Nová státní pokladna - kdo si vykrmil tučnou dojnici?

27. 2. 2015

Sedmým rokem ministerstvo financí zavádí nový počítačový systém státní pokladny. Má zefektivnit hospodaření od ministerstev až po obce. I když stát počítačovým firmám a jejich zprostředkovatelům za to již zaplatil téměř pět miliard, většina obcí se do něj ani nedostane. Poslanci kontrolního výboru kvůli tomu ve čtvrtek zpovídali náměstkyni ministra financí Simonu Hornochovou.

(Autor tohoto příspěvku je redakci znám. Z dobrých důvodů nezveřejňujeme jeho jméno.)

Z reakcí Hornochové ve stručnosti vyplývá, že předchozí vedení ministerstva financí z nepochopitelných důvodů nakoupilo zbytečně mnoho drahých licencí, které nepotřebuje, ale smlouva s dodavatelem je brání předat dalším státním organizacím.

Projekt integrovaného informačního systému státní poklady ministerstvo financí spustilo v roce 2008, za období tehdejšího ministra financí a dnešního poslance TOP 09 Miroslava Kalouska, jenž shodou okolností právě v roce 2008 získal titul „nejlepší ministr financí ve střední Evropě.“

Následuje koncentrát z nejdůležitějších otázek a odpovědí náměstkyně Hornochové, které během a po jednání Kontrolního výboru zazněly.

Vy, Babišovi úředníci, jste sice neměli možnost ovlivnit zadávací podmínky tendru a smlouvy, nicméně je teď na vás, zda ho rozhýbete, nebo v něm i vy jen promrháte další miliardy. Proč nový systém státní poklady dosud nevyužívají obce?

HORNOCHOVÁ: Ministerstvo financí má k dispozici dva tisíce volných licencí opravňujících využívat tento systém. Jedná se, laicky řečeno, vlastně o klíče umožňující vstup do státní pokladny.

Byly nakoupeny a nasmlouvány přímo pro potřeby ministerstva financí. Jenže, i když se ukázalo, že je nevyužije, nesmí licence dát k dispozici například právě obcím (kterých jsou tři tisíce, pozn. red).

Znemožňuje to smlouva s dodavatelem (hlavním dodavatelem je firma SAP, pozn. red.), kterou podepsalo ministerstvo financí v počátcích projektu. Smlouva není dostatečně flexibilní.

Jak k tomu mohlo dojít, když jde o tolik peněz?

HORNOCHOVÁ: Ministerstvo financí si těch licencí prostě nakoupilo strašně moc, ty dva tisíce, to je zbytek. Jenže je smluvně vázaný pouze na ministerstvo financí.

Jedná se o příliš velký rozsah a příliš úzce vázaný. Licenční smlouva vždy uděluje právo k užívání někomu konkrétnímu, takže my ty licence nemůžeme prostě předat jinam, do jiné státní složky. Smlouvu vypovědět nelze.

Kolegové samozřejmě velmi intenzivně vyjednávají o změně smlouvy s dodavatelem, aby licence bylo možné uvolnit dále. Každá licence má nějaké podmínky a tomu odpovídá cena. A jakmile změníte užití, mění se pochopitelně cena.

Na čtvrtečním jednání kontrolního výboru Sněmovny jste uvedla, že v souvislosti s projektem informačního systému státní pokladny ministerstvo financí podalo trestní oznámení. Co konkrétně oznamujete, respektive na koho bylo podáno?

HORNOCHOVÁ: To nemohu komentovat, neznám jeho detaily.

Finanční úřad paradoxně svému nadřízenému, ministerstvu financí, ovšem kvůli projektu státní pokladny napařil obří, 240miliónovou pokutu. Za co byla tak vysoká?

HORNOCHOVÁ: Pokuta byla za formální chyby v zadávacím řízení. Fakt, že finanční úřad dnes pokutuje samotné ministerstvo, dokazuje naší otevřenost.

Diskutujeme samozřejmě o smysluplnosti toho, když jeden státní úřad sankcionuje druhý, tedy, že peníze se pak stejně přesouvají z jedné kolonky do druhé, ale já si myslím, že to má určitý výchovný smysl do budoucna.

Někteří poslanci v souvislosti s touto zakázkou hovořili o kumulovaných škodách v řádech až stamiliónů korun. To nikoho nepoženete k odpovědnosti?

HORNOCHOVÁ: Je nyní velmi problematické soudit předchůdce, jak oni nastavili podmínky, a zda dnes můžeme výslovně hovořit o škodách. Podmínky zákona o zadávání veřejných zakázek, kterými se nyní probíráme i my, jsou skutečně velmi složité. Míra papírování je katastrofální. Vzniká samozřejmě otázka, zda někdo dobře domyslel původní zadání a to, jak nastavil smlouvy.

Kolik má prvopočáteční vybudování integrované státní pokladny stát? Tedy základ - bez modernizací.

HORNOCHOVÁ: Upřímně řečeno: to nikdo neví.

A kolik už stál?

HORNOCHOVÁ: 4,9 miliardy korun. Z toho přišel software, tedy moduly účetnictví, na zhruba 2,5 miliardy korun, zbytek je za zbudování datového centra. Samozřejmě tento systém bude stále vyžadovat nějaké peníze, protože technologie rychle zastarávají.

Co je vlastně smyslem integrovaného systému státní pokladny?

HORNOCHOVÁ: Každý subjekt, který hospodaří s veřejnými financemi, tak bude pod neustálou kontrolou. Dále když jedné organizaci během roku přebývají peníze, tak systém by měl umožnit je transparentně přelít do druhé, které scházejí.

Díky tomu nebude docházet k tomu, že zatímco některým státním subjektům peníze zbytečně přebývají, tak jiné si je půjčují na úrok. Není pak důvod, aby stát vydával dluhopisy, když ty peníze ve skutečnosti má, jenom v jiných složkách, než potřebuje.

Dnes to funguje tak, že například obcím se poskytují peníze sice prostřednictvím České národní banky (ČNB), jenže pak si je stáhnou někam k sobě na své účty u libovolných komerčních bank. Tam jim totiž běží úroky.

Integrovaná pokladna by znamenala, že by existoval jeden obří státní účet, jenž by pod sebou měl tisíce podúčtů, tedy co organizace, co například obec, to jeden podúčet?

HORNOCHOVÁ: Znamená centrální účet u ČNB, kam se neustále stahují přebývající prostředky z podúčtů, a kdokoliv ze státních subjektů naopak potřebuje čerpat, tak si za jasných podmínek stáhne. Získává je ale až v okamžiku kdy je skutečně potřebuje.

0
Vytisknout
6431

Diskuse

Obsah vydání | 2. 3. 2015