Možná na tom nejsme politicky tak zle, jak se zdá

19. 10. 2015 / Boris Cvek

Už dlouho jsem nepsal nějaký vyloženě vnitropolitický komentář. Možná je to způsobeno jakýmsi stereotypem, do kterého se česká politika po posledních sněmovních volbách uzavřela. Levice se vstupem ČSSD po boku ANO do vlády ztratila de facto naději na to, že by mohla někdy v blízké budoucnosti dominovat. Pravice se zakopala v minulosti a soustřeďuje se přes útoky na Andreje Babiše a jeho hnutí na obhajobu poměrů, díky nimž Andrej Babiš a jeho hnutí mohli ekonomicky i politicky vyrůst.

Levice ani pravice nepřinášejí rozumnou alternativu vůči ANO, a tak se dá předpokládat, že budoucí vlády budou tvořeny koalicí ANO a ČSSD, kde ČSSD bude ráda, že je ráda, že může držet ANO u moci a vyhnout se osudu ODS. Možná ale za této stagnace dojde k důležitým změnám v oblasti boje proti korupci, hazardu a zneužívání exekucí. Ve vládě jsou lidé, kteří mne velmi příjemně překvapili, na prvním místě ministr spravedlnosti Robert Pelikán, a to ať už jde o zákon o státním zastupitelství, o práci na civilizované formě exekucí nebo o jeho postoj k uprchlíkům. Velmi pozitivně vnímám politický vývoj spojený s komunálními politiky, jako je Matěj Stropnický (třeba Pražané pochopí, že to, co chtěli od TOP09 a od ANO, dostanou teprve od Stropnického, a zvolí ho primátorem), Jan Čižinský nebo Matěj Hollan. Tito lidé vskutku představují moderní civilizovanou politiku západního stylu, která se u nás třeba časem prosadí. Ta zkušenost s ní ale musí začít zdola, z komunální úrovně.

Jistě výrazným společenským fenoménem je postoj různých politiků k uprchlíkům a k tzv. uprchlické krizi. Některé strany se na tom lámou, např. ČSSD (Jiří Dientsbier a František Bublan proti většině), KSČM (Jiří Dolejš proti většině) nebo ANO (Robert Pelikán a Jiří Zlatuška proti Andreji Babišovi), jiné to upevňuje v jejich postojích, např. zelené nebo ODS. Příjemným překvapením byl pro mne postoj KDU-ČSL (včetně Bělobrádkova vymezování se vůči s parlamentní demokracií zjevně netrpělivému a nezkušenému Andreji Babišovi).

Naopak na bizarní „národní“ protievropské a protiimigrantské vlně se rozhodlo těžit tolik vzájemně nesourodých a egoistických politiků, včetně Miroslava Sládka, který vyplul kdesi z hlubin 90. let, že se příliš neobávám, že by mohlo dojít ke vzniku reálné politické síly této politické orientace. Spíše půjde o to, vydělat na tom nějaké peníze, jak se to podařilo Úsvitu za Tomia Okamury. Zatímco představitelé civilizovaného přístupu k uprchlíkům našli mezi sebou jakousi základní spojnici, která definuje půdorys fungování otevřené společnosti a právního státu, představitelé odporu k uprchlíkům představují tak nesourodou masu bizarních politických koncepcí, že se nemohou nikdy shodnout kromě toho, že se shodují na tom, že z české xenofobie je možné vydělat velké peníze.

Problém je, že o peníze se špatně dělí, když má každý z aktérů sebestřednou naději, že právě on je ten, kdo shrábne všechno. Na lodi, kde jsou spolu Zeman, Sládek, Klaus, ODS, Vandas, Okamura a jim podobní není možné daleko dojet, i kdyby vítr foukal sebevíce.

0
Vytisknout
3302

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2015