Očkovat, anebo neočkovat? To není jen otázka.

27. 2. 2015 / Miloš Dokulil

Nejdřív pár důležitých předběžných námětů, které s nadpisem rozmanitě souvisí. Jakmile jde o cokoliv, co se týká jednotlivce (třeba taky prohlášení o způsobu nabytí majetku?), jako kdyby bylo vždy možné (ne-li preventivně žádoucí) odvolat se na právo na soukromí, anebo na nedotknutelnou integritu osobnosti, případně na svobodu v rozhodování. Třeba taky když se to týká třeba potenciálně nepříjemného (ne-li někdy možná i riskantního) očkování. Je-li tu cokoliv, před čím se chceme zrovna chránit, argumentace se vždycky najde. Nikdy nelze vyloučit, že aplikací nějakých paušálně vyhlášených opatření dojde zrovna v našem případě ke komplikacím (od nežádoucího úniku informací třeba k doprovodným migrénám, ne-li k něčemu horšímu, podle povahy věci). Pokud považujeme za potřebné něčemu se vyhnout, budeme negativní účinky dotyčného opatření charakterizovat samozřejmě globálně a obecně jako viditelně škodlivé; aniž bychom uvažovali v relacích mezi jeho očekávanými pozitivy a negativy; a aniž bychom nutně přihlíželi k míře obecného prospěchu či škody, která takto může vzniknout. Pokud k něčemu doprovodně nežádoucímu někdy může v určitých souvislostech dojít, nemělo by to hned znamenat, že se má od toho opatření obecně upustit. (Právě znalost rizik by měla směřovat k jejich zvýšené prevenci.)

Je teď tedy na programu zrovna v ČR povinné očkování dětí. Možná nám obecně uniklo, že se v Německu a v USA opět objevily spalničky. Pokud jde o to Německo, tam k 8/2 (podle NewScientist, 14/2/2015, str. 6; Myths make measles soar) bylo zatím od počátku tohoto roku (za necelých 6 týdnů) zaznamenáno 486 případů. Přitom za celý loňský rok těch výskytů spalniček bylo registrováno jen 446. (V USA za stejnou dobu bylo evidováno nakažení spalničkami ve 121 případech.)

Ta ochranná vakcína, která je v tomto případě možným jádrem sporu (aniž by v tom byla sama!), spojuje prevenci proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Mobeen Rathore z Americké Pediatrické Akademie si dovolil prohlásit, že tato vakcína (v anglosaských poměrech citovaná jako „MMR“) nemá žádnou možnou vazbu na autismus. (Je to jen tvrzení proti tvrzení? Tedy amerického odborníka a české lékařky, která se zmiňovala o těch rizicích v ČT24?)

Asi bychom si měli hned uvědomit, že z těch výše zmíněných 446 výskytů těch spalniček většina se vztahovala jen na jediné místo, Berlín (344 případů!). Jinak řečeno, nedostatečný stupeň imunizace proti chorobě při příliš velké koncentraci obyvatelstva. Pravděpodobně zde navíc bude hrát zápornou roli i to, že část právě berlínského obyvatelstva již předtím se sama vyhnula očkování, takže tu ani nebylo povědomí o žádoucnosti takového opatření, tím méně pak dílčí potenciální predispozice k imunitě batolat další generace.

Je otázka, zda lze pojímat možnost odmítnout vakcinaci vlastního batolete jako osobní právo či nezadatelnou svobodu takto si počínat. (Z jakýchkoliv důvodů, od právních po ty náboženské, a s ohledem na nutnost citlivého přístupu ke každému občanovi.) Člověk je přece tvor společenský. A pokud výjimka z obecné zásady (ne-li zákona) znamená nesrovnatelně větší ohrožení pro širší komunitu, je zřejmě třeba chránit celek populace před možnými dílčími ohnisky nákazy. A mít po ruce přesvědčivé a pádné argumenty ve všech směrech. (Se zárukami proti pochybení!)

Je ovšem problematické, aby se pouze „zavíraly oči“ před nedostatkem solidárnosti mezi těmi, kteří svým nedostatkem „kázně“ (ať již s jakoukoliv vlastní motivací) zjevně ohrožují své okolí. S některými epidemiemi nejsou přece žádné žerty!