Je morální povinností Evropské unie, potažmo České republiky, přijmout zoufalé uprchlíky

15. 5. 2015 / Daniel Veselý

Brusel, tváří v tvář děsivé imigrantské tsunami ze severní Afriky, plánuje vojenské námořní operace cílené na gangy kšeftující s osudy zubožených uprchlíků; na zničení jejich sítě a plavidel v pobřežních vodách Libye ZDE. Ta se po Západem řízeném pádu plukovníka Kaddáfího kvůli zhroucení centrální moci a nastolením chaosu násilností militantních buněk stala eldorádem pro překupníky s lidským neštěstím. Dále bylo v centrále EU, konkrétně z iniciativy Evropské komise, v rámci „boje“ s uprchlickou problematikou s rozpočtem 50 milionů eur rozhodnuto o zavedení kvót pro 25 členských států EU; tedy kolik běženců z vytčené cifry 20 000 duší má každá tato země přijmout ZDE.

Proti zvažovanému vojenskému úderu EU, jehož součástí může být i nasazení pozemních jednotek v Libyi ZDE, na útočiště obchodníků s migranty se ale vyslovuje řada expertů s tím, že by se již tak zjitřená situace mohla ještě více zhoršit: Zvýšilo by se nebezpečí, jemuž imigranti čelí; mohli by se ocitnout mezi Charybdou a Skyllou organizované sítě překupníků a chaosem civilní války v Libyi ZDE. Nasazení vojenských plavidel, ponorek, helikoptér či speciálních jednotek na „smetení gangů“ by podle kritiků záměrů EU mohlo způsobit smrt mnoha nevinných lidí včetně běženců. Při bombardování by bylo těžké rozeznat obyčejné rybářské lodě od lodí obchodníků s lidmi. Libye, která je rozdělena pod kuratelou dvou navzájem znepřátelených vlád, by takové útoky mohla považovat za „válečný akt“, či přímo za „vyhlášení války proti Libyi“.

Zatímco lídři EU preferují agresivní řešení problému s uprchlíky, generální tajemník OSN Pan Ki-mun zdůraznil, že vojenskou cestou se tento problém neodstraní. „Je důležité, abychom v rámci globálního přístupu k řešení krize obnažili její kořeny a pokusili se vytvořit legální imigrantské cesty, jež by zaručily uprchlíkům bezpečnost“, uvedla hlava OSN. K tomuto návrhu se přiklonily některé nevládní organizace a také osobnosti, jako je třeba kardinál Antonio Maria Veglio z Vatikánu.

Musíme mít rovněž na paměti, že se na této drastické situaci na severu Afriky a na Blízkém východě, odkud proudí nekonečné defilé běženců, krutým způsobem podepsaly i západní vojenské akce, dále pak implementace úsporných opatření z dílen Světové banky a Mezinárodního měnového fondu; máme tedy morální povinnost se k této obří tragédii adekvátně postavit.

Bruselská kvóta pro Českou republiku činí 525, tj. 2,63 procenta z celkové „sumy“ 20 000 uprchlíků, tedy vcelku zanedbatelná „položka“. Tento návrh musí schválit vlády členských zemí a europarlament. Klíčem pro rozmisťování mají být ve všech případech údaje o velikosti populace té které členské země, o jejím hrubém domácím produktu, počtu dosavadních žádostí o azyl a o míře nezaměstnanosti ZDE.

Podle právních regulí EU jsou ze stanoveného plánu vyňaty Velká Británie, Irsko a Dánsko. Co čert nechtěl, ČR se tomuto nařízení shora „solidárně“ vzepřela. Obdobně zamítavý postoj zaujalo také Slovensko a Polsko. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, za přitakání premiéra Bohuslava Sobotky, má za to, že by si každá z členských zemí EU o přijetí kvót měla rozhodnout sama. Česká vláda horko těžko odsouhlasila přijetí 15 syrských rodin, celkem 70 lidí, a nové nařízení shora zjevně už nedokáže pobrat. Jinými slovy - Česká republika opět názorně předvádí, jaký je na ni spoleh, když se jedná o palčivém a značné horkém tématu, byť v rámci naprosto nedokonalého a sípajícího molochu, zvaného Evropská unie.

Značná část Čechů v tomto ohledu stojí za svou vládou; nicméně v názorech nepříliš informovaného „plebsu“ přetrvávají fosilní předsudky o stále se peroucích Afričanech žijících pomalu na stromech jako opice či přenášejících hromadně ebolu atd. Přitom za minulého režimu podle různých odhadů emigrovalo z tehdejší ČSSR na Západ circa 200 tisíc osob, zpravidla z politických důvodů ZDE , a to vše bylo přijatelné, neboť tito lidé prchali zprvu před stalinistickým režimem, posléze režimem povahou spíše autokratickým. To bylo až na několik zádrhelů takzvaně košer. Proto je velice ostudné, když se proti přijetí cirka 600 nešťastníků, kteří si prošli peklem nesrovnatelně horším než českoslovenští političtí emigranti v letech 1948 až 89, postaví lidé se „zdravým rozumem“.

Dalším argumentem pro přijímání uprchlíků je fakt, že populace EU stagnuje, ne-li vymírá. Podle loni zveřejněné studie ZDE mohou tito lidé, pokud dostanou šanci, pomoci lokálním ekonomikám v Evropě. Autor studie, profesor Alexander Betts, který působí na univerzitě v Oxfordu, píše: „Co mě na uprchlících zarazilo nejvíce, byla skutečnost, že spousta z nich ovládala různá řemesla, byla talentovaná a měla ekonomické aspirace, někteří z nich měli dokonce podnikatelské ambice, nicméně neměli svůj um kde projevit. Mají nám co nabídnout, jen kdybychom jim k tomu dali příležitost.“

Evropská unie místo čistě neagresivního řešení palčivé otázky běženectví preferuje agresivní řešení coby bič a kvóty coby cukr. Česká vláda ovšem v tomto případě opět ukazuje, že není schopna k této otázce zformulovat smysluplný postoj a jako obvykle volí pštrosí politiku.

0
Vytisknout
3183

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2015