A co daň z doma vypěstované mrkve?

Daň z domácí elektřiny

15. 10. 2015 / Štěpán Cháb, Ivo Barteček

Postavme se před zcela absurdní situaci. Máme zahrádku. Zasadili jsme si do ní na přelomu dubna a května mrkev. V září se koná slavnostní sklizeň. Mrkve jako stehna vyškubneme ze země, naskládáme je do přepravky a s hrdostí hledíme na svůj zahrádkářský um a štěstí. Když tu přepravku se sklizní zakryje stín. Pozvedneme oči. Nad námi se klene člověk úředního vzezření, v rukou lejstra a: „Pěkná úrodička,“ vece s mile nastrojeným úsměvem. „Daj to na váhu, bude se danit.“ Pokusíte se bránit: „Ale vždyť to je jenom na polívku, pro děti. Nakrájet do hrnce, povařit, přidat brambor a houby.“ Milý úsměv tuhne - „Nebráněj se liteře zákona, drahej pane, řeklo se danit, tak danit.“

Situace naprosto absurdní. Sami jsme si vypěstovali, sami si chceme zkonzumovat a státu je do toho tedy houbeles. Ale je taková situace skutečně absurdní?

Novela energetického zákona nově ustanovuje povinnost platit daně za elektřinu vyrobenou doma, pro vlastní potřebu. Potažmo – máme-li na střeše pár solárních panelů a doufali-li jsme v jisté osamostatnění se od státem podporované blbosti, máme smůlu. Vyrobenou elektřinu, kterou jsme sami vyrobili a sami spotřebovali, budeme státu platit prostřednictvím daní. Prozatím prý ne příliš. Jen symbolické výpalné za to, že nám stát, ta lačná chobotnice, dovolí existovat.

Není to trochu přes čáru? A jak dlouho bude trvat, než si nad vaši přepravku s mrkví stoupne úředně vypadající mafián a bude vyžadovat uhrazení poplatku za „ochranu“. Za „ochranu“ před kým? Snad právě před úředně vypadajícím mafiánem. Jen symbolicky, aby se vědělo, kdo je tu nadřízený a kdo podřízený. Aby se na to nezapomnělo.

A je skutečně v zájmu státu trestat svou pozorností občany, kteří se snaží, právě pod propagandou politické ekologie, chovat ekologicky? Ekologie v mnohém znamená úsporu. Ale evidentně nikoliv úsporu ve státních příjmech. Tam se spořit nebude a nebude a nebude a basta.

Možná by stálo za to zavést i daň za vodu ze studny či deště na zalévání zahrádky, daň za metan z žumpy na pohánění vašeho auta, daň za vítr nad vaší zahrádkou a kdoví co další. Budete-li to dělat postupně, žáby z hrnce nevyskočí.

Abyste to, soudruzi z parlamentu, s tou lačností nepřehnali. Cílem státu má být blaho občanů, nikoliv jejich dokonalé vydojení a ponížení. Když už jste jim propagandou dali svobodu, tak jim také nějakou nechte. Ono je to občanstvo sice značně nesourodé a mezi sebou nespolupracující, ale jakmile tu čáru skutečně překročíte, pokusí se lidé opět naučit létat bez křídel. Vás.


0
Vytisknout
3693

Diskuse

Obsah vydání | 19. 10. 2015