Presumpce viny a důvěryhodnost
21. 10. 2015 / Boris Cvek
Moc se mi nelíbí, jak se nyní začalo opět všude mluvit o tzv. „presumpci viny“ u politiků. Vypadá to tak, že stíhaný nebo obžalovaný politik, na rozdíl od běžného občana, je prostě vinen i bez soudu. Nejde přece vůbec o to, zda je vinen, nebo nikoli, ale o to, zda jako stíhaný nebo obžalovaný může mít ještě důvěru veřejnosti pro to, aby zacházel s veřejnými penězi nebo hájil veřejný zájem.
Základní předpoklad celé úvahy spočívá v tom, že politik zastává veřejnou pozici, na které nemůže být jen tak kdokoli. Jeho základní lidské právo na spravedlivý proces a presumpci neviny je automatické, jeho právo zůstat na své pozici automatické není. Veřejnost velmi dobře ví, že policie a soudy nemohou usvědčit všechnu trestnou činnost a že podezření, které u soudu neuspěje, neznamená vždy jasně vyvrácené podezření.
Podstatná je důvěryhodnost. Možná by se mělo mluvit nikoli o „presumpci viny“, ale o ztrátě důvěry. Může garantovat čestné zacházení s veřejnými penězi a hájení veřejného zájmu politik, který je trestně stíhaný, nota bene za korupci? Vina a nevina se týká konkrétního člověka, důvěryhodnost se týká jeho veřejného obrazu.
Diskuse