Myslí to Putin opravdu vážně, nebo jen provádí "manévry" s cílem vyvinout nátlak na ukrajinského prezidenta Zelenského (pdf)? Někteří analytici formulují jasný názor ve prospěch druhé možnosti. Jiní si zase pamatují, že naposledy byly západní zpravodajské služby naprosto přesvědčeny o ruském "nátlakovém cvičení" na jaře 2014, těsně před útokem na Krym, kdy argumentovaly, že nashromážděné jednotky údajně nedoprovází příslušný počet polních nemocnic...

Z toho plyne poučení, že západní rozvědky nedovedou spolehlivě rozlišit, kdy Putin "jen" haraší zbraněmi a kdy se je chystá použít.

Spor o význam současného hromadění ruských sil na Ukrajině a v jejím bezprostředním sousedství se tedy přesouvá do sféry interpretace možných Putinových záměrů. A kremlinologie nikdy nepředstavovala exaktní vědu.

Aby věc byla ještě složitější, Kreml v mediálním a diplomatickém prostoru usilovně pracuje na svalení viny za zhoršující se situaci na ukrajinskou stranu. I když ukrajinský prezident Zelenskij zvítězil ve volbách coby alternativa k "válkychtivému" Porošenkovi a skutečně udělal první poslední pro diplomatické řešení krize ve vztazích s Ruskem, neodstranilo se nic podstatného. Protože k dohodě musí existovat dvě strany ochotné ke kompromisu. Nikoli jedna nabízející ruku k jednání - a druhá očekávající, že se jí partner bezvýhradně podřídí a poslechne, zatímco sama kalkuluje s výhodami získanými další destabilizací souseda.

Jaké tedy mohou být záměry Kremlu? Jisté je, že se naprosto nesrovnává se skutečnou ukrajinskou samostatností, tím méně se snahou Kyjeva obrátit se k Západu. V prosinci 2013 označil Putin Západ za "satanský", což ze všeho nejlépe ilustruje nesmyslnost teze, podle níž současná konfrontace Rusko-Západ prý "postrádá ideologický rozměr". Ekonomicky je Kreml na nejlepší cestě ke státnímu bankrotu, k němuž vydatně přispívá zbrojením na dluh i vlastními "protisankcemi" uvalovanými zavile na Západ. Většina obyčejných Rusů má problém se se současnými příjmy normálně najíst a spousta se jich kvůli běžným výdajům nezvladatelně zadlužuje. Přestože ceny ropy na světových trzích opět rostou, kurz rublu se vzhledem ke stavu státních financí dále propadá.

Když Putin v listopadu 2012 odvolal reformního ministra obrany Anatolije Serďukova a nahradil jej ve funkci Sergej Šojgu s plány na masivní znovuvyzbrojení, vznikla palčivá otázka, co se tedy stane, až Rusko za velikých obětí obyčejných obyvatel velkoryse přezbrojí - a nebude si už moci dovolit náklady na udržování tak drahé armády. Původní plán dokončení přezbrojovacího programu počítal s rokem 2020.

Připomeňme, že ruský nominální HDP za rok 2020 (1 464 078 milionů amerických dolarů) byl o něco nižší než jihokorejský a v zásadě srovnatelný s brazilským či mexickým. Italská ekonomika vnímaná v rámci EU jako "problémová" podává ani ne s polovinou obyvatel RF výrazně vyšší výkon (HDP 1 848 222 dolarů) a země je na rozdíl od Ruska stále v první světové desítce.

Na podzim čekají Ruskou federaci volby do Státní dumy, přičemž ale popularita vládní strany Jednotné Rusko i prezidenta osobně se již třetím rokem v průzkumech propadají. S Ruskem je velmi nespokojená spojenecká Arménie, kterou Kreml nechal na holičkách během války v Karabachu, a Gruzie zase očekává, že ji Bidenova administrativa v nějaké formě integruje do NATO - což by ukončilo neustálé ukrajování gruzínského území ruskými okupanty, které postupně pokračuje od války v roce 2008. Shrnuto, vyhlídky ruského imperialismu nejsou zrovna růžové.

Upřímně řečeno, za daných okolností může v Kremlu klidně převládnout názor, že nejlepší volební kampaní bude letos masivní útok na Ukrajinu, jestliže se udrží východně od Kyjeva.

Zatímco Babiš kdysi slavil úspěch s koblihami z Penama, Rusy možná letos čekají Vovovy výbušné předvolební bliny (VVPB).

***

Pokud už máme ze svých daní platit morálně zastaralý a předražený jaderný zdroj v Dukovanech, lze se ještě relativně snadno smířit s tím, že tím přispějeme třeba k podpoře japonského či jihokorejského dodavatele, který si ve Střední Evropě nepěstuje žádnou postranní geopolitickou agendu. Nebo by se snad dalo přijmout, že podpoříme francouzskou EDF coby civilní část infrastruktury využívané k výrobě francouzských jaderných zbraní - jež jsou v posledních letech otevřeně nabízeny k obraně celé Evropy před obnovenou ruskou jadernou hrozbou. (Rusko před novými závody v jaderném zbrojení na evropském kontinentu udržuje 6 375 operačních jaderných hlavic, USA 5 800, Francie 290.)

Obdobné úvahy platí pro plány ohledně ruské vakcíny Sputnik V.

Proč bychom měli placením účtů za elektřinu či zdravotní pojištění poskytovat peníze na zbrojení státu, který do Evropy opět vrací válečné běsnění - jehož by se tak ráda definitivně zbavila - nedokáže věrohodně zdůvodnit ani Zeman, ani Babiš. Tím méně pak univerzální ministr Havlíček.

In Russian state TV, experts gladly discuss Russian nuclear strike in case of further escalation in Ukraine. “This will make Americans fear and we will be able to do what we want” - is the main message. pic.twitter.com/eEcbUg6U2B

— Sergej Sumlenny (@sumlenny) April 6, 2021