Smrtelné hříchy analýzy, také v ČR

28. 12. 2015 / Karel Dolejší


V České republice se někdy pěstuje kritika, ale téměř nikdy se nepěstuje reflexe. Kritiku zpravidla objevíme tam, kde jeden klan zrovna napadá stanovisko jiného klanu, hledá chyby a snaží se jej znemožnit. Reflexe coby způsob, jak zajistit - postaru řečeno - pokrok poznání bez ohledu na půtky mezi smečkami, tedy například i vůči zastaralému vlastnímu stanovisku, nevídáme. I proto je velmi užitečné číst text Michaela Kofmana "The Seven Deadly Sins of Russia Analysis" (Sedm smrtelných hříchů analýzy Ruska) ZDE.

Kofman bere sedm běžných výchozích předpokladů analýz Ruska a ptá se: A co když jsme se zmýlili? Co když je to vlastně jinak?


Za prvé, říká, je skutečně pravda, že ruský režim je křehký, jak se často tvrdí? (Tato teze se v ČR omílá nejméně ve dvou protichůdných kontextech: Kdo omlouvají represivní charakter Putinova Ruska, tvrdí, že "musí"; a ti, kdo se chtějí vyhnout patřičným reakcím na šílené ruské zbrojení, zase vysvětlují, že "se ten režim prostě jednoho dne sám zhroutí", takže se vlastně nemusí dělat nic.) - "Naneštěstí věda o předpovídání změn režimu zřejmě významně zaostává za astrologií," komentuje Kofman. Zatím musíme předpokládat, že první těžší politická zkouška čeká Rusko v roce 2018. - A k tomu se samozřejmě sluší dodat: Dokáže snad nějaký veterán Sportpropagu říci, co se všechno v roce 2016 může přihodit Evropské unii? Kdo je tu vlastně křehký?

Za druhé, je pravda, že problémem je Putin, ale nikoliv Rusko? Zde je Kofman vysoce skeptický k tvrzení, že by šlo o Putina. Případný nástupce se pravděpodobně nebude v politice vůči sousedům a Západu příliš lišit. Také proto nedává smysl "čekat" a tiše doufat, že se palčivé problémy snad vyřeší "později" samy. Spíše je třeba začít pracovat na dlouhodobých opatřeních, a to hned.

Za třetí, Moskva se nemůže udržet, protože její mocenské ambice kontrastují s mizernou ekonomikou. Je pravda, že sovětský HDP nikdy nedosáhl více, než 57 % amerického. Na schopnost obou soupeřů vzájemně se mnohonásobně zničit to ovšem vliv nemělo. Rusko dodnes může za nějakých 30 minut zničit USA. Přinejmenším je to regionální mocnost s velkým jaderným arsenálem, spíše ale velmoc, navzdory zakrslé ekonomice. Používali jsme tady správnou metriku, když se uznává, že na ruské akce nemají ekonomické těžkosti vliv? (Rusko není strukturou vybudovanou kolem vize univerzální prosperity, na rozdíl od EU.)

Za čtvrté, je pravda, že si Rusko nemůže ekonomicky dovolit své vojenské operace? Ale jak to, že vloni pokračovalo v intervenci na Ukrajině, pořádalo obrovské manévry a současně ještě intervenovalo v Sýrii? Nejspíš víme jistě jen to, že americká doktrína už nepočítá se schopností vést dva velké regionální konflikty současně. O Rusku nic takového nevíme.

Za páté, pokud má vůbec nějaký smysl hovořit o tom, že je Rusko mocností v úpadku, tak se při padání přinejmenším zatraceně nehýbe z místa.

Za šesté, Rusko prý zničí demografický úpadek. Je ale tento úpadek skutečně fatální? A proč se hovoří stále jen o Rusku, jako by jiné země nečekal demokratický úpadek ještě horší (třeba Německo)? Kolik lidí je vlastně třeba k obsluze jaderného arsenálu? Armáda se ve skutečnosti zvětšuje, navzdory demografickým trendům. Během posledních tří let narostla o jeden Bundeswehr.

Za sedmé, je skutečně pravda, že Putinovo počínání je motivováno "jen" přežitím režimu? To je přinejmenším nekompletní analýza, uzavírá Kofman.

***

Je vždy důležité formulovat si pečlivě předpoklady, s nimiž pracujeme, a ptát se, co by se stalo, kdyby ve skutečnosti neplatily.

Například takové žvanění Miloše Zemana. Píše se o něm v evropském tisku všech možných jazykových mutací, v německém i v polském - jenže to nemá a nebude mít ani ten nejmenší dopad na vztahy s Ruskem a Čínou, případně s diktaturami v postsovětském prostoru. A to je opravdu jediné, co Miloše zajímá.

Kdyby ho zajímaly věci, o nichž si mnozí dosud ze setrvačnosti myslí, že se jimi hlava státu snad nějak zaměstnává, těžko by například přijímal generálního tajemníka NATO v pracovně vyzdobené zcela nepatřičnými symboly.

Jsou události a okolnosti, které nejspíš opravdu nelze vysvětlovat zhoršujícím se zdravotním stavem.

0
Vytisknout
1678

Diskuse

Obsah vydání | 30. 12. 2015