Nechceme šířit covid, a proto budeme cestovat

11. 1. 2022 / Beno Trávníček Brodský

 

Dokud neomezíme významně svoje cestovatelské pudy, dokud nezařadíme zpátečku (samozřejmě hlavně u cest mezinárodních), možná budeme stále jen honit kočku za ocas. V demokracii se samozřejmě nikomu nezakazuje cestování pro cestování. Jenže COVID (a určitě i leckteré další mrchy, které přijdou někdy v budoucnu) je velký průšvih.

Když téma zjednodušíme na malé české pískoviště, určitě lze našim cestovatelům, i těm z jiných zemí přijíždějících k nám, zkomplikovat cestování tak, aby bylo po dobu jakékoli pandemie omezeno na přiměřenou (nejnutnější) míru. Aby naši občané, kteří byli v životě třeba 20x u moře či ve velkých horách nelpěli na tom, že právě nyní tam musí cestovat opět a za rok opět nebo ještě lépe za rok dvakrát. Co jsou v cestování nejnutnější případy, není třeba vysvětlovat. A samozřejmě, pokud člověk splní komplikovanou, ale smysluplnou řadu podmínek, ať cestuje kamkoli. Pokud to hodně chce, tak mu dlouhé a velmi komplikované vyřizování nejspíš za to bude stát. Mnoho lidí ale pak raději bude chtít využít svůj čas na rozumnější věci.

Pokud chceme podporovat smysluplný cestovní ruch i v dobách pandemických, jako řekněme dobrý obchod a významnou část národního hospodářství, bylo by dobré se dlouhodobě zaměřit na pandemicky udržitelné produkty. Například na regionální turistiku zcela oddělených rodin; na promyšlenou agroturistiku (která může jako pozitivní externalitu přinést i lepší vztah veřejnosti k zemědělské krajině a tím - logicky – časem – i přispět k jejímu ozdravení) nebo třeba na relaxační pobyty na venkově spojené s nezištnou pomocí lesníkům v našich zdevastovaných lesích (to mne vrátilo v myšlenkách do 80. let předchozího století, kdy jsme s Brontosaurem jezdili do kůrovcem sežraných tenkrát pohraničních hor pomáhat se stromky a stromkům).

Chce to prostě v rámci COVIDU nebýt pozitivní ale negativní :-)