Proč se ptáme na loajalitu muslimů? Jiných lidí se na to vůbec neptáme

26. 2. 2015

Jak loajální jste vůči této zemi? Jak hrdí jste na tuto zemi? Odpovězte přesně. Vysvětlete, jaké máte postoje. Řekněte mi, jak bezpeční se cítíte. Řekněte mi, co si myslíte, že si o vás myslí jiní lidé. A já pak vyhlásím pravdu o vás, vaší rodině, vaší víře. Vy jste muslim a já jsem Britka, takže já mám právo se na tyhle věci ptát. Moje loajalita se považuje za automatickou, i když by to tak být nemělo. Vaše loajalita je trvale v podezření. I když by neměla být, píše Suzanne Moore.

Chystá se čtvrtina muslimů v Británii nám v noci useknout mladu? Podporuje muž v tureckém obchodu, který mým dětem dává bonbóny, tajně Islámský stát? "Oni" ovšem zabíjejí v Sýrii a v Iráku a zabíjejí převážně jiné muslimy.

Představa, že je možné identifikovat nějakou generickou muslimskou totožnost, je chyba, kterou lidi dělají opakovaně. Islamofobie a islamofašismus jsou dvě strany téže mince. Obojí považuje muslimy za homogenní blok. Neberou se v úvahu nuance, rozdíly, různé individuální životní zkušenosti, generační odlišnosti.

Když čteme o třech holčičkách, které utekly do svaté války, vidíme děti, ani děti, které potřebují ochranu a které zřejmě zaplatí tu největší cenu za svou pitomost. Jsou to školačky! Když jsem byla malá, jeden kluk z naší školy utekl do Severního Irska a chtěl se dát k IRA. Bydleli jsme v jižní Anglii! Věděl, co IRA dělá, a chtěl tam bojovat za svobodu. Džihádisté se nenabízejí jen jako rockové hvězdy - prodávají jistotu v nejistém světě.

Spojování muslimské totožnosti s fundamentalismem je chybné. Představa, že všichni muslimové jsou nábožensky aktivní, je chybná. Po útoku na časopis Charlie Hebdo se plete dohromady totožnost mladých lidí alžírského původu s těmi, kteří pocházejí z Pákistánu. To není moc nápomocníé. Karim Miské, autor knihy Arab Jazz, píše podrobně o tom, jak sekularistické je muslimské obyvatelstvo ve Francii. My to neslyšíme.

Ano, někteří mladí lidé používají islámu jako politické totožnosti, někdy jako protestu proti zahraniční politice Západu, někdy proti svým vlastním rodičům, někdy, protože tím signalizují svou kulturní a hospodářskou izolaci. Je to složitá a nebezpečná směsice. Když se situace zhoršuje, je lehké zjednodušovat a ptát se muslimů na otázky, které si sami nikdy nepokládáme.

Miluju Stonehenge, fish and chips a sarkasmus. Ale jsem taky republikánka, která by zrušila královskou rodinu, nenávidí nacionalistické mávání britskou vlajkou a chce, aby se církev nepletla do parlamentu. Neudělala jsem test "Život v Británii", který musí podstupovat žadatelé o britské občanství. Byly tam otázky jako "Co potvrdila Listina svobod z roku 1689?" "Kde se koná ceremonie Ceny Laurence Oliviera?" "Je šetření energií součástí britské totožnosti?" Mé výsledky toho testu naznačují, že by mi asi měli odebrat britské občanství.

Ale protože nejsem muslimka, nikdo nebude zkoumat míru mé loajality. Protože nežiju ve Spojených státech, nepřísahám loajalitu "jedinému národu pod Bohem, nedělitelného, se svobodou a spravedlností pro všechny".

Protože v Británii my jsme dělitelní a nevěřící. Řekněme si to jasně ohledně toho dělení. Ti, kteří sympatizují s vrahy z Paříže, mě urážejí, i když rozumím jejich urážce. Někteří z nás si myslí totéž jako někteří z nich. Někteří si to nemyslí. Někteří z nás jsme oni. Někteří rodiče jsou zděšeni z toho, co dělají jejich děti. Někteří z nás neustoupí a chtějí prosazovat svobodu projevu stůj co stůj, jiní jsou připraveni akceptovat, že nemáme urážet věřící.

To, co je v konečném důsledku neloajalitou v této zemi, je neschopnost přiznat, že jsme všichni nějak jiní, a že široké rozdílnosti názorů, věr a neslučitelných postojů nás spojují v jediný národ. Národ, který mi dovoluje říct, co jsem právě napsala.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4082

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2015