Velká Británie: Souboj o premiérské křeslo je volbou mezi úspornými opatřeními a fanatismem

18. 8. 2022

čas čtení 6 minut

Kabinet Borise Johnsona se zapíše do dějin jako rekordman - ovšem ne kvůli úspěchům.

Jeho vláda začala špatně. Johnson po svém jmenování premiérem utrpěl v Dolní sněmovně řadu porážek. Podle britské ústavy nejsou premiéři voleni přímo, ale zastávají svůj úřad na základě schopnosti získat důvěru parlamentu. Pokud si vláda nedokáže udržet většinu v Dolní sněmovně, má odstoupit. Johnson prohrál první čtyři hlasování v parlamentu a na podzim 2019 prohrál celkem 12 hlasování, píše David Renton.

Během následujících dvou let Johnson snížil výdaje na zdravotnictví a školství, udělil miliardové státní zakázky svým spojencům a (ne)čelil pandemii, kvůli které v Británii zemřelo více lidí než v ostatních evropských zemích.

Johnsonova vláda skončila ještě hůře, než začala. Během dvou dnů mezi 5. a 7. červencem letošního roku podalo 57 ministrů vlády demisi, než aby pod ním sloužili. Ještě nikdy v britské historii neodešlo tolik vysoce postavených členů exekutivy najednou.

Vítěze vyberou členové Konzervativní strany veřejným hlasováním ze seznamu dvou kandidátů, přičemž vítěz bude oznámen 5. září: Rishi Sunak, dosavadní kancléř státní pokladny, a Liz Truss, ministryně zahraničí. Teoreticky by měl být Sunak favoritem, protože zastává vyšší funkci déle a byl nominován mnohem větším počtem konzervativních členů parlamentu (MP).

Sunak je nejbohatším poslancem Dolní sněmovny díky jeho manželství s indickou dědičkou Akshatou Murty, jejíž otec N. R. Narayana Murthy, často nazývaný "indický Bill Gates", založil technologickou společnost Infosys. Sunak byl dlouhodobě kritizován za způsob, jakým se svou ženou s touto rodinnou firmou nakládá, což zahrnovalo i to, že se jeho žena v době, kdy byl kancléřem, prohlásila za "nedomicilního" obyvatele Anglie, aby se vyhnula placení daní.

Sunak si do souboje o post lídra bere jednu určující politiku, podle níž Británie během covidové krize příliš utrácela a nyní musí "tvrdě pracovat" a "přinášet oběti". Sunak odstoupil z funkce kancléře kvůli Johnsonově nedostatečné podpoře rozpočtových škrtů, čímž odstartoval sérii rezignací, která vedla k Johnsonovu odvolání. Tato myšlenka je obzvláště důležitá, protože se očekává, že plynárenské a elektrárenské společnosti zvýší sazby za energie pro většinu domácností o 70 %, což je dostatečně velká částka, aby miliony lidí uvrhla do chudoby. Johnson odmítl před svým odchodem z funkce zavést jakoukoli ochranu pro ty, kterých se to týká. V případě zvolení by Sunak obětem tohoto zdražení nic nenabídl.

Sunak není zrovna sociální liberál, ale nezdá se, že by mu vyhovovala role populisty. Na konci soutěže pronesl projev, v němž varoval před "probuzenými nesmysly", ale ten byl zcela zjevně v reakci na to, co je vnímáno jako úspěchTruss při získávání konzervativní základny. Na rozdíl od ní Sunak představuje návrat k politice úsporných opatření, která v Británii dominovala před rokem 2016 a jejíž širší nepopularita vyvolala v konzervativní politice vnitřní revoltu, jež se projevila brexitem a nástupem Johnsona.

Liz Truss se naproti tomu představila jako kandidátka za zachování Johnsonovy kontinuity. Truss snažila postavit do čela protitransexuálního hnutí a vyhrožovala zákazem vystupování transsexuálních sportovců a zákony zmenožňujícími transexuálním osobám mladším 18 let brát hormony. Truss také slibuje, že "podpoří a rozšíří" plány Borise Johnsona na zničení Ženevské úmluvy uprchlících deportací uprchlíků do Rwandy.

Stejně jako Sunak nemá Truss co nabídnout obětem rostoucích cen pohonných hmot. Na rozdíl od něj však tvrdí, že existuje jakási alternativa k rostoucí inflaci a klesající životní úrovni. Truss trvá na tom, že namísto omezování cen nebo zisků obřích ropných společností by vláda měla spíše snížit daně nejbohatším lidem ve společnosti.

Dalším z velkých nápadů Truss je zaplatit za toto snížení daní snížením platů některých nejhůře placených pracovníků britského veřejného sektoru.

Truss dále označila účastníky kampaně za zelený nový úděl za "militantní aktivisty" a slíbila, že bude pokračovat v plánech konzervativců na kriminalizaci protestů. Boris Johnson již zveřejnil plány na oslabení britského zákona o lidských právech, který vyžaduje, aby se vláda na všech úrovních chovala v souladu se základními právy. Truss slibuje, že tento rámec lidských práv zcela opustí.

Taková politika učinila z Truss jasného favorita na premiérské křeslo. Stejně jako mnoho jiných zemí má i Británie v současné době pocit Evropy po první světové válce, kdy konzervativci prosazují představu, že potřebujeme nějakého voleného diktátora bez jakýchkoli kontrol, o nichž jsme si mysleli, že jsou podstatou demokracie, a který nějakým zázrakem vyřeší těžké krize kolem nás.

Zatímco ji někteří přirovnávají k Margaret Thatcher, která připravila půdu pro hegemonii konzervativců po roce 1979 tím, že porazila odbory v zemi, zprivatizovala velkou část sociálního státu a z privatizace (nakrátko) udělala populární záležitost, mnohem pravděpodobnější je srovnání s Theresou May, kterou tisk vítal v úřadu s titulky předpovídajícími období autoritářské pravicové vlády ("Rozdrťte sabotéry"), aby byla poražena v prvním okamžiku, kdy měla tuto politiku vyzkoušet na voličích.

Volba mezi úspornými opatřeními a populistickým fanatismem je brutální a předznamenává bezprostřední chmurnou budoucnost Spojeném království.

 

Celý text v angličtině ZDE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0
Vytisknout
4446

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2022