"Boj proti fašismu": Jeden z nejbližších poradců Marine Le Penové se vynořil v Doněcku

15. 5. 2015

Jeden z nejbližších poradců Marine Le Penové se objevil na oslavách vzniku "nezávislé" (pro)ruské enklávy na Ukrajině. 11. května delegáti z evropských extrémistických a okrajových organizací přicestovali do Doněcka, aby se zúčastnili fóra připomínajícího výročí vzniku Ruskem podporovaných entit. Mezi dávno známými proputinovskými tvářemi však jedna překvapila: Emmanuel Leroy.

Vedle francouzského ultrapravicového poslance Jeana-Luca Schaffhausera, italského nacionalisty Alessandra Musolina a německého neonacistického novináře Manuela Ochsenreitera, který je hvězdou ruského státního propagandistického kanálu RT, byl Leroy co do kontaktů s Ruskem relativně "čistý". Vystupoval zde nominálně za francouzskou nevládní organizaci Urgence d’Enfants Ukraine (UEU), kterou vede Alain Fragny, bývalý člen ultrapravicové organizace Bloc Identitaire ZDE. UEU prosazuje proruskou a proseparatistickou propagandu. Ale Leroy byl také organizátory jmenován coby jeden z iniciátorů výročního fóra. (Mezi účastníky fóra z druhé extrémní strany politického spektra nechyběla řecká poslankyně za levé křídlo Syrizy Evgenia Ouzounidou ZDE - pozn. KD.)

Leroy je ovšem zajímavější než ostatní účastníci. Je členem GRECE (Groupement de recherche et d’études pour la civilisation européenne, Výzkumné a studijní skupiny pro evropskou civilizaci), extrémistického etnonacionalistického thinktanku vzniklého v roce 1968. Vede ho Alain de Benoist, jeden z francouzských kontaktů ruského ultranacionalisty Alexandra Dugina. GRECE prosazuje etnický nacionalismus a vystupuje proti míšení ras, klade velký důraz na předkřesťanskou nordickou kulturu, kvůli čemuž se dostává do sporů s katolickým hlavním proudem ve francouzské Národní frontě.

V roce 1998 Leroy, který již byl 25 členem Národní fronty, podporoval Bruno Mégreta v pokusu oddělit stranu od notorického popírače holocaustu Jeana-Marie Le Pena. V roce 2008 se stal členem Parti Populiste, frakce vytvořené bývalými členy Národní fronty a Mégretova Národněrepublikánského hnutí. Nicméně navzdory sporům s otcem je nyní Leroy považován za jednoho z nejbližších poradců současné předsedkyně Národní fronty Marine Le Penové, která se také s otcem rozešla kvůli sporům o směřování strany. Doložili to Caroline Monnotová a Abel Mestre v roce 2011 v článku pro Le Monde, kde Leroye označili za nového hlavního ideologa Národní fronty s důrazem na cenzuru médií, "informační válku" a represívní přístup státu k potenciálně "škodlivým" organizacím, jež by údajně měly být zakázány.

Monnot a Mestre v knize "Le Système Le Pen" z roku 2011 tvrdí, že v projevu Marine Le Penové z roku 2009 předneseném v Arrasu byly pasáže doslovně citované z Leroyova textu. Jeho poznámky o využití médií jako zbraně nepochybně připomínají přístup Kremlu.

V předmětném eseji Leroy vystupoval za "solidarismus", nacionalistickou ideologii spojenou s ekonomickým protekcionismem odvozenou od tradičnější fašistické "Třetí pozice" ZDE. Je pozoruhodné, že ve shodě s Alexandrem Duginem Leroy vyzývá k nahrazení Evropské unie "kontinentálním hospodářstvím... od Brestu po Vladivostok".

Národní fronta získala půjčku 9 milionů eur od ruské banky napojené na Kreml, údajně první splátku z celkem 40 milionů.

V roce 2014 napsal Gaïdz Minassian v Le Monde, že se Leroy prostřednictvím ruské manželky s kontakty na ruské velvyslanectví v Paříži pokoušel navázat kontakty na nejvyšší úrovni mezi Le Penovou a ruskými lídry, ovšem bez úspěchu. Tváří v tvář půjčce pro FN a současným Leroyovým kontaktům Minassianovo hodnocení nevypadá úplně věrohodně.

Institut pro demokracii a spolupráci (IDC) je pařížský proruský thinktank v čele s Natalií Naročinskou, bývalou poslankyní Dumy za nacionalistickou stranu Rodina. IDC v roce 2008 založil Anatolij Kučerena, právní zástupce Viktora Janukovyče a Edwarda Snowdena.

Leroy má na starosti komunikaci v rámci Aliance Francie-Evropa-Rusko (AAFER), proruského thinktanku vedeného Fabrice Sorlinem, bývalým kandidátem Národní fronty.

V roce 2007 Leroy vystoupil s projevem na Bílém fóru, konferenci rasistů v Moskvě vedené bývalým šéfem Ku Klux Klanu Davidem Dukem. Projev nazvaný "Dopis ruskému příteli" figuruje v programu vedle příspěvků s názvy jako "Eurorus jako pozitivní antibiotikum proti negativnímu kosmopolitnímu viru" nebo "Renesance panárijského myšlení".

Tři týdny před doněckým fórem se Leroy objevil v Kaliningradu již na třetím Berďajevovském čtení, fóru "konzervativních myslitelů" věnovaném ruskému křesťansky existencialistickému filosofovi Nikolaji Berďajevovi, často chválenému prezidentem Putinem. Organizuje jej Institut pro socioekonomický a politický výzkum (ISEPR), nadace vedená Světlanou Orlovovou, gubernátorkou Vladimirské oblasti a členkou vedení vládní strany Jednotné Rusko. V roce 2013 se ISEPR stal kanálem, kterým Kreml rozdává peníze "vhodným" nevládním organizacím.

V Kaliningradu Leroy prohlásil, že Rusko bylo zdrojem dvou velkých ideologických tezí. Za prvé, bylo iniciátorem Vídeňského kongresu v roce 1815, který založil Svatou alianci, spolek reakčních feudálních mocností potlačující republikanismus a sekularismus, podle Leroye první organizaci ztělesňující evangelium.

Druhou takovou myšlenkou je podle Leroye porážka nacistického Německa Sovětským svazem v roce 1945, kdy podle něj SSSR začal představovat "alternativu v globálním měřítku".

Nyní, tvrdí Leroy, svět očekává z Ruska třetí impuls. "Nemůže to být Svatá aliance, protože impéria už neexistují, ani to nemůže být marxismus, přirozeně. Ale může to být nová, jasná myšlenka, která odolá totalitární ultraliberální ideologii."

V rozhovoru pro proseparatistický portál Ridus.ru Leroy vysvětlil, že v počátcích čtyřicetileté kariéry byl antikomunistou, ale dnes považuje za skutečného nepřítele "anglosaský svět" "zabíjející identitu". Vyjadřuje zde také naději, že se Le Penová stane příští francouzskou prezidentkou a naváže "dialog s Ruskem".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2677

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2015