VÁNOCE 2015:

Utopilo se dalších 10 dětí. Otec Ajlana Kurdiho: Mějte s námi prosím slitování

24. 12. 2015

Moderátor Jon Snow, Channel Four: Došlo k další tragédii, vzniklé ze zoufalství. Nejméně třináct lidí, z toho sedm dětí, teď se počet zvýšil na deset, se utopilo u pobřeží řeckých ostrovů, když se překotil jejich člun, když se snažili dostat se k břehům Evropy. Navzdory zimnímu počasí se stovky uprchlíků stále snaží podniknout nebezpečnou cestu přes moře. Tisíce lidí při tom přišly o život.

Otec chlapečka, jehož smrt vyvolala veřejné rozhořčení, nyní apeloval na svět, aby pomohl.

Reportérka Fatima Manji: Normálním zvukem při příjezdu do přístavu je varovný signál. Pro tyto uprchlíky a migranty je to signál bezpečí. Neslyšíte jejich znatelnou úlevu. Že se jim podařilo dostat se na břeh evropského kontinentu. Ve středu dopoledne dorazilo do řeckého přístavu Pireus 1400 lidí. Nejméně polovina z nich prchá před válkou v Sýrii.

Uprchlík Mohammad Motraddin: Chceme ukončení války v Sýrii. Lidi tam zažívají hrozné věci. Přišli o všechno. Přicházejí o život, o své rodiny. Některým zavraždili otce a bratry.



Reportérka: Studené počasí nezabránilo lidem v pokusech přeplout Středozemní moře. Mezinárodní organizace pro migraci uvádí, že za rok 2015 přišlo do Evropy přes milion lidí. Většinou přes moře z Turecka do Řecka.

I nyní stoupá počet mrtvých. V úterý 11 mrtvých. Ve středu 13 mrtvých. Většina mrtvých jsou děti.

Tyto scény přece měly přestat, když byl svět rozhořčen nad smrtí tříletého uprchlíka, který se utopil na turecké pláži. Fotografie Ajlana Kurdiho se stala symbolem této krize.

Nyní jeho otec, v alternativním vánočním poselství televize Channel Four, takto prosí svět:

Otec Ajlana Kurdiho: "Mou prosbou je: Chtěl bych, aby celý svět otevřel své dveře Syřanům. Pokud někdo lidem do tváře přirazí dveře, je to velmi obtížné. Když jim dveře otevřou, už nemají pocit ponížení.

Reportérka. Avšak myšlenka, aby Evropa otevřela uprchlíkům své dveře, je politicky konfliktní. Zatímco Německo otevřelo dveře syrským uprchlíkům, jiné země postavily ploty a posílily pohraniční kontroly. Maďarsko a Slovensko se nyní s Evropskou unií soudí, chtějí odmítnout plán Evropské unie na rozdělení uprchlíků. A navzdory apelům, aby Evropa pro uprchlíky otevřela bezpečnější přístup na její území a zastavila další a další úmrtí v důsledku utopení, krize pokračuje.

Otec Ajlana Kurdiho: V tuto roční dobu bych chtěl požádat vás všechny, abyste pomysleli na bolest otců, matek, a dětí, kteří hledají mír a bezpečí. Žádáme ofd vás jen o trochu sympatií. Přeju vám velmi šťastný nový rok. Doufejme, že v příštím roce válka v Sýrii skončí.


Reportérka: To ukončení války zůstává zatím pouhou nadějí. Mezitím dál přicházejí do Evropy rekordní počty lidí. Nejenom ze Sýrie. A zatímco se snaží Evropská unie poradit si s politickými dopady této situace, jsou to uprchlíci a jejich rodiny, kteří jsou přímo vystaveni utrpení, které vyvolává tato krize.

Moderátor Jon Snow: To byla reportáž Fatimy Manji. Ve studiu nyní máme Kirsty McNeill, ředitelku kampaní charitativní organizace Save the Children. Nedávno se vrátila z návštěvy uprchlických táborů na ostrově Lesbos. Jak se v posledních čtrnácti dnech, od té doby, co jste se vrátila, situace mění?

Kirsty McNeill: Situace pro uprchlíky v Evropě je ještě chladnější a nepřátelštější než předtím. Když jsem tam byla, lidé neměli adekvátní přístřeší, neměli adekvátní hygienickou infrastrukturu, a teď se potýkají s opravdu velkou zimou a deštěm.

Jon Snow: Na tom ostrově Lesbos máte tým asi dvaceti lidí. Co se jim daří dělat?

Kirsty McNeill: Když se nám podaří uprchlíky dostat na břeh z člunů, poskytujeme jim přístup k lékařům a dáváme jim jídlo. Někteří z nich nejedli, například ti, kteří připlouvají do Itálie, byli na moři řadu dní. Na ostrově Lesbos jim poskytujeme teplé jídlo. Někdy je to jediné vařené jídlo, které lidi měli za celý den. Takže na Lesbosu vaříme 8000 jídel denně. Po celém Řecku poskytujeme 150 000 jídel denně.

Jon Snow: Vlastně hrůzostrašným způsobem vaše humanitární organizace Save the Children je schopna zaznamenávat, co se děje po celé uprchlické trase.

Kirsty McNeill: Ano. Pomáháme uprchlíkům po celé jejich cestě, takže jsme aktivní v Sýrii, v sousedních zemích, v zemích, z nichž lidé prchají, v zemích, do nichž prchají, a po celé cestě, kudy chodí do Evropy dětští uprchlíci.

Jon Snow: Vy jste ale nevládní organizace. Co takhle Evropa sama. Dělá ona vůbec něco?

Kirsty McNeill: Evropská veřejnost bohužel daleko předstihla v této věci evropské politiky. V evropských zemích se politikové hašteří ohledně toho, kdo by měl dělat co. Mezitím na scénu vstoupila veřejnost, zatímco se politikové dál hašteří. Veřejnost nabídla uprchlíkům o těchto Vánocích své domovy a svá srdce.

Jon Snow: Do jaké míry vedlo zintenzivnění bombardování v Sýrii k útěku většího počtu lidí?

Kirsty McNeill: No, my jsme svědky toho, jak lidé utíkají, po celý rok. Mysleli jsme, že v zimě jich bude přicházet víc, ale ve skutečnosti jich letos přišlo čtyřikrát více než loni. Toto zvýšení je stejné po celý rok. Lidé prchají z těchže důvodů, proč byste uprchl i vy či já - aby udrželi své děti v bezpečí, když jsou bombardovány školy a obytné čtvrti. Každý rodič by udělal totéž.

Jon Snow: Co je především nutné udělat?

Kirsty McNeill: To, co by britská vláda mohla a měla udělat hned, okamžitě, by bylo přijmout aspoň některé děti bez dospělých, které jsou už v Evropě. V Itálii přistálo 11 000 dětí naprosto samotných, bez dospělých. Nemají žádné tatínky ani maminky, které by se o ně postaraly. A tyto děti běží Evropou a nikdo jim neposkytuje ochranu: Britská vláda by měla některé z nich přijmout o těchto Vánocích okamžitě.

0
Vytisknout
2177

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2015