Velká Británie a ČR mají přeci jen něco společného: omezenou sociální mobilitu

Zásadní trhliny v liberální ideologii

7. 5. 2015 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut

Francouzský sociolog Pierre Bourdieu přišel s teorií, že vzdělávací systém slouží dominantním sociálním vrstvám, elitám, k tomu, aby reprodukovaly svůj vlastní kulturní kapitál. Nejen že elity vytvářejí své vlastní školy, aby tento kulturní kapitál lépe koncentrovaly a zároveň ho distribuovaly pouze mezi sebou. Podle Bourdieua je celý vzdělávací systém postaven tak, že privileguje privilegované a nechá selhávat ty, kdo nesou největší riziko selhání. Skutečnost je jako vždy složitější. Jsou země, v nichž je distribuce vzdělávání (a tedy kulturního kapitálu) rovnoměrnější a kde méně závisí na prostředí, z nějž procházíte. A pak jsou země, v nichž je prokazatelně vysoká korelace mezi socioekonomickým statusem rodiny a dosahovaným vzděláním. Velká Británie a Česká republika jsou si v tomto ohledu velmi podobné. Bohatí reprodukují bohatství a chudí zůstávají chudými více než jinde.

Jan Germen Janmaat z Institute of Education při University College London na včerejší přednášce pořádané Ústavem výzkumu a rozvoje vzdělávání Univerzity Karlovy poukázal na nepříjemný fakt: Pojmy jako sociální mobilita a meritokracie tvoří samotné základy liberálních společností a jejich ideologie, která staví na domněnce, že v liberální, demokratické společnosti může každý uspět bez ohledu na svůj sociální původ a z něj vyplývající determinanty. Nejdůležitějším výtahem v rámci takové sociální mobility je přitom vzdělání. Liberální ideologie operuje s domněnkou, že, díky vlastnímu talentu, píli a vytrvalosti může vyšších sociálních příček dosáhnout i ten, kdo vychází z chudých poměrů. Ve specifické, silně liberální ideologii USA se tomu říká "American dream". 

Jenže tento předpoklad je naplňován skutečně různě a je přitom paradoxní, že řada zemí, v nichž převládá silně liberální diskusrz, jako je třeba právě Velká Británie nebo ČR, ve skutečnosti deklarovanou ideologii popírá. Obě zmiňované země patří mezi společnosti s vysokou mírou závislosti sociálního úspěchu na původu a s nízkou mezigenerační sociální mobilitou. 

 Podle prezentovaného výzkumu jsou si ČR a Velká Británie velmi podobné v různých sledovaných faktorech. Patří mezi země s nejvyšší závislostí míry gramotností (čtenářské, matematické) na socioekonomickém statusu rodiny dítěte, přičemž tento trend má v obou zemích velmi silně rostoucí charakter. Obě země patří mezi ty, v nichž je dosažené vzdělání v porovnání s širokým spektrem auroatlantických kultur nejvíce závislé na úrovni vzdělání rodičů. Česká republika je dokonce zemí, kde tato závislost narůstá nejvyšší rychlostí, což de facto znamená, že se ve společnosti kastovním způsobem oddělují elity od neelit. Oproti tomu ve Velké Británii je oproti České republice významně vyšší nerovnost v příjmech, založená právě na výši dosaženého vzdělání. V tomto ohledu je ČR méně elitářská. 

Je zajímavé vysledovat, co stojí za vysokou mírou nerovnoprávnosti v přístupu ke vzdělání a omezené sociální mobilitě. Britská meritokracie je vyhlášená, jak zdůraznil Jan Germen Janmaat, britské elity jsou vychovávány na soukromých školách a vesměs absolvují některou z prestižních univerzit. Vzdělávací systém Spojeného království se tak vyznačuje poměrně silnou reprodukcí sociální struktury, která pravděpodobně souvisí s vysokou mírou nerovnosti v kombinaci s různorodostí systému školství. 

Oproti tomu české, převážně veřejné a strukturálně doposud jen velmi málo diverzifikované školství nemá podobné vlastnosti a vzdělávací exkluze, vyloučení (jak elit, tak sociálně slabých) vzniká v pozadí, není doposud tak transparentní. Nicméně i to se začíná měnit. Řada bohatých lidí se orientuje na oblast vzdělávání a vytváří sítě soukromých škol (PORG, Open Gate), které do značné míry sledují trajektorii elitních britských "academies". Krom toho je patrný narůstající trend neveřejných základních škol, zakládaných vesmě z iniciativy aktiivnch rodičů, kteří rezignují na to pokusit se měnit veřejnou školu a raději si založí vlastní. Jednak tím podporují exkluzi a jednak jejich sociální kapitál ve veřejném školství chybí. 

Je varovné, že český stát si podobných jevů, jako je nízká sociální mobilita a souvislosti se vzdělávacím systémem takřka vůbec nevšímá. Je příznačné, že o tom, jak si ČR v těchto sociálních kategoriích stojí, se česká (a pouze odborná) veřejnost dozvídá ze zahraničních výzkumů a příslušné úřady to nezajímá. Pro zastánce liberální ideologie jsou to pochopitelně nepříjemná fakta, jelikož mají delegitimizující účinek. Ideologie přitom často není vůbec závislá na skutečnosti, ale spíše na tom, jak se ji daří v politicko - mediálním prostoru "ohřívat". Například v USA je míra sociální podmíněnosti při dosahování univerzitního vzdělání vysoká, nicméně 75 % Američanů souhlasí s tím, že šanci na získání titulu z VŠ socioekonomický status neovlivňuje. Proč tedy zbytečně tuto iluzi bortit...

0
Vytisknout
12003

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2015