitalismus a také to, že si neumíme vládnout. Vládnou nám neschopná vemena v rolích lokajů kapitálů a cizích zájmů, zájmy občanů Česka jsou jim ukradené, stát a jeho instituce postupně eroduje a přestává tak proti mnohem mocnějším, nadosobním a globálním vlivům lidi bránit.