Sytý hladovému nevěří

9. 1. 2019 / Jan Sláma

 


Ve společnosti se vyskytl další problém. Je třeba ho prodiskutovat. Jak jinak, jsou tu různé pohledy. O čem to mluvíme? Inu o obědech pro děti zdarma a bez rozdílu!

Jedni, nejraději by řekli „když na ně nemáte, tak se nedá nic dělat“, možná si myslí „ať si třeba umřou, ale nahlas se to říct neodváží. Zatím. Jsou tu přece sociální služby, charity, Armáda spásy a kdesi cosi.


Tak hovoří lidé, kteří se vyloučili z většinové společnosti a o jejích osudech vědí jen z doslechu. Lidé buď dobře placení z daní většiny, o které mluví s pohrdáním jako o „socce“, vrstva lidí kteří si dokázali vykopat stružky, kterými k nim proudí peníze z různých dotací a nadací, lidé „šikovní a pracovití“, kteří zrestituovali majetky, za babku koupili podniky přinášející zisk, lidé sloužící cizímu kapitálu a relativně dobře placení a další.

Všichni tito lidé jsou uraženi tím, že jejich děti by měly být stravovány zdarma spolu s těmi které na stravu od rodičů peníze nedostanou. Nedostanou z důvodu, že rodiče jsou skutečně tak chudí nebo proto, že peníze eventuálně získané ze sociálních služeb utratí pro sebe a ne pro děti.

Letos budeme oslavovat výročí „Sametové revoluce“, jak nám stále připomínají vrcholní představitelé a jejich sdělovací prostředky. Slovo oslavovat by dle mého soudu mělo nahradit slovo připomínat. Kdo chce oslavovat, ať tak činí třeba slavnostními petardami. My ostatní si převrat připomeneme, abychom nezapomněli. Už proto, že z něho vzešla dnešní sociální nerovnost, přinášející jedněm hlad zatímco ti druzí se utápějí v přepychu a pocitu nadřazenosti.

To, že ve vládě vznikl nápad dát všem dětem obědy zdarma považuji za výbornou, ba přímo báječnou myšlenku. Netrvalo ale dlouho a zazněly varovné hlasy „je to návrat k socialismu, ne li přímo ke komunismu.“ Obavu v tomto duchu vyslovil i Václav Klaus v nedělní Partii. Mají tito lidé obavu o rozpočet nebo o to, že by jejich děti ztratily pocit nadřazenosti? A je samé by srovnal s těmi sockami?

Mluví se o rozdělené, rozpolcené společnosti. Na tomto rozdělení se od převratu systematicky pracuje. Je zde jistá množina lidí, kteří vlastí pílí a invencí dosáhli úspěchu. Pak je tu ale množina lidí, kteří úspěchu dosáhli ne zrovna počestnými způsoby. A dosti velká množina, jejichž život je pohodlný až rozmařilý díky vládní politice.

Velká většina společnosti však žije nebo spíše přežívá jen díky momentální dobré hospodářské situaci. Ta možná časem pomine, a co pak. Dáme li dětem dnes obědy zdarma pak jim je potom zase odejmeme? To by nebylo zajisté příliš populární.

Další používaný argument je, že mnohé děti o obědy ani nestojí. To je možná pravda u dětí, které se dobře a bohatě nasnídaly a o přestávce si mohly dopřát ještě svačinu nebo si koupit nějaký nezdravý mlsek. Také vím, že když je při obědě třeba vydán pomeranč, nebo banán, tak právě tyto děti je používají jako střelivo a ovoce se pak občas válí po zemi.

To dělají ty děti, které jsou rodiči vychovávány buď přímo nebo jen příkladem k tomu, aby na sobě méně rovné pohlížely s pohrdáním. Hladové dítě určitě rádo poobědvá a požádá o knedlíky „na víc“. Kuchařky, které pocházejí ze stejné společenské vrstvy, jim je určitě dají.

Jako vzpomínku si připomeňme Foglarův román Boj o první msto, kde hladový chlapec se nechal od spolužáků fackovat za housku. Hluboce humanistický postoj Jaroslava Foglara podobně jako třeba Victora Huga vede k zamyšlení. Jistě mi můžete namítnout, že to jsou extrémy, které se dnes nedějí. Dějí se ale jiné, které si ta bohatá menšina nepřipouští.

Autoři myšlenky o obědech zdarma uvažují racionálně. Uvědomují si, že část dětí má rodiče, kteří si mohou dovolit zaplatit dětem obědy, ale celý systém by to velmi komplikovalo a prodražilo. Nebude ale příliš složité snížit počty vařených jídel pro ty děti, které je přímo odmítnou. A bohatí rodiče, které by snad uráželo, že jejich děti dostávají zdarma jídlo, snadno naleznou cestu jak podpořit nějakou dobročinnost.

Narůstající nerovnost mezi lidmy pokřivuje charakter národa. Právě u mladé generace by rovnost ve stravování, podobně jako u některých národů ve školních uniformách, mohla napomoci ke změně. Náklady ve státním rozpočtu jsou zanedbatelné. Nalezli bychom mnohé lidstvu přímo škodlivé.

0
Vytisknout
4271

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2019