Rusko: Imperiální politiku nakonec čeká imploze

24. 6. 2019

čas čtení 3 minuty
Tak jako mnozí jiní autoritativní lídři i Vladimir Putin dospěl k závěru, že může použít zahraniční agresi k získání podpory doma. Avšak nakonec zjišťuje, že po určité době břemeno války domácí podmínky zhoršuje - a dokonce vytváří revoluční situaci, píše Vadim Štěpa.


V roce 1914 mnoho Rusů nadšeně podporovalo carský režim v 1. světové válce. Jen tři roky na to se obrátili proti carovi a jeho systému. A historie se může opakovat.

Putinova "hybridní" válka ještě nevytvořila revoluční situaci tohoto rozsahu - ovlivnila zatím Rusko mnohem méně než 1. světová válka - avšak vede k působení stejných faktorů. Pozornost Rusů již není odváděna válkou, ani se radostně neobětují ve jménu slávy. Opět si přejí změnu doma, včetně nejvyšších míst.

Tak jako před sto lety Rusové protestují proti stále většímu počtu záležitostí, od stavby chrámu přes skládky a jazyková pravidla až po penze. A podobně jako před sto lety vidí tyto záležitosti coby navzájem oddělené. Štěpa však tvrdí, že všechny odrážejí rostoucí nedůvěru k úřadům a jejich schopnosti reagovat pozitivně.

Existuje ještě jiná paralela s minulostí, jíž zřejmě Kreml zatím nerozumí. V roce 1917 většina protestů byla vedena ultralevicí, bolševiky. Nyní stále více demonstrací v Rusku vede Komunistická strana Ruské federace, jejich následnice.

Zaráží však, že mnozí komunističtí poslanci jsou stále lépe informováni nejen o prostých sociálních protestech tradičního střihu, ale také o protikoloniálních náladách na periferii země. V tomto ohledu situace zahrnuje i ozvěnu jiné části ruské minulosti, období konce 80. let.

Podobně někteří členové vládní strany Jednotné Rusko mají v úmyslu vést podzimní volební kampaň tak, že skryjí svou stranickou příslušnost - protože strana spojovaná s Putinovým režimem je pro jejich volební šance stále toxičtější.

Regionalizace ruských protestů se bude jen vyostřovat, protože centrum Rusům mimo několik největších měst nenabízí nic, co by považovali za pozitivní. Nová válka jim nenabízí nic než další úpadek životní úrovně a nové federální programy znamenají pouze tolik, že těmto lidem bude odebráno více peněz, které skončí v Moskvě.

V této situaci Putinovi chybí jakákoliv jiná vize než opakování předchozích kroků: Zvyšování agrese a agresívní propaganda; avšak ani on, ani režim nedisponují zdroji, vizí nebo příležitostí, které by umožnily úspěch. Nicméně mnozí si nyní myslí, že jediné, co je schopen Putin udělat, je anšlus Běloruska.

Avšak největším paradoxem ruských dějin se může stát fakt, že tento "nový Krym", zamýšlený jako záchrana impéria, by mohl mít přesně opačný účinek a vést k jeho rozpadu. Koneckonců Bělověžský prales, kde lídři tří sovětských republik ukončili existenci SSSR, leží v Bělorusku.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
8443

Diskuse

Obsah vydání | 26. 6. 2019