Vražda Borise Němcova: Zpráva o stavu režimu

28. 2. 2015 / Karel Dolejší

Jeden z předních kritiků prezidenta Vladimira Putina, Boris Němcov, byl v pátek v Moskvě zavražděn doslova pár metrů od Kremlu. Krátce nato začal ruský prezident veřejnosti sugerovat, že zločin měl kriminální, nikoliv politickou povahu. Podobně jako v případě sady vražd stručně charakterizovatelných jmény Politkovskaja, Litviněnko, Magnickij. Protože prý Putin na vyšetřování osobně dohlédne, lze se samozřejmě nadít, že prezidentova teze bude tak či onak nakonec potvrzena. Bez ohledu na fakta.

Podle svědků střelec vypálil z projíždějícího auta celkem sedm ran, přičemž čtyři kulky zasáhly Borise Němcova procházejícího se s ukrajinskou přítelkyní do zad a způsobily zranění neslučitelná se životem. To znamená úspěšnost zásahů 57%. Zdá se, že způsob provedení vylučuje obě možnosti, jež se na první pohled samy nabízejí: Že Němcova kvůli jeho kritice války na Ukrajině zabily ruské bezpečnostní složky - i tu, že se jednalo o najatého profesionálního vraha. V obou případech by vražda vypadala jinak a střílelo by se méně.

Z hlediska udržení moci Němcov pro Putina bezprostřední hrozbu nepředstavoval. Volební cyklus v Rusku neslouží k výměně držitelů moci, ale poskytuje občanům iluzi politické participace. Ti kdo sní o výměně ruského prezidenta prostřednictvím voleb jsou ještě nekonečně naivnější než ti co se domnívají, že by se americkým prezidentem někdy mohl stát nezávislý kandidát bez podpory stranické mašinérie a armády korporátních sponzorů.

Ani Němcovem připravovaný materiál dokazující ruskou vojenskou přítomnost na Ukrajině nebyl pro Kreml zvlášť nebezpečný. Způsob, jakým o Ukrajině informují ruská média - sama zdaleka nejbohatší zdroj důkazů o působení ruských jednotek a ruských zbraní na Donbasu - ukazuje, že se režim vlastně již ani nesnaží fakta zastírat, pouze oficiálně popírá, co je nad slunce jasnější. A většině veřejnosti to nevadí.

Nicméně je tu ještě jiná okolnost. Vystupňovaná nacionalistická hysterie, paranoia, neustálé opakovaná prohlášení o "existenčním ohrožení" Ruska, nepřetržité proklínání "zrádců" a "páté kolony" vytváří neobyčejně toxickou společenskou atmosféru, za niž nese režim bezprostřední odpovědnost. Pakliže někdo pod vlivem takového klimatu vzal do ruky zbraň a Němcova tolikrát verbálně odsouzeného za "zradu" odpravil, jednal podle státní propagandy vlastně v nejlepším zájmu Ruska - a oficiální Kreml nese nepřímou zodpovědnost za to, že k takovému činu připravil všechny podmínky.

Gangsterská vražda Borise Němcova s největší pravděpodobností odkazuje ke kruhům radikálních ruských nacionalistů, kteří mnoho let pěstují kult násilí a "rozhodné akce". V posledních letech se stali součástí ruského mainstreamu, vystupují pravidelně médiích, patří k bloku sil, o něž se dnes Putin opírá. "Normálně" vraždí "jen" přistěhovalce nebo gaye, ale povzbuzováni oficiálním honem na čarodějnice mohli beze všeho zamířit i výše.

Zpráva o zavraždění Borise Němcova je zprávou o stavu ruského režimu. Nikde na světě to dnes nevypadá příliš povzbudivě: USA se postupně mění v oligarchii s velkou částí exekutivní moci soustředěnou v bezprostřední blízkosti prezidenta a chronický deficit legitimity evropských institucí se spíše prohlubuje než snižuje. V případě Ruska je však řeč ještě o něčem jiném. O jednosměrné ulici, která vede k dalšímu utahování šroubů a radikalizaci společnosti, jež před sebou z velké většiny (kromě obyvatelů několika největších měst) nemá žádnou rozvojovou perspektivu a je připravována na válku, ve které už teď mentálně vězí se vším všudy.

Jak před pár dny ukázala razie v pobočce strany Spravedlivé Rusko ZDE, nejde již v Rusku o to, že politický systém neumožňuje výměnu držitelů moci na demokratickém základě - ale o to, že držitele moci nyní nesmějí kritizovat dokonce ani představitelé tzv. systémové opozice, kterou si režim donedávna starostlivě pěstoval. Ani s nimi se již nikdo "párat" nebude.

Ti kdo tvrdí, že by Rusku mělo být přiznáno právo na "sféru vlivu" v blízkém zahraničí, žádají de facto o to umožnit export zmíněného typu "politické kultury" do Evropy.

0
Vytisknout
5039

Diskuse

Obsah vydání | 2. 3. 2015