Kdo nás ochrání před "ochránci"?

15. 11. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
V neděli 10. listopadu překazila polská kontrarozvědka pumový útok ultrapravicových extrémistů proti polským muslimům. Plánovači se inspirovali vražděním "na obranu civilizace" v Norsku a na Novém Zélandu.

V úterý 12. listopadu zabránily italské úřady útoku neofašistů na mešitu v Colle Val d'Elsa. Při razii zabavily desítky kusů střelných zbraní.



Násilnický ultrapravicový extrémismus v Evropě organizačně sílí přinejmenším sedm let - nikoliv v závislosti na uprchlické krizi, která vypukla v roce 2014. Jen za poslední zhruba rok bezpečnostní složky překazily mj. plán ultrapravičáků na zavraždění španělského premiéra Pedra Sáncheze ZDE, obdobnou akci proti francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi ZDE a potenciální teroristický útok v Londýně ZDE. V Itálii ultrapravicový extrémista Luca Traini, bývalý kandidát Salviniho Ligy, postřelil z auta šest náhodných kolemjdoucích ZDE.

Takové "novinky" představují skutečně rázný rozchod s trendy roku 2017, kdy ještě teroristické scéně v Evropě zřetelně dominovali džihádisté, ultralevicoví extrémisté - a zejména násilní separatisté s celkem 137 připravovanými či vykonanými útoky ZDE. O rok později celkový počet teroristických útoků v Evropě klesl na 129, nicméně počet zatčených potenciálních či skutečných ultrapravicových pachatelů rostl čtvrtý rok za sebou - v roce 2015 úřady zatkly 11 ultrapravičáků připravujích či provádějících teroristické útoky, ale v roce 2018 šlo již o 44 osob, o 10 více než v případě postupně slábnoucího terorismu ultralevicového (plus dalších 15 potenciálně násilných pravicových extrémistů organizace Felvideki Harcosok obviněných na Slovensku) ZDE. Navíc existují vážné metodologické výhrady vůči časté klasifikaci ultrapravicových teroristických zločinů jako "zločinů z nenávisti" tam, kde motivace činu zjevně zahrnuje ultrapravicovou ideologii ZDE.

***

Výpadek zdrojů a kapacit z Iráku a Sýrie, které teroristická organizace "islámský stát" mohla ještě nedávno investovat do globální teroristické kampaně, je rozhodně znát - a ačkoliv jistě není namístě podceňovat ani zdroje, které se jí daří shromažďovat na Západě, ty se už nacházejí plně v kompetenci západních bezpečnostních složek. Hlavní příčinou někdejšího úspěchu IS v Iráku a Sýrii se stal bezohledný útlak místní sunnitské komunity, za který v Iráku historicky vzato nesly odpovědnost USA (svrhly sunnitský režim, později zradily sunnitskou organizaci Abná al-Irák, která jim pomohla porazit al-Kájdu); aktuálně však v obou zemích hlavní odpovědnost za stále živé podhoubí terorismu nese extrémistický expanzionistický šíitský režim v Teheránu podporující vlády místních antisunnitských nohsledů, Asada a Abdala-Mahdího.

Ultrapravicoví extrémisté v Evropě přitom nesmírně profitují z pochybné percepce "islámské hrozby", která principiálně odmítá rozlišovat mezi muslimy a označuje je souhrnně za "islamisty". Propagandistický narativ "obrany civilizace před islámskou hrozbou" otvírá ultrapravicovým radikálům dveře do politického mainstreamu a pasuje je na "důsledné vykonavatele povinností, které stát zanedbává".

Lze jen nesmírně litovat, že v České republice k procesu legitimizace ultrapravičáků (ale také proruských paramilitárních spolků, které se s nimi často prolínají) "nezbytnou obranou" kromě hradní propagandy a pro-PKK propagandy přispívají i navrhované ústavní změny ohledně práva na "obranu se zbraní" ZDE.

0
Vytisknout
10011

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2019