Spolupráce medvěda a draka

18. 5. 2015 / Ilona Švihlíková

Neuplyne snad ani den, aby nebyl ohlášen, či přímo realizován nějaký projekt mezi Ruskem a Čínou. Přestože intenzivní spolupráce mezi oběma zeměmi probíhá již delší dobu, dostává se nyní na vyšší úroveň. Kromě členství v Šanghajské organizaci spolupráce, v uskupení BRICS a také členství Ruska v Asijské investiční a infrastrukturní bance, lze uvést jen několik příkladů z posledních týdnů a dnů.

Pravděpodobně nejzásadnější informací je propojení projektu Euroasijské ekonomické unie (více informace např. ZDE, k projektu čínské Hedvábné stezky, ZDE)

Oba dva projekty se jasně „střetávaly“ v oblasti střední Asie (Kazachstán, např.), ale přání některých představitelů Západu, aby si šly „po krku“ se minimálně v tomhle ohledu nenaplnilo. Čína koneckonců od počátku zdůrazňovala inkluzivitu svého projektu, a bezesporu není důvodu, aby poskytovala Kazachstánu ještě silnější vyjednávající pozici mezi oběma zeměmi, než jakou už má dnes.

„Integrace Euroasijské ekonomické unie a projektu Hedvábné stezky znamená dosažení nové úrovně partnerství a vlastně implikuje společný ekonomický prostor kontinentu.“ (V. Putin)

Za zmínku bezesporu také stojí, že celá řada dohod byla podepsána při návštěvě čínského prezidenta v Moskvě při příležitosti oslav konce II. světové války. (ano, to byla ta akce, kde „nikdo“ důležitý nebyl – tedy alespoň podle většiny českých médií.)

Gazprom a čínská CNPC (Národní ropná firma) podepsali dohodu o podmínkách dodání plynu z Ruska do Číny tzv. západní trasou. Dohoda se bude týkat budování Altajského plynovodu. Tento projekt není nový, první úvahy o něm spadají do roku 2006, ale velmi dlouho panovaly neshody o ceně zemního plynu. Plynovod povede ze západní Sibiře do západní Číny.

Již před Altají byla podepsána dohoda o vybudování plynovodu Síla Sibiře, který se týká východní Sibiře a východní Číny.

Po uvedení obou plynovodů do provozu se Čína stane hlavním ruským odběratelem plynu.

Ruská Sberbanka, která se nedávno na čínských trzích rekapitalizovala, uzavřela dohodu s Čínskou rozvojovou bankou na téměř jednu miliardu dolarů. Dlouhodobá spolupráce bude směřovat na financování operací zahraničního obchodu mezi oběma zeměmi.

Státem vlastněná VTB Banka a Čínská exportní a importní banka podepsaly podobnou dohodu na financování obchodních operací.

Čína se bude podílet na výstavbě vysokorychlostní železnice Moskva – Kazaň. Tento projekt je načasován na Mistrovství světa ve fotbale (2018) a bude zřejmě včleněn do plánu oživení Hedvábné stezky. Projekt rovněž zapadá do společných plánů o vysokorychlostním propojení mezi Moskvou a Pekingem.

Doplňme jen bodově vytvoření leasingové společnosti na podporu prodeje ruských Suchojů, společného vývoje těžkého vrtulníku, lákání čínských firem k těžbě v Arktickém šelfu a na Sachalinu, rozvoj zemědělských projektů v obou zemí podpořený rusko- čínským investičním fondem.

ZDE

Než se podíváme na vztahy obou zemí z dynamického hlediska – tedy jejich potřeb a problémů, shrňme současné ekonomické vazby a postavení obou zemí:

Vybrané makro-indikátory, srovnání Ruska a Číny, rok 2014

Zdroje: MMF: Databáze, přehled světových devizových rezerv.

Ke každému z uvedených indikátorů by bylo možno mnoho doplnit. Snižující se přebytky běžných účtů u Číny značí významný pokles globálních nerovnováh. Obě dvě země zaznamenaly pokles devizových rezerv, u Ruska šlo ovšem o obranu kurzu rublu. Nadměrná čínská investiční aktivita je dostatečně známým tématem. Na první pohled je čínská ekonomika podstatně dynamičtější a logicky i větší než ruská.

Jak intenzivní jsou nyní vzájemné obchodní a investiční vazby?

Podle WTO (Trading profiles) byla Čína v roce 2013 největším světovým exportérem zboží a druhým největším importérem. Rusko bylo v exportech na 10. a v importech na 16. místě. Čína je nejen ekonomicky větší zemí, ale je také do mezinárodního obchodu mnohem šířeji zapojena (což nutně neznamená výhodněji). Je proto nasnadě, že roste, byť pozvolna využívání yuanu. Využívání yuanu ve vzájemném rusko-čínském obchodě se zvýšilo sice 9x, což vypadá impresivně, ovšem stále se jedná celkově o malá čísla. Ruská Sberbanka je i zde „předvoj“, jako první z ruských bank bude financovat i akreditivy ve yuanech.

Zásadně se lišila vzájemná důležitost. Zatímco pro Rusko Čína figurovala na 2. místě v exportu a importu (po EU jako celku, což je poněkud zkreslující), Rusko pro Čínu v první pětce nebylo zastoupeno. Objem obchodu Ruska s Čínou roste – v prvním pololetí minulého roku byl vyšší než s Německem. Přesto byl ovšem více než čtyřikrát menší než objem obchodu s EU. Údaje za rok 2013 ukazují, že Čína měla s Ruskem kladnou obchodní bilanci, vyvážela do Ruské federace hlavně stroje a zařízení (přes třetinu exportu), významnou položkou byl i textil. Zatímco čínský export do Ruska byl relativně pestrý, obráceně se jednalo o téměř výlučně o komodity: paliva, ropné produkty, dřevo, kovy, hnojiva a ryby.

Pokud se podíváme na vzájemné přímé zahraniční investice, pak ty čínské do Ruska za poslední tři kvartály minulého roku (do kdy máme data) tvořily jen 5% z celkových. Pole opanovala EU s téměř třemi čtvrtinami přílivu. Zajímavé je, že Francie měla důležitější pozici než Německo. Na druhou stranu je třeba zohlednit, že toky přímých zahraničních investic jsou deformovány Kyprem a dalšími daňovými a bankovními ráji, které jen ukazují, že u některých případů se prostě jedná jen o „vypraný“ ruský kapitál.

Ruské přímé zahraniční investice do Číny tvořily pouhou desetinu procenta z celkových a byly tak naprosto nesrovnatelné s investicemi na Kypr, ale také Německa, či Nizozemí. (zdroj: Ruská centrální banka ZDE )

Z tohoto porovnání by se dalo odvodit, že je to Ruská federace, kdo „tahá“ za kratší konec provazu, a koneckonců i načasování dohod o výstavbě plynovodů do Číny (které probíhaly pro cenové spory velmi dlouho) má svou vypovídací hodnotu.

Kromě statického popisu (toho, co je nyní), je potřeba také vnímat dynamiku vztahů. S výjimkou infrastrukturních projektů, které ovšem také nejsou cílem samy o sobě, jsou ostatní projekty spojeny s využíváním rozsáhlého ruského přírodního bohatství a s přístupem ruských subjektů k rozsáhlým čínským zdrojům. Čína může tak uspokojit své surovinové potřeby z relativní blízkosti a zároveň se v projektech Hedvábné stezky „zbavovat“ nadměrných rezerv. Stabilizace okolí a vytvoření tras (pozemních i námořních) pro propojování až k uplatnění čínského zboží na evropský trh byly v rámci projektu Hedvábné stezky jednoznačné od počátku. Pro Rusko situace vypadá méně příznivě, protože spíše dále posiluje svou komoditní ekonomickou strukturu. Na druhé straně mu spolupráce s Čínou nabízí splnit jednu z priorit – rozvoj východních regionů i infrastrukturní investice, které patří k naléhavým úkolům rozvoje Ruska.

Je také otázkou, zda bude Rusko v takovémto partnerství schopno dostatečně rozvíjet politiku importní substituce, o které se tolik hovoří, např. v oblasti zemědělství. Zdá se, že finanční dohody, ať již v rámci BRICS, zvláštní rusko – čínské (slíbené čínské intervence na obranu ruské ekonomiky proti spekulaci na rubl, společné plány na ratingovou agenturu…), Rusko posouvají ze závislosti na Západu na závislost na Číně. Pro Rusko by přitom bylo velmi důležité vyřešit si svůj vlastní dlouhodobý problém s odlivem zdrojů ze země (daňové ráje, viz uvedený Kypr).

Obě dvě země, i když s rozdílnou ekonomickou strukturou, řeší problém modernizace ekonomiky, do určité míry i sociální stabilizace, za situace, kdy zvyšují své vojenské výdaje. Ať už důvody chápeme, či nikoliv, nutně se tím omezuje prostor pro výdaje jiného typu, přičemž manévrovací prostor je zúžen především pro Rusko.

Zatímco ruský podíl domácností na spotřebě činí 52% HDP, což víceméně odpovídá vyspělým ekonomikám, čínský pouhých 34%. Jeho zvýšení se, navzdory plánům pětiletek nedaří a Čína si stále udržuje investiční tempo, které je i mimo kontext rozvíjejících se ekonomik. Čína stojí před úkolem ukočírovat svůj „nový normál“, Rusko před úkolem zvládnout nízké ceny ropy (byť má k dispozici prostředky ze suverénních fondů). V obou případech bychom našly i znepokojivé signály. U Číny rostoucí dluh lokálních vlád i bank ovládaných státem, sociální napětí plynoucí z dalšího slučování výrobních kapacit a vysoké nerovnosti. U Ruska konkurující si priority vojenských výdajů , nutnosti modernizace ekonomiky za celkové podkapitalizace ekonomiky.

Obě dvě země tedy stojí před velice náročnými úkoly v oblasti hospodářské politiky. Je velikou otázkou, do jaké míry může právě současná podoba rusko-čínského partnerství přispět k řešení těchto zásadních úkolů hospodářské politiky.

Rozvoj rusko-čínské spolupráce má ovšem zásadní dopady na světovou ekonomiku i mezinárodní vztahy. Vztahy mezi medvědem a drakem zřejmě ještě nikdy nebyly na takovéto úrovni. Míra vzájemné spolupráce – a tedy i závislosti – roste. Přestože spojenectví Ruska a Číny patřilo k Západem obávaným událostem, došlo k němu v míře, která zřejmě nebyla očekávaná. Z globálního hlediska pravděpodobně dojde k navýšení využívání yuanu v mezinárodním obchodě. Změna energetických toků je naprosto zásadní, EU bude pro Ruskou federaci až na druhém místě a EU se může dostat do situace nutnosti řešit dodávky z jiných zemí (což některé evropské země preferují – viz např. rozvoj těžby zemního plynu v Ázerbájdžánu, či podpora LNG terminálů). Značné ruské investiční potřeby budou tak spíše naplňovány z Východu, než ze zemí EU, i když otázka technologická bude také hrát svou roli. Propojení Hedvábné stezky a skrovnější Euroasijské ekonomické unie se může stát unikátním projektem ekonomické integrace, spojené především s infrastrukturními investicemi, na které ale může následně navazovat spolupráce širší s cílem stabilizace celého prostoru.

Spolupráce medvěda a draka je testem pro rozvíjející se ekonomiky – do jaké míry se změnila jejich závislost na západních strukturách (banky, rating, technologie…) a do jaké míry budou schopny, především Čína, nové instituce nejen zakládat, ale také obhospodařovat.

0
Vytisknout
7189

Diskuse

Obsah vydání | 20. 5. 2015