Klopýtání české energetiky

7. 5. 2015 / Milan Šimoník

Tento týden má vláda na programu schvalování aktualizace státní energetické koncepce(SEK) a národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky. MPO sice už dávno dopředu vědělo, že chce stavět jaderné bloky a prolamovat limity na těžbu uhlí, zdůvodnění těchto plánů je však stále méně přesvědčivé. SEK definuje vývoj české energetiky formálně až do roku 2040, reálně však jen do příští aktualizace. Je totiž jen otázkou času, kdy MPO bude muset své nerealistické plány korigovat.

Jedním z důvodů je například již neudržitelné podceňování potenciálu větrné energetiky. Zatímco studie Komory OZE ve spolupráci s Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd uvádí potenciál větru mezi 10-18 TWh ZDE (konzervativní-optimistický scénář), aktualizace státní energetické koncepce uvažuje jen 2,3 TWh ZDE (!) a v tzv.zeleném scénáři necelých 5 TW.

Je evidentní, že zelený scénář byl zpracován jen naoko a jen vítr by mohl nahradit produkci až dvou jaderných bloků. Jenže MPO ve vleku těžkého průmyslu stále vede Česko po nákladné a s ohledem na vývoj v Německu velmi problematické jaderné cestě.

Pouhá příprava nových reaktorů v Dukovanech a v Temelíně má během příštích deseti let spolknout až 32 miliard. Budoucí vláda tak bude s velkou pravděpodobností stát před rozhodnutím tyto investice odepsat. Těžiště evropské energetiky se již celkem zřetelně přesouvá od velkých elektráren k úsporám, energeticky soběstačným budovám, využivání lokálních a obnovitelných zdrojů a do takového dynamicky fungujícího systému se neflexibilní jaderné zdroje vůbec nehodí.

0
Vytisknout
2157

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2015