Zoufalé strany dělají zoufalé věci... K současné situaci v ČSSD

13. 6. 2017 / Boris Cvek

ČSSD prý hledá příčiny svého politického pádu. V Britských listech jsem už během vládní krize (odkazy na články jsou níže) argumentoval, že útok na Babiše může této straně jen uškodit. Jednak víme, že tato politika dlouhodobě nefunguje (kdyby fungovala, pravice má dávno své hejtmany a je dnes favoritem sněmovních voleb), jednak to ví i prezident Zeman a střet s ním pro sociální demokracii na jaře 2017 nedával žádný smysl.

Politici ČSSD se mohli během současného volebního období pokusit šikovně semknout liberální voliče a voliče české tradiční levice. To by ale nesměla být policejní reorganizace, postoj ČSSD k registru smluv, postoj ČSSD k uprchlické krizi a zanořování se ČSSD do zadku Kaczyńského a Orbána. V praktických důsledcích tatáž agenda se dala dělat mnohem opatrněji a bez okatých gest. K čemu je prohlášení o tom, že ČR přijme jen dvanáct uprchlíků? Je to naprostý výsměch evropským dohodám a evropskému právu. Je to stejné, jako by si dnes někdo zapálil cigaretu v restauraci a posílal policii přímý přenos s vyplazeným jazykem.

Na těchto strategiích už skončil Hašek i Škromach. Nevyřadila je žádná „pražská kavárna“, ale „jihomoravský venkov“. Jaké poučení si z toho vzala ČSSD? Žádné. Kromě toho se předáci této strany rozhodli, že naštvou nikoli jen liberální voliče a prozápadní levici, která vidí vzor skutečných levicových postojů u německé SPD, Corbyna nebo Mélenchona, a ne u Orbána nebo Kaczyńnského, ale že naštvou i Trumpa vzývající etalon české levice, tedy prezidenta Zemana, a jeho voliče. Pro ČSSD je střet se Zemanem, který je motivovaný navíc sporem o Babiše, prostě smrtelný. Je zajímavé, že to věděla už mnohokrát dříve a že se podle toho dokázala zařídit. Např. po prvním kole prezidentské volby. Ale zoufalé strany dělají zoufalé věci.

Protizemanovský postoj by měl veliký smysl, kdyby se ČSSD rozhodla převzít agendu západní levice, kdyby se tedy se Zemanem utkala ve věci postoje k uprchlíkům (čímž by se taky výrazně odstřihla od stále xenofobnější a ruský mafiánský velkokapitalismus milující KSČM) a vůbec v otázce základních civilizačních hodnot. První postulát takové kampaně by musel být: Miloš Zeman není vůbec levicový politik, je to exponent české ultrapravice. Dnes by už ale nikdo sociálním demokratům takovýto obrat k základním humanistickým hodnotám nevěřil. Před vládní krizí jim zbyli vlastně už jen Zemanovi voliči.

A jestliže tito voliči již delší dobu váhali mezi ČSSD a ANO, neboť ANO přece jen více ztělesňuje Zemanův politický styl, vládní krize jim ukázala jasnou cestu: Zeman válčí s ČSSD a podporuje Babiše. Ti, kdo sociálním demokratům tleskali za jejich útok na Babiše, nebyli tito voliči, byli to zejména voliči TOP09 a různí liberálové nebo příznivci západní levice. Jejich mluvčím se stal bohužel Miroslav Kalousek, který neváhal a premiéra Sobotku za jeho postoje chválil jako učitel svého žáka. Tím Sobotkovi jistě nepomohl u tzv. pevného jádra voličů ČSSD. Nepomáhá zřejmě ani Chovancova ostentativní zemanovská agenda, neboť Chovancovi nikdo z příznivců Zemana už asi nevěří ani ten nos mezi očima.

Nadějí po naprosto nesmyslné a zpackané vládní krizi pro sociální demokraty může být nový ministr za ANO, pan Ivan Pilný. Jeho asociální rétorika má, zdá se mi, veliký potenciál vrátit některé voliče ANO zpět do lůna ČSSD (víme, jak osudná byla asociální agenda pro konzervativce v Británii). Nicméně na chytré lavírování mezi jednotlivými skupinami voličů, kteří kdysi ČSSD volili, je zřejmě už pozdě. K tomu by byla zapotřebí chytrost a obezřetnost, nikoli pušky na hrudi a neustálé opakování postupů, které dávno selhaly, právní primitivismus a ostentativní odpor k EU, daný zřejmě i jazykovou nekompetencí.

Bohuslav Sobotka se k chytré a pragmatické politice, poučené bazálním vysokoškolským vzděláním v humanitní oblasti a povědomím o levicových hodnotách, hodí mnohem více než Milan Chovanec. Sobotka byl vlastně hlavní důvod, proč jsem ČSSD v roce 2013 volil, a jsem přesvědčen, že kdyby nebylo puče proti němu a kdyby nemusel, což v důsledku puče musel, uzavírat děsivé spojenectví s Chovancem, byla by ČSSD jasně prozápadní, levicovou stranou, která by byla v principiálním rozporu s Milošem Zemanem. A pokud by musela zaniknout, zanikla by aspoň jako ztělesnění nejlepších tradic.

Mudrlanti typu Chovance a Váni vedou sociální demokracii, tuto starou, úctyhodnou stranu, která vždy byla pilířem západoevropského humanismu, ke způsobu myšlení Orbána a Kaczyńského, tedy postkomunistické neofašistické pravice. Dokázal by nový šéf ČSSD, třeba Lubomír Zaorálek, poslat tyhle lidi na nucené studijní volno? Pochybuji.

Proč Babišovy skandály ANO spíše posilují

Sobotkova práce pro Babiše a případ Josefa Dobeše

Vnitřní potíže ČSSD a čekání na preference po tzv. vládní krizi

Vládní krize nás posunula k proměně politiky na způsob poměrů v Maďarsku a Polsku



0
Vytisknout
3546

Diskuse

Obsah vydání | 14. 6. 2017